Zvláště mne zaujalo, jak anarchisté zmlátili jednak samotného vyhlášeného pražského nácka Kalinovského, druhak i další neonacisty, kteří se pokoušeli ten den v pražském židovském městě provokovat.
Sotva článek vyšel, ozval se na serveru odpor.org sám Kalinovský. Prý na mne podává trestní oznámení pro schvalování trestného činu, konkrétně pro schvalování jeho zmlácení Antifou.
Musím přiznat, že se následků jeho trestního oznámení moc nebojím, přesto ale považuji za svou povinnost vysvětlit, proč zbití Kalinovského a dalších neonacistů považuji za bohulibý, ne-li státotvorný akt.
Úřady a policie především zde nejsou proto, aby zajišťovaly společensky adekvátní odpověď na neonacistické provokace, ale proto, aby dodržovaly zákonnost a veřejný pořádek. Proto - ze samé podstaty svého poslání - nemohla policie na pokusy neonacistů oslavovat holokaust zareagovat adekvátně.
 Neonacista žaluje JXDza reportáž z křišťálové noci |
Policisté nácky zmlátit prostě nesměli, i když si o to kluci svým pochodem skutečně říkali. Není možné, aby policie jen tak mlátila demonstranty, i kdyby si to ti demonstranti sebevíce zasloužili. Policie se musí chovat uvážlivě, nesmí porušovat zákony a nesmí brát spravedlnost do svých rukou.
Přesto taková provokace, jako je pochod nácků židovskou Prahou, jednoznačně zaslouží držkobití. Je stejně nepřijatelné, aby v civilizované zemi kdokoliv praktikoval kanibalismus či beztrestně velebil holokaust a oslavoval jeho výročí. Policie však zákon do svých rukou vzít nesmí. Proto je právě v takových momentech, jakým byl desátý listopad, čas na občanskou angažovanost.
Ten, kdo nesmí podobné provokace strpět, je veřejnost. Existují-li v České republice síly, které se hlásí k nacismu, je nutné dát najevo, že zde existují i síly, co náckům nedají šanci. Veřejnost v letošním roce dala jasně najevo, kdo má v naší zemi navrch. Tím, že lidé Kalinovského a další neonacisty ztloukli, vzkázali světu, že neonacismus je v naší společnosti okrajovým a úpadkovým jevem, který nemá podporu národa.
Proto je třeba chápat zbití Kalinovského a dalších nácků jako adekvátní odmítavou reakci na jejich veřejně ventilované profašistické a neonacistické postoje. Jako odmítnutí, které je vždy třeba podpořit.
