V roce 1975 dal dirigent José Antonio Abreu jedenácti chudým dětem ve venezuelském Caracasu housle a v garáži je učil hrát. O téměř čtyřicet let později čítá jeho hudební škola, neboli systém El Sistema, po celé Venezuele 102 orchestrů mladých a 55 dětských orchestrů, v úhrnu je to 270 center hudby. Do dneška jeho kurzy prošly více než dva miliony dětských muzikantů. Pro tisíce z nich to znamenalo cestu z chudoby či z prostředí zločinu. Jak to souvisí s Kosovem? O něm se říká, že v každém domě je zbraň. Bylo by lepší, kdyby tam byly housle, klavír nebo saxofon.
José Antonio Abreu
Vděk za pozornost
Z České republiky přijeli violoncellista Michal Kaňka a klavírista Jaromír Klepáč. Protože se do projektu podařilo zapojit i ambasády Německa a Rakouska, zúčastnili se akademie i zpěvačka Caroline Merz a klavírista Desar Sulejmani z Německa i saxofonista Oto Vrhovnik a violoncellista Detlef Mielke z Rakouska. Mezi vyučujícími byly i dvě umělkyně z Kosova – houslistka Sihana Badivuku a klavíristka Lejla Pula.
V průběhu deseti dní se mladí lidé účastnili mistrovských kurzů pod vedením zkušených profesorů. „Mám pocit, že zdejší studenty hraní baví víc než jinde ve světě. Asi takto oceňují naši pozornost,“ řekl Jaromír Klepáč, který má zkušenosti z mistrovských kurzů například ze Salcburku, Drážďan či Telče. Michal Kaňka souhlasil: „I moji studenti jsou nadšení, jeden dnes přinesl skladbu od skupiny Metallica pro sedm cell a dnes ji společně zahrajeme na závěrečném koncertě.“ Kaňka jinak vyučuje na pražské AMU.
Jaromír Klepáč a Michal Kaňka koncertují v Mitrovici
„Doufám, že se příští rok hudební akademie znovu uskuteční. A určitě musí znovu přijet pěvkyně Caroline Merz. Už jsem studovala u mnoha učitelů, ale žádný z nich nebyl tak skvělý jako Caroline,“ pravila po závěrečném koncertě mladá kosovská mezzosopranistka Flaka Goranci.
Velvyslanectví ČR v Prištině se letní hudební akademií snaží nejen zvyšovat kvalitu hudebního vzdělání v Kosovu, ale též propagovat českou kulturu a české umělce. Proto se téměř každý večer konal koncert klasické hudby a Kaňka s Klepáčem provedli mimo jiné skladby Antonína Dvořáka či Bohuslava Martinů.
Studenti zpěvu děkují zpěvačce Carolině Merzové
Hned vedle barikády
První z koncertů se uskutečnil v kosovské Mitrovici, městě rozděleném řekou Ibar na sever, kde žijí kosovští Srbové, a na jih obývaný kosovskými Albánci. Hudba zazněla v kulturním domě nacházejícím se přímo u „proslulého“ mostu, který je od loňského července přehrazen barikádami a pod stálým dohledem vojáků NATO. „Koncert se v Mitrovici koná především ze symbolických důvodů. Toto město denně zakouší problémy v soužití lidí různého původu. Právě takováto událost může ukázat, že hudba sjednocuje a přibližuje lidi, že nezná hranic,“ řekl na úvod koncertu český velvyslanec v Kosovu Jiří Doležel.
O dva dny později se uskutečnil galakoncert v Prištině. Vystoupili na něm všichni pedagogové letní akademie. Dvouhodinový program přilákal do jediného zdejšího koncertního sálu - Red Hall - čtyři stovky návštěvníků. „Takhle plný tento sál snad ještě nebyl. A už vůbec ne na koncert klasické hudby,“ neskrýval nadšení asi padesátiletý Behar. Na koncert přišli také cizinci a Češi, kteří pracují v Kosovu v různých misích. Další tři večery patřily koncerty studentům. Obrovský potlesk sklidili především při závěrečném slavnostním koncertě, kde byli oceněni tři nejlepší.
Šance je slyšet
Z venezuelské hudební školy El Sistema vzešla taková hvězda, jakou je nyní dirigent Gustavo Dudamel, umělecký ředitel losangelské filharmonie, dirigent žádaný po celém světě. Nebo Edicson Ruiz, který se v sedmnácti letech stal nejmladším členem Berlínských filharmoniků.
Dirigent Gustavo Dudamel, umělecký ředitel losangelské filharmonie
Podle zakladatele El Sistemy, Josého Antonia Abreua, nemá být hudba elitářská, nýbrž naopak má být prostředkem sociální integrace. Hraní v orchestru je podle něj především o společenství - je to místo, kde se děti učí naslouchat jeden druhému a navzájem se respektovat. Orchestr se stává novou rodinou, kde se učí spolupráci, odpovědnosti, zažívají kolektivní emoce. „Hudba musí být uznána jako prostředek sociálního rozvoje. Přenáší nejvyšší hodnoty – solidaritu, harmonii, vzájemný soucit. A má schopnost spojovat celé společenství a vyjádřit povznášející pocity,“ praví José Antonio Abreu. Za pár týdnů, koncem září, vystoupí Caracaský mládežnický orchestr na Mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha. Třeba za několik let přijedou i umělci z Kosova.
