Hra, v níž chtějí hráči poškodit sebe samé a napomoci svým soupeřům, je nesmyslná. Jako by se útočníci národního fotbalového mužstva vrhli na obránce, aby umožnili dát Belgičanům vítězný gól. Přesně to teď předvádí Čtyřkoalice.
Z nejvážnějšího kandidáta na vítězství ve volbách se rozpadá na bloky, které budou patrně mnohem slabší, než kdyby koalici nikdy neuzavřely. I kdyby se rozpad podařilo zastavit, což se zdá zatím možné, sympatie veřejnosti, a tím i volební naděje, se zmenší. Jisté je jen jedno: všichni si pohorší.
Jak si máme toto zjevně iracionální chování vysvětlit, když vyloučíme možnost nákazy nemocí šílených lidí? Pravděpodobně tu působí několik faktorů: dluh ODA je vskutku politické břemeno a současné vedení této malé strany hraje vabank. Ze všech spoluhráčů totiž může ztratit nejméně.
Už uzavřená druhá dohoda o splácení by pro veřejnost byla s největší pravděpodobností přijatelná, proto s ní souhlasil i vůdce lidovců Cyril Svoboda. Svou stranu však nemá plně pod kontrolou. Jeho zaváhání využívá Kasalovo křídlo, které prahne po tom, aby mu oplatilo nečekanou porážku z volebního sjezdu.
Nejsilněji mluví Miroslav Kalousek, muž, kterého Svoboda urazil a udělal si z něj smrtelného nepřítele. Věc má však hlubší kořeny - konzervativněji založení lidovci s nechutí hledí na neskrývanou Svobodovu touhu spolupracovat po volbách s Vladimírem Špidlou.
Oldřich Kužílek řekl, že útok na Čtyřkoalici je veden zvenku. Je to velmi pravděpodobné. ODS a ČSSD zatím hrají podle klasické teorie, a je tedy pro ně nesmírně výhodné koalici rozbít. Stejně by pro čtyřku bylo výhodné například poštvat proti sobě pragmatické a levé křídlo sociálních demokratů.
Každá životaschopná formace musí být schopna takové útoky odrážet a vracet, ne nad nimi slzet. Tyto faktory vytvářejí pod Čtyřkoalicí pohyblivou půdu. Zaskočení vůdci však jako by nehledali pevnou zem a nořili se čím dál hlouběji do bažin.
