Karel Schwarzenberg
Bylo mu tehdy 31 let a s rodinou pobýval už dvacet let v exilu. Srpen 1968 zastihl Karla Schwarzenberga ve Vídni, kam v následujících hodinách utíkaly desítky lidí z jižních Čech. "Domluvili jsme se s hospodou, která stála v prostorách Schwarzenberského paláce, o organizaci pomoci. Uprchlíkům jsme zajišťovali jídlo a ubytování," vzpomíná nynější ministr zahraničí na svou roli během invaze. On sám prý pobýval v Praze měsíc před ní. "Tušil jsem, že k něčemu podobnému dojde," říká dnes.
Václav Klaus
"Čtyři dny před tímto datem jsem odjel do Alpbachu a o okupaci naší země jsem se dozvěděl ve slunečném ránu uprostřed dvoutisícových hor. Proto mi chybí autentický prožitek ruských tanků na pražských ulicích, jejž mi zprostředkovávaly telefonní rozhovory s manželkou, která zůstala v Praze," popisuje vzpomínky na srpen prezident Klaus.
Václav Havel
Bývalý prezident Václav Havel prožil 21. srpen spolu s hercem Janem Třískou v Liberci. "Léto jsme trávili společně v Hrádečku u Trutnova. Pozvali nás přátelé z Liberce na večírek," říká exprezident, podle kterého byla sešlost veselá. "Ale nemohli jsme se zbavit pocitu, že ve vzduchu je něco divného. O půlnoci zaznělo z rádia, že sem vstoupila ta vojska. Zůstali jsme tady týden v místním rádiu. Byly to pozoruhodné zážitky," říká Havel.
Mirek Topolánek
"Prožíval jsem to velmi intenzivně. Opravdu jsem už jako dítě lítal s tím kbelíkem a vápnem. Byl jsem tady v Čechách na prázdninách, v Řeznici, a psali jsme ty věci jako děti. Pak jsem cestoval s otcem autem do Vsetína - proti nám vyjížděly z různých zatáček tanky. Strašně intenzivně jsem to vnímal. Totálně to změnilo můj pohled na svět. Bylo to zrovna ve věku, kdy to pro mě, i s dalšími osudem mého otce, znamenalo životní změnu, která mě poznamenala navždy, a to nejen názorově," vzpomíná premiér Topolánek.
Přemysl Sobotka
"Mám to jako živý obraz stále před sebou, protože v té době jsem byl tři týdny chirurg. To znamená, že jsem prakticky nic neuměl a byl jsem v nemocnici v Liberci, kde jsme si prožili válečnou chirurgii, protože tam se střílelo, tanky najížděly do podloubí. To byla vlastně nechtěná praxe a skoro po minutách si to pamatuji. Bylo mi 24 let," přibližuje srpnové události v Liberci předseda Senátu Sobotka.
Zdeněk Jičínský
Poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský byl zákonodárcem už v roce 1968. "Předtím bylo zasedání předsednictva České národní rady, jednalo se o přípravě návrhu zákona o federativním uspořádání Československé republiky. Já jsem pak 20. odjel na dovolenou do Vysokých Tater. 21. srpen mě zaskočil tam, sledovali jsme televizi, která přinášela zprávy a ukazovala postup okupace. Čekali jsme, kdy se můžeme vrátit domů, neměli jsme nějakou dobu spojení s rodinou."
Jiří Dienstbier
O srpnové invazi se tehdejší redaktor Československého rozhlasu dozvěděl telefonátem z redakce krátce po půlnoci. "Člověk, který měl tenkrát službu, mi volal, že nás obsazujou. Já mu ještě nadával, ať si ze mě nedělá srandu. On říkal, tak poslouchej. A já slyšel hukot letadel nad Prahou." Okamžitě běžel na Vinohrady a spolu s ním i 300 dalších rozhlasáků. "Když pak kolem jedné v noci přišla parta deseti estébáků obsadit rozhlas, vůbec nepočítali s tím, že nás tam bude tolik. Zavřeli jsme je do jedné místnosti, aby nepřekáželi."
