Během studené války uniklo Američanům údajně 26 z celkového počtu 366 podzemních jaderných výbuchů provedených v tehdejší sovětské Střední Asii. Důvodem byly i geologické podmínky, výbuch o síle půl kilotuny ve Střední Asii vyvolal za srovnatelných podmínek monitorování stejný signál jako skoro pětkrát silnější exploze na americké atomové střelnici v Nevadě.
Výbuch v Severní Koreji naznačil zlepšení sledovací techniky. Ale je tu ještě další potenciální uchazeč o jaderné zbraně, totiž Írán. Zde jsou zemětřesení mnohem častější než na Korejském poloostrově, a tak by tu mohl být jaderný výbuch se zemětřesením zaměněn.
V případě korejského pokusu se objevily na seizmografech vlny charakteristické pro zemětřesení v malé hloubce, tedy i pro podzemní jaderný výbuch.
Analýza záznamů ze 128 stanic světové seizmické sítě ukázala, že nejlepší signál zachytila čínská stanice ležící 370 kilometrů severně od epicentra korejského pokusného výbuchu. Podzemní jadernou explozi tedy v současnosti může dostatečně spolehlivě rozpoznat jediná stanice vzdálená stovky kilometrů.
Nepovedený pokus?
Co se vlastně v Severní Koreji odehrálo? Odborníci připomínají, že první jaderné výbuchy odpovídaly většinou ekvivalentu asi 5 až 25 kilotun TNT. Korejský se odhaduje na pouhé půl kilotuny. Nechybějí dohady, že to byl ve skutečnosti nepovedený pokus. (Připomeňme si však rozdílné signály u stejně silných výbuchů v SSSR a USA.)
Pokud však byl korejský výbuch opravdu nepovedený, o co mohlo jít? Jaderná nálož je tvořená plutoniem ve formě duté sféry obklopené klasickými výbušninami. Ta musí být dokonale pravidelná. Při roznětu musí klasické výbušniny explodovat současně, přičemž stlačí plutonium dovnitř dutiny a vytvoří se nadkritické množství.
Následující řetězová reakce vyvolá výbuch. Stačí však, aby jediná z těchto klasických náloží vybuchla nepatrně později než ostatní, třeba o desetimiliontinu sekundy, plutonium se poněkud zdeformuje ve směru, odkud se rázová vlna klasické detonace zpozdila, a výbuch je slabší.
Nečekaně slabou explozi mohla způsobit i chyba iniciátoru, zdroje neutronů, který je uvnitř plutoniové koule a má za úkol nastartovat řetězovou reakci. Mohlo se stát, že byl uveden v činnost o chvilku dříve nebo později, než tomu mělo být. Ale to vědí zatím jen korejští odborníci.
Autor je chemik, působí na Přírodovědecké fakultě UK
