Pamatujeme si lidoveckou oslavu největších křesťanských svátků, Velikonoc. Každý z příchozích našel na zahradní skalce v dvoraně hotelu malované vajíčko se svým jménem. Bylo to v době největší Klausovy slávy, v časech, kdy předseda lidovců vyčítal obci novinářské, že nadržuje ODS. Nemohla jsem své vajíčko najít. Josef Lux vzal lucerničku (bylo tma jak v ranci) a pomáhal mi hledat: "Hm, hm, Klausová tu fakt není." Smáli se všichni.
Pamatujeme si i masopustní setkání. Předseda zpíval, a krásně. Moravské lidovky, české lidovky, Ježka. I zapřisáhlí novinářští cynici nakonec zpívali s ním Lidi na lidi jsou jako saně, Od Buchlova... Neodpustili jsme si však ironii: předseda dává funkce jen těm lidovcům, kteří projdou ohněm zkoušky ze zpěvu a hry na hudební nástroj. A Lux na to tehdy: Znáte snad lepší kritérium?
Pamatujeme na sjezdy lidové strany. Večer při dobrém vínu vyprávěl legrácky ze života, vtipy. I ortodoxní kritici Luxovy politiky (viz posjezdové komentáře v tisku) se nezřízeně smáli a cpali se k jeho stolu.
Pamatujeme letní předprázdninové setkání, kde i "nevěřící psi" ochotně naslouchali výkladu o Bohu, který dává sílu. Děvče, řekl, nevěřte tomu, že nevěříte. Dnes už opravdu nevěřím, že nevěřím.
Pamatujeme si, jak bylo přesnadné přezdívat mu "had na tři" a jak mu to vadilo. Ač se nezdál, byl citlivý. Vyjmenoval nám jednou ve sněmovně všechny dobré vlastnosti onoho plaza. Odmítl, že by kdy byl kluzký. Tedy had i on. Nejsem had, tvrdil a my přemýšleli... Takového Josefa Luxe jsme tedy také deset let potkávali. Politika s mužnými přednostmi i mužnými chybami. Politika, který málokomu byl lhostejný. Muže, který měl velký smysl pro humor a ctil tradice, který rád zpíval a uměl ocenit kvalitní víno. Takový člověk musí být dobrým člověkem.
Odborník na public relations by možná řekl, že Josef Lux v tom uměl chodit, věděl, jak vyzrát na novinářské šelmy. Myslím si, že na nikoho nevyzrával. Snažil se jen polidštit vztahy mezi těmi, kdo vzájemnými názorovými půtkami ovlivňují veřejný život. Snažil se, aby přes veškeré spory našli pro sebe pochopení a měli se docela obyčejně rádi. Také takový byl a bude Josef Lux.
"Tene, quod bene." Teď už konečně vím. Díky za nápovědu, pane Luxi.
