Z pohledu obyčejného (dejme tomu) Hamburčana jsou to ty nenepodstatnější detaily, avšak pro nové spolkové země a střední Evropu to může mít velký symbolický význam.
Ale co to pro nás Středoevropany znamená mimo rovinu symbolů? Řekněme rovnou: nic podstatného.
Vlídná Angie, jak své žačce kdysi přezdíval Helmut Kohl, se chopila kormidla v době, kdy její pasivní znalost češtiny patří mezi ty nejméně užitečné schopnosti.
Jistě více využije znalosti, jichž nabyla za posledních 15 let a které jí umožnily chladnokrevně manipulovat s lidmi po Kohlově vzoru a nakonec odstavit samotného Kohla.
Jistě, bude se k nám dál obracet s vlídnou tváří, avšak hlavně ve chvílích, kdy bude Berlín hledat podporu mezi malými zeměmi při důležitých hlasováních v Radě ministrů. Na tom nemusí být nic špatného, ale o žádném přelomu nemůže být řeč.
Česko-německé partnerství by však mohlo začít vzkvétat nepřímo, pokud by se Merkelové podařilo splnit hlavní body jejího programu: rozhýbat trh práce (třeba se dočkáme i jeho rychlejšího otevření pro Čechy) a usmíření s USA.
Do SRN míří třetina našeho exportu a jakékoli oživení na tamějším trhu pocítíme i v našich peněženkách.
Jenže velká koalice s SPD jí v reformách nedává velký manévrovací prostor.
A pak, ano, povinný dovětek: sudetští Němci. Merkelová jim nijak zvlášť neholduje a SPD bude působit jako spolehlivá brzda, kdyby se snad ozval budoucí ministr hospodářství Edmund Stoiber.
Dají se čekat maximálně silnější apely na nějakou formu slovní omluvy. A jsou ty tak nemorální?
