|
Číslo konta SOS Srbsko: |
"Všichni mě upozorňovali, ať nejedu, že přijdu o hlavu, ale já jsem přesto v den demonstrací přijel ve dvanáct před sídlo Demokratické strany," vypráví Ljubo. "Bagr jsem už ráno připravil a odvezl z pracoviště, kde mě později hledala policie." Marně mu policisté postavili na blízké křižovatce barikádu, v čele ohromné kolony se řítil do centra Bělehradu.
"Před parlamentem jsem mašinu vypnul, nechtěl jsem nic ničit, myslel jsem, že půjde o klidný mítink. Když policie začala vystřelovat bomby se slzným plynem, lidé běželi zpět a v jednom okamžiku jsem stál sám proti kordonu policistů. Koutkem oka jsem zahlédl nějaké chlapce, jak se pokoušejí dostat ze strany do budovy. Řekl jsem si, že tu přeci nejsem na parádu. Nakopl jsem mašinu, převálcoval dva policajty, zdvihnul jsem drapák a probil dvě okna, skrze které začali chlapci házet zápalné lahve. Dusil mě slzný plyn, ale vydržel jsem. Přes lžíci bagru lezli lidé do budovy, která byla za chvíli naše. A pak jsem si řekl, že bych mohl vyčistit i televizi."
Když Ljubo dorazil před budovu televize, lidé se stahovali a policisté neustále vystřelovali slzný plyn. "Třikrát jsem vyrazil a zase se vrátil. Nakonec mi jeden chlapík donesl plynovou masku. Zapnul jsem sirénu a přidal plyn. Policisté začali střílet a kulky se odrážely od bagru a svištěly mi kolem uší. Později jsem slyšel, že se mi jeden policejní důstojník dostal do zad a dvakrát na mne vystřelil. Já jsem nic nevnímal, jenom později jsem si všiml průstřelů v okně. Namířil jsem mašinu ke vchodu, prorazil vrata a jel, dokud jsem se nezastavil o stěnu. Jeden chlapík na mě křičel: Osvobodili jsme televizi, ty ani nevíš, co jsi dokázal, vrať se nazpátek na Banovo Brdo (sídlo opozice). Oni ti koupí nový bagr."
