Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem potkal nosorožce a co na tomhle zvířeti je pozoruhodné

  7:00aktualizováno  7:00
Objev šestého, dosud nerozpoznaného a nanejvýš vzácného druhu nosorožce, se podařil mezinárodnímu vědeckému týmu. Pod článkem, zveřejněným v prestižním vědeckém časopise PLoS ONE je podepsán i mladý zoolog z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity Jan Robovský. V rozhovoru přibližuje, jak se vlastně dostal ke studiu těchto velkých savců, jak se stal členem australsko-srílansko-českého týmu i jak došlo k zajímavému objevu tvora, jenž stojí na samé hranici vyhynutí.

Biolog Jan Robovský | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl pro přírodovědná studia? O přírodu jsem se zajímal od dětství. Jako malý jsem běhal mezi domácími zvířaty – hlavně koňmi – a pořád jsem šmejdil po přírodě. Jen co jsem uměl číst, ponořil jsem se do různých přírodovědných knih. Tento zájem mi zůstal - a studium na Biologické (dnes Přírodovědecké) fakultě Jihočeské univerzity bylo jakýmsi vyvrcholením tohoto zájmu.

Proč jste se rozhodl – coby Severočech - zrovna pro Jihočeskou univerzitu?
Ze tří důvodů: při přijímacím řízení se nám tamější studenti i pedagogové nadstandardně věnovali, všude jinde byly přijímací řízení neosobní; Jižní Čechy s rybníky a Šumavou byly pro mě přírodovědně hodně zajímavé – ta představa, že bych mohl pozorovat jinde nevídané ptáky nebo dokonce losy! – a dalším silným lákadlem bylo to, že tu tehdy učil vynikající zoolog a etolog Zdeněk Veselovský, na jehož knihách jsem vyrostl. Volba byla tedy jasná.

Profesor Zdeněk Veselovský

Profesor Zdeněk Veselovský

Jak jste se dostal zrovna ke studiu systematiky a fylogeneze savců?
V prvním ročníku vysoké školy jsem ještě nevěděl, zda by mě více bavily kapradiny, ptáci či savci. Kombinací několika náhod, díky přednáškám a konzultacím u profesora Zdeňka Veselovského a profesora Jana Zrzavého jsem se poměrně pevně "rozhodl" pro savce. Profesor Veselovský mě asi naučil se na zvířata pozorně koukat, a profesor Zrzavý mi "otevřel oči", že ne všemu máme věřit a že i jako student mohu nad některými problémy nejen přemýšlet, ale dokonce je mohu rozluštit.

Teď zbývá vysvětlit, proč právě k nosorožci? Náhoda?

Jan Robovský

Narodil se roku 1980 v České Lípě, většinu života ale prožil v severočeském Frýdlantu.
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity, kde dokončuje doktorandské studium.
Zajímá se především o evoluci, klasifikaci a ochranu savců.

Líbili se mi od dětství, ale detailní zájem vznikl až poměrně nedávno při jedné návštěvě královedvorské ZOO, kdy mě do zákulisí zavedla kamarádka Petra Bémová, mimochodem spolužačka z BF JU. Měl jsem možnost si pohladit nosorožce, vidět zblízka mláďata a poznat skvělé královedvorské ošetřovatele nosorožců i dalších kopytníků. Nosorožci mi prostě přirostli k srdci. Začal jsem si o nosorožcích číst veškerou odbornou literaturu a zjistil jsem, že o nich ještě celou řadu skutečností nevíme. Konkrétně třeba chlupatost boků u severních a jižních tuponosých nosorožců či jejich velikost, vnější vzhled a podobně.

A tak jste je začal i profesionálně studovat?
Na tyto rozdíly jako první v roce 1975 upozornil podrobně profesor Colin P. Groves z Austrálie, který je světově známým odborníkem na systematiku savců. Tehdy zapracoval i kus náhody: jel jsem jednou za zoologem Luďkem Čulíkem na konzultaci kvůli žirafám a zebrám a shodou okolností jsem se ho zeptal na nosorožce a zda by bylo možné studovat právě třeba ochlupení severních nosorožců na bocích. Díky jeho informaci, že se zrovna bude několik zvířat uspávat kvůli umělé inseminaci, jsem byl za týden v zoo znovu a můj výzkum nosorožců nabral spád. Během čtrnácti dnů jsem měl informace o třech jedincích ze šesti. Po dohodě s vedením, vynikajícími zoology a ošetřovateli ze Zoo Dvůr Králové jsem začal dokumentovat tuto jedinou chovnou skupinu severních tuponosých nosorožců v lidské péči.

Nosorožec tuponosý

Nosorožec tuponosý

A tehdy jste se také napojil na mezinárodní tým?
Již první údaje jsem poslal profesoru Grovesovi a ten byl nadšený. To bylo před pěti lety, zmínil se, že zrovna pracuje na revizi své původní práce - za těch 30 let od jeho první revize tuponosých nosorožců se objevily nové statistické metody, k dispozici byly nové informace, například na základě studia chromozomů či DNA, a posunulo se i pojetí druhů a nabídl mi, že bychom mohli s jeho srílanským kolegou vytvořit tým.

Jak spolupracuje mezinárodní tým zoologů z Austrálie, Srí Lanky a Česka? Vyměňujete si výsledky bádání přes email, nebo jste se setkávali společně v terénu?
Prostě se to tak sešlo. Prof. Groves měl k dispozici rozměry lebek a koster, dr. Fernando byl sběhlý nejen v genetických analýzách slonů, ale také i nosorožců. Já jsem zatím měřil lebky nosorožců v Národním muzeu v Praze a chované živé nosorožce a zjišťoval u nich ochlupení těla, zvláště boků. Vzájemně jsme se nikdy nesetkali, spolupráce spočívala v posílání si všech údajů, výměně výsledků a společném sepisování textu článku – vše po e-mailech.

Kdo přišel na myšlenku zkoumat a pak zjistit, že tuponosý nosorožec ze středu afrického kontinentu je vlastně jiný druh než nosorožec tuponosý z jižní Afriky.
S myšlenkou přišel Colin. A všechny naše údaje dohromady prokázaly, že severní a jižní poddruh nosorožce tuponosého jsou nejméně milion let izolované a morfologicky dosti odlišné a tedy samostatné druhy. Nový druh by podle odborníků měl nést jméno nosorožec Cottonův (Ceratotherium cottoni).

Nosorožec tuponosý

Nosorožec tuponosý

A je nejvzácnějším savcem planety.
Ano. Dnes víme o posledních osmi žijících jedincích nosorožce Cottonova. Jeden samec a jedna samice, oba reprodukce neschopní, jsou v San Diegu, šest zvířat je v majetku Zoo Dvůr Králové. Čtyři reprodukce schopní jedinci, dva samci a dvě samice, nedávno odcestovali do rezervace Ol Pejeta v Keni. V zajetí se zabřeznutí samic nedaří, ve volné přírodě, jak všichni doufají, by se to povést mohlo. Z jižního Súdánu byli zcela nedávno hlášeni tři divocí nosorožci, ale zatím tato pozorování nebyla oficiálně potvrzena. Do této oblasti už směřují týmy ochranářů. Pokud by se jejich výskyt potvrdil, byla by vehementní snaha zvířata dovézt do Keni a pokusit se je rozmnožit. Též si nejsme zcela jistí, jestli se nějaký nosorožec ještě nevyskytuje v národním parku Garamba v Demokratické republice Kongo, který byl posledním útočištěm těchto zvířat, než sem vtrhli v roce 2003 súdánští rebelové. Z tří desítek zvířat zůstala čtyři v roce 2006, od té doby nejsou z této oblasti žádné zprávy o jediném nosorožci...

Byl jste za posledními jedinci v jižním Súdánu? Putoval jste s českými zástupci druhu do Keni, kde byli vypuštěni?
V Súdánu jsem nebyl, to je zase naprosto specifický typ výzkumu spočívající ve stopování, leteckých průzkumech či prodírání se neprostupnými porosty. Všichni nemohou dělat vše a tento průzkum je náplní práce jiných lidí. Nebyl jsem ani v Keni, čtyři královédvorská zvířata byla doprovázena ošetřovateli a zkušenými zoology - veterináři. My bychom se jim tam jen pletli. Rezervace má omezený přístup, takže jsem se tam nebyl podívat – důvody jsou i finanční. Ale doufám, že snad někdy...

Nosorožec tuponosý

Nosorožec tuponosý

Jestli tam ještě nějaký nosorožec zbude.
Ano, nosorožec Cottonův je kriticky ohrožený druh, de facto prakticky vyhubený. Může ho v podstatě zachránit už jen řada zázraků, v ty však můžeme doufat už jen několik let – že se podaří objevit divoká zvířata, že se povede je dovézt do Keni a že se zde brzy začnou rodit mláďata, popřípadě by se snad mohl zvýšit počet žijících jedinců pomocí klonování.

Čím jiným než nosorožci se momentálně zabýváte?
Evolucí hrabošů, tedy drobných hlodavců, ale také evolučním vývojem koňovitých. S kolegy chceme "proklepnout" podobným způsobem jako tuponosé nosorožce jednu zvláštní opici – afrického kočkodana ďamďama z Etiopie, který byl donedávna chován v Zoo Jihlava a Zoo Bojnice na Slovensku. Se studentkou Lídou Pohlovou jsme nedávno úspěšně získali a vyhodnotili DNA ze staré vycpaniny lva, která připomíná vzhledem vyhynulého lva kapského, na což poukázal vynikající slovenský zoolog dr. Peter Lupták. Nyní probíhají další podrobnější analýzy. S kolegou Petrem Hrabinou budeme analyzovat chlupy a rekonstruovat vzhled vyhynulé africké antilopy modré. Nápadů mám tedy naštěstí dostatek. Některé z nich se dokonce stále týkají nosorožců. Vše se tedy točí převážně kolem velkých savců, i díky tomu, že mi jsou nejbližší.

Biolog Jan Zrzavý

Biolog Jan Zrzavý

Prase zakrslé - ještě větší unikát, než jsme doufali! Učebnicový omyl o žirafím krku. Je lenochod opravdu takový spáč? – to jsou názvy některých vašich článků z časopisu Vesmír. Vy jak vidno, jen nebádáte, také rád píšete.
Popularizace zoologických objevů mě baví. Když čtu něco, co mě zaujme, snažím se o to podělit s dalšími lidmi. Myslím především na středoškoláky, kteří třeba nemají takový přístup k literatuře, vždy si vzpomenu, jak jsem podobné články v časopisech typu ABC, Vesmír nebo Živa rád četl. V rámci naší vlasti mám čtyři nedostižitelné vzory popularizátorů – mimochodem jsou mými vzory i jako vynikající vědci: profesor Zdeněk Veselovský, profesor Jan Zrzavý, doktor Vratislava Mazák a doktor Luděk Dobroruka. Jsem moc rád, že mě oba prvně zmínění profesoři na Biologické fakultě určitým způsobem formovali, profesor Zrzavý formuje stále. Mimochodem i díky nim vím, že popularizace má smysl a nemusím se za ni stydět.

Nosorožec tuponosý

Nosorožec tuponosý

Brzy dokončíte doktorandské studium, co bude dál? Míříte někam do světa, nebo zůstanete věrný Jihočeské univerzitě?
Pokud bych mohl i dále působit na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity jako učitel a vědec-zoolog, byl bych velice rád. Výuka skýtá možnost formovat studenty, zprostředkovat jim úžasný svět zvířat a vědecká práce umožňuje objevit nové skutečnosti o zvířatech či přírodě obecně. Být na stopě objevu je hrozně zvláštní pocit. I proto bych neměnil. To však neznamená, že bych musel na fakultě sedět celý rok. Rád bych do budoucna získával údaje v zahraničních zoologických zahradách a muzeích, ale také v přírodě. Zpracování výsledků a jejich hodnocení by už probíhalo opět doma.

Biolog Jan Robovský

Biolog Jan Robovský




Bohéma lže, řekla Jana Štěpánková v Rozstřelu. Nevylučuje žalobu





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.