Spolužačky poskočily, nejvíce náš jediný spolužák. Zavolali mi záchranku. Ve stavu, v jakém jsem byla, jsem se nemohla postavit. Za několik (asi deset) minut mi dorazila sanita s jedním saniťákem (vzhledem k tomu, že v nemocnici bych pěšky byla blíž, máme ji asi dvě minuty klidnou chůzí od školy, jsem se docela podivila).
Na mé tváři se navzdory křečím vyloudil úsměv. Vím, že nevážím dvacet kilo a navíc "sanitman" s sebou měl sedátko. Začala jsem se smát nahlas a řekla jsem mu, že to nemyslí vážně. Zavolal druhou sanitku. Ta dorazila po dalších deseti minutách, s velice příjemnou posádkou.
Doktorka nebo zdravotnice, či co to bylo (podle zacházení bych ale řekla, že utekla z veterinární ordinace, ale nevím, jestli jako pomocnice nebo jako pacientka). Nejdřív mi bylo řečeno, že pokud s sebou nemám zdravotní průkazku (měla jsem ji v batohu ve škole), tak mne nemusí ošetřit a zdálo se mi, že se poněkud začíná zvedat.
Naštěstí se mnou byly již výše zmíněné spolužačky a ty mi pro průkaz doběhly. Po dlouhých útrapách, kdy jsem se kupodivu odmítala postavit na vymknuté koleno a kdy mne sestřička, doktorka či jakou klasifikaci to blond stvoření mělo, několikrát uzemnila s tím, ať nehysterčím, mne posadili na křesílko a odtransportovali do sanitky, kde mi -mimo mé chápání- slečna blondýna zavedla kanilu. Naštěstí jsem se jí v nemocnici zbavila, čekala jsem na ošetření o něco kratší dobu než minule (pouze asi hodinu a půl). Dostala jsem ortézu a bylo mi řečeno, že se mám za týden přijít ukázat.
Inu čekala jsem na odvoz, kdy jsem byla milostivými sestřičkami naučena znovu chodit s ortézou, jelikož mne odvezly na WC, ale jaksi na mne pak na půl hodiny zapomněly. Ještě, že s ortézami a podobnými pomůckami umím chodit. Bohužel-praxe naučí. Sanitka, která by mě odvezla zpět na internát dorazila po hodině od doby, kdy byla objednána.
Bylo by mi to jedno, jsou lidé, kteří ji potřebovali víc, kdyby paní, co seděla naproti mně, když jsem čekala na ošetření neodjela mezi tím se známým, jenž dělá řidiče sanitky. Zeptala jsem se jej v bláhové iluzi, že by mne mohl vzít s sebou: "vy si počkejte na státní..." Tak tahle odpověď mne dorazila.
Inu což, pro příště mám zkušenost, že si zavolám taxíka, ten se bude-vzhledem k tomu, že mu budu rovnou platit- mě vážit a nebude ze mě dělat simulanta. Nestěžuji si na dlouhou dobu, po kterou jsem čekala, ale na úroveň zacházení. Snad to tak není vždy...
