Důvody zájmu energetických firem o investice do jaderných elektráren jsou veskrze ekonomické. Náklady na stavbu sice rostou a dosahují miliard eur, ale vzhledem k růstu cen elektřiny, který je ještě rychlejší, se návratnost investic do jádra stále zlepšuje. A navíc začíná naplno fungovat systém povolenek na vypouštění CO2. Ten podle expertů zkrátí návratnost investice do bezemisní jaderné elektrárny až o deset let. A tento faktor je zřejmě i rozhodující příčinou počínající renesance jaderné energetiky v Evropě.
Tady je na co navazovat
Před rokem 1989 byl u nás naplánován mohutný rozvoj jaderné energetiky. Podle tehdejších plánů měly touto dobou dodávat elektřinu do sítě nejen třetí a čtvrtý blok temelínské elektrárny, jejichž výstavba se nyní připravuje, ale pokud jde o české území, i čtyři bloky jaderné elektrárny v severomoravských Blahutovicích a dokončovat se právě měla jaderka ve východočeském Tetově. Na Slovensku pak měly dávno fungovat všechny čtyři bloky v Mochovcích (třetí a čtvrtý blok je právě ve výstavbě) a dokončena měla být i elektrárna ve východoslovenských
Kecerovcích.
Jaderná elektrárna Mochovce na Slovensku
Nyní je ČEZ podstatně střízlivější, nicméně na evropské poměry stále hodně ambiciózní. Plánuje dostavět nejprve dávno naplánované dva bloky v Temelíně; nachází se ve fázi výběru dodavatele. Počítá ještě s pátým blokem v Dukovanech a zúčastní se stavby nové jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích na Slovensku. Ta stará byla totiž kvůli podmínkám Evropské unie uzavřena v roce 2008. A kromě toho je ČEZ téměř desetinovým investorem při dostavbě jaderné elektrárny Cernavoda v Rumunsku.
Všechny tyto stavby nepoběží samozřejmě současně, ale vypadá to, že během nejbližších dvaceti let bude ČEZ pořád někde stavět nějakou jadernou elektrárnu.
Co Ceaušescu vybral, to se teď staví
ČEZ je s přípravou gigantických investic sice mezi nejrychlejšími v Evropě, ale není na úplné špičce. Tu drží Finové, kde energetická společnost TVO staví jadernou elektrárnu Olkiluoto.
Další elektrárna ve výstavbě je ve Flamanville ve Francii. Buduje se trochu jinak, než je obvyklé. Staví ji totiž sama elektrárenská společnost EdF, která má stovky smluv s nejrůznějšími dodavateli.
Jaderná elektrárna v Dukovanech
Mezi průkopníky jaderné renesance je možné počítat i Slovenské elektrárny, které dostavují Mochovce. Zde však nejde o novou, takzvanou třetí generaci jaderných elektráren, nýbrž o technologii použitou třeba v našich Dukovanech. Primární okruh dodává Škoda Jaderné strojírenství a turbínu Škoda Power patřící nyní do korejského koncernu Doosan. Italský vlastník Slovenských elektráren, společnost ENEL, si zde ověřuje své schopnosti, které bude potřebovat doma, protože také dosud bezjaderní Italové se hodlají do roku 2030 produkovat čtvrtinu italské spotřeby elektrické energie v jaderných elektrárnách.
V pokročilé fázi je i příprava výstavby nového jaderného bloku v elektrárně Cernavoda v Rumunsku. Zde je spoluinvestorem i ČEZ, který má podíl 9,15 procenta, což se však může změnit. Na výstavbě se má z 51 procent podílet rumunská vláda a zbývajících 49 procent je rozděleno mezi šest zahraničních investorů. V současné finanční situaci rumunského státu je otázkou, nakolik bude vláda schopna dát dohromady potřebné peníze, a není vyloučeno, že nabídne vyšší podíl svým partnerům v konsorciu. Počítá se zde se stejnou technologií jako v případě prvních dvou bloků, což může způsobit problémy při licencování zařízení, protože jde vlastně o technologii druhé generace, nikoli třetí generace jako v nyní budovaných zdrojích ve Finsku a Francii. Navíc jsou to méně obvyklé reaktory CANDU 6. Jde o kanadskou technologii, kdy je jako palivo používán přírodní uran, tedy neobohacovaný. K moderování reakce se však používá těžká voda, zatímco v tlakovodních reaktorech používaných v Česku i jinde ve světě se používá voda obyčejná. Rumuni si tak k elektrárně museli ještě postavit závod na výrobu těžké vody.
Tuto technologii si vybral tehdejší diktátor Ceaušescu kvůli tomu, že nevznikala závislost na dodávkách obohaceného uranu ze Sovětského svazu. Tehdejší komunistické Rumunsko se tak pokoušelo dělat politiku vzdalování se od SSSR.
Jaderná elektrárna Temelín
TŘI, DVA, JEDNA, START. TEMELÍN JEDE
... a další státy na seznamu
Ve zbytku Evropy pak jsou mezi těmi, kteří nejvíce pokročili, Britové. Ti začali licenční řízení pro připravené projekty a teprve potom dají povolení k výstavbě. To je opačný postup než u nás a jinde, kde se nejprve připraví všechna povolení ke stavbě, vybere se dodavatel a pak se začne s licenčním procesem. To samozřejmě chvíli trvá a oddaluje skutečné zahájení výstavby. Ve Velké Británii zahájili licencování hned čtyř projektů.
Daleko postoupili i Litevci, kteří se po vstupu do EU museli zavázat, že odstaví svou jadernou elektrárnu v Ignalině, což také loni udělali a nyní jsou silně závislí na dodávkách elektřiny z Ruska. Ignalinská elektrárna pokrývala téměř osmdesát procent litevské spotřeby. Na stavbě nové elektrárny se měly finančně podílet i další dvě pobaltské země, tedy Lotyšsko a Estonsko a přidalo se i Polsko.
Ve Španělsku je šest jaderných elektráren. Ilustrační foto
Jaderná elektrárna Ignalina dodávala do litevské sítě zhruba 70 procent veškeré elektřiny.
Ve Švýcarsku chystají výstavbu dalších dvou bloků. Ve Slovinsku probíhá proces EIA pro novou elektrárnu v Kršku. A do jaderného klubu chtějí vstoupit další země. Například v Polsku, kde dosud žádná jaderná elektrárna nestojí, hodlají spustit první blok do roku 2020. To však je značně optimistický předpoklad v zemi, která nemá s výstavbou a provozem jaderných elektráren vůbec žádné zkušenosti a nemá ani lidi pro jejich výstavbu, provoz a dozor nad nimi.
Běh na dlouhou trať
Lidi, to je mimochodem trochu problém i v Česku, byť zdaleka ne tak palčivý. Temelín byl vlastně poslední elektrárnou v Evropě, která šla do provozu, a díky tomu jsou v Česku jak v ČEZ, tak v dodavatelských firmách ještě stále pracovníci, kteří mají s tak rozsáhlou stavbou zkušenosti. Jsme tak na tom lépe než v jiných zemích, kde se teprve chystají na výstavbu prvního jaderného bloku nebo kde od dokončení posledních kapacit uběhly desítky let.
"Zatím nemáme problém naplnit místa, která potřebujeme," říká ředitel Útvaru výstavby jaderných elektráren ČEZ Petr Závodský, ale upozorňuje, že v současnosti nejde o velké počty lidí. Na konci roku 2008 měl Útvar výstavby jaderných elektráren 35 tabulkových míst, loni to bylo 68 a nyní je to osmdesát lidí a zhruba stejný počet lidí pracoval na přípravě staveb ve spolupracujících útvarech ČEZ a ve skupině externích konzultantů.
Jenže v době vrcholící výstavby a spouštění bloků v Temelíně bude firma potřebovat více než sedm stovek vysoce kvalifikovaných specialistů. "Spolupracujeme nyní se středními a vysokými školami, aby se obnovily a rozvíjely obory, které potřebujeme," říká Závodský a dodává "Není to běh na krátkou trať. Nyní se bavíme v případě vysokých škol se třeťáky, a až k nám nastoupí, tak je samozřejmě budeme muset ještě zaškolovat."
Nejde však zdaleka jenom o ČEZ a dodavatelské firmy. Desítky odborníků bude potřebovat i státní dozor během licenčního řízení, v němž se schvalují jaderná zařízení k provozu v ČR podle platných předpisů. Zatímco ČEZ má finančních zdrojů na nové lidi dostatek, státní úřad je na tom v době krize podstatně hůře. Přitom lidé, kteří budou potřeba, jsou vysoce kvalifikovaní a drazí odborníci. Jednou z možných cest je, aby za licencování platil objednavatel, tedy energetická společnost. Ovšem to by zase zpochybňovalo nezávislost státního dozoru.
Kudy s ním
ČEZ tak bude mít lidi, ale k nim i jiný problém, který nemusí řešit země, jež stavějí jaderné elektrárny v blízkosti moře. Tím problémem bude doprava velkých součástí elektrárny. Je to sice věcí odběratele, ale i ČEZ si dopředu dělal studii, zda a jak je možné dopravit na staveniště z velkých vzdáleností reaktorové nádoby či gigantické turbíny. A jen o technický problém.
Pokud by se komponenty vezly ze západní Evropy, tak technicky nejpřijatelnější cestou by byla doprava po vodě Rýna a Dunaje do rakouského Lince a odtud po silnici do nedalekého Temelína. Leč vzhledem k situaci v Rakousku je dosti pravděpodobné, že by doprava součástí byla systematicky blokována a možná i zcela znemožněna.
A tak jednou ze zvažovaných variant je i doprava po Labi a maximálně na jih po Vltavě. Pro představu, o jak náročnou dopravu jde: průměr tlakové nádoby reaktoru je osm metrů, parogenerátor má délku 26 metrů a váží 650 tun. A možná bude muset dodavatel v Temelíně vybudovat zázemí pro svaření největších dílů přímo na stavbě.
Černobyl - 1986
Tisíce lidí na Ukrajině vzpomínaly na 20. výročí černobylské tragédie
Smířlivá tuzemská veřejnost
V USA poskytl prezident Obama státní garanci na výstavbu jaderné elektrárny v Georgii, protože soukromí investoři zřejmě nebyli ochotni podstoupit riziko velmi nákladné stavby v situaci, kdy existují silná hnutí proti využívání jaderné energie.
Případná změna vlády a hrozba politicky motivovaného rozchodu s jadernou energetikou je i důvodem, proč v některých evropských zemích přistoupili k tomu, že stavbu jaderné elektrárny schvaluje parlament. Stalo se tak ve Finsku před zahájením prací v Olkiluoto a obdobně to udělali i nyní ve Slovinsku. U nás legislativa s podobným krokem nepočítá, což může být trochu problém. "Když nám to schválí dozorčí rada, valná hromada, my do toho půjdeme, ale změní se vláda a můžeme se zase ocitnout v temelínských časech, kdy se o dokončení či zastavení stavby jednalo každou chvíli a hlasování nebylo zdaleka jednoznačné," vysvwtluje Petr Závodský.
Nicméně ČEZ má za sebou v rozvoji jaderné energetiky - na rozdíl od jiných evropských zemí - i masivní podporu veřejnosti a stavbu dalších bloků podporují i všechny politické strany v parlamentu s výjimkou zelených. Což je v evropském měřítku unikátní situace.
