Student:
Zarachotí klíč v zámku a rozsvítí se v předsíni. Hlavou prolítne "máma jde", v žaludku podivně zabolí a zrychlí se tep. Do mobilu jsem našim řek, že to byly samý trojky, teď budu muset s pravdou ven. Maturity byla sice za "12", ale z toho matematika za pět.
Čili: padající listí, maturitu jistí. Pane jo, to bude průser. Jdu se s mámou uvítat a nasazuji "přirozený" hlas (dá stejně námahy jako odtrhnout oči od koberce). Máma pozdraví, cosi zašvitoří o hezkém počasí a jde chystat svačinu.
Vůbec ničeho si nevšimla. Následuju ji do kuchyně a nakonec se rozhoduji, že přiznání trošku odložím. Teď bych jí jenom kazil náladu. "Stejně bude lepší to říct až přijde i táta," uklidňuju vnitřního mravokárce.
Pro mnohé rodiče je maturita jejich dětí snem a úspěch i neúspěch si berou osobně. Proto je pro propadlého maturanta těžké přiznat, co se stalo. Sám může být za pětku zklamaný, ale přiznáním rodičům cítí, že se zklamání zdvojnásobí.
Přesto studenti nemohou dlouho falešnou hru hrát, každý rodič většinou maturitní vysvědčení vidět chce a krom toho se bez něj nikam nedostanou. Jak o tom s rodiči promluvit?
1) Přiznání dlouho neodkládejte. Když to řeknete příliš pozdě, u rodičů se zklamání z vašeho neúspěchu spojí se zklamáním z nedůvěry. Můžete to celkově vaše vztahy narušit.
2) Rozmyslete si, jak celou situaci podáte. Nebraňte se průchodu emocí a dejte najevo, že vám neúspěch není lhostejný.
3) Své rodiče už znáte a asi víte, jak na podobné zprávy reagují. Očekáváte-li, že zpráva bude pro rodiče těžkou ranou, buďte co nejkonstruktivnější. Navrhujte, jak se celá situace bude dále řešit. Někdy studenti umějí být dospělejší než jejich rodiče.
4) Sami či spolu s rodiči zkuste analyzovat, co neúspěch zapříčinilo. Většinou to nebývá jenom tou "blbou učitelkou".
autor:
Barbara Čechová
<< ZPĚT NA PŘÍLOHU
