V Jáchymově se ukládají radioaktivní odpady, které vznikly ve zdravotnictví, výzkumu nebo průmyslu. Správci úložiště tvrdí, že jde o nízkoaktivní radioaktivní odpady, které jsou řádně upravené, takže nejsou nikomu nebezpečné, navíc když jsou ve zmiňovaných sudech a hluboko v nitru mohutné hory.
A jak se přesně ukládají? Odpady se lisují nebo zalévají betonem do 100 litrových pozinkovaných sudů, z venku natřených antikorozním nátěrem. Ty se pak vkládají do 200 litrových sudů a prostor mezi mini se zalije betonem. Vznikne tak pěticentimetrová ochranná vrstva. Nepřípustnému úniku radioaktivity kromě sudu brání další umělé, ale i přírodní bariéry, jako jsou okolní horniny či geologická struktura.
Odpady v Jáchymově začala v roce 1974 ukládat Správa úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO). Kontroluje je každý čtvrt rok.
Vstupní areál dolu Bratrství
Redaktor MF DNES v útrobách úložiště
Dovnitř úložiště je možné vejít jen na zvláštní povolení. Je nutné mít přilbu, opasek s baterií a světlem, dýchací přístroj a dozimetr (zařízení k měření dávek ionizujícího záření).
"V úložišti monitorujeme pracovní prostředí, pracovníky, výpusti a životní prostředí. Důležité je množství radioaktivního plynu radonu, který vzniká rozpadem rádia jak z uložených odpadů, tak i okolní horniny," vysvětluje vedoucí oddělení provozu úložišť SÚRAO Jiří Faltejsek.
Hlavní obslužná 385 metrů dlouhá chodba je pro pět úložných komor. Teplota je zde plus 5 stupňů Celsia. Po 340 metrech je vpravo chodba číslo 3 plná sudů. "Číslo 95 na sudu znamená, že jsou zde od roku 1995. Nápis ukazuje, kdo odpad vyprodukoval," upřesnil.
Josef Vošahlík měří koncentrace radonu
Vstup do prostoru hlavního úložiště
Měřící přístroj ukázal 0,3 mikrosievertu, těsně nad sudem maximálně 3 nebo 4 mikrosieverty (laicky řečeno jednotka dávky). "Roční limit dávky pro obsluhu je 20 milisievertů. Normální veřejnost má limit roční dávky 2 milisieverty. To znamená, že při naměřené hodnotě 4 mikrosieverty by normální člověk zde na sudu mohl sedět pět set hodin a ještě by se vešel do limitu, tedy do povolené roční dávky," uvedl Faltejsek.
Ukládané odpady jsou kromě jiných jehlové zářiče vyrobené z přírodního rádia, používané pro ozařování nádorů. Právě toto radium se vrací k uložení na místa, kde se před časem vytěžilo v uranové rudě.
Úložiště je jen nepatrnou částí důlního díla, které má rozlohu 9,8 km2 s více než 80 km štol. Navazuje na stará důlní díla, kde byl těžen smolinec a kde jsou přítomny jeho nevytěžitelné zbytky.
Sudy s radioaktivním smetím se sem budou vozit až do roku 2030. Do kdy tady odpad bude? Pokud lidstvo nevymyslí jiný způsob jeho využití, tak napořád.
Schéma úložiště radioaktivních odpadů v jáchymovském dolu Bratrství
Z jáchymovské historieOd smolince od odhalení rádia a polonia k těžbě uranu Již v 16. století se v Jáchymově těžila stříbrná ruda. Když došli havíři na konec žíly, narazili obvykle na černý kámen. Této hornině proto začali říkat "smolná ruda", protože jim přinášela smůlu - konec další těžby. Prvek uran objevil roku 1789 německý chemik Martin Klaproth, v radioaktivním smolinci je obsažen v oxidu uraničitém. Hlavní uplatnění měl uran v té době při výrobě barev pro barvení skla nebo porcelánu. V polovině 19. století jáchymovské doly dodávaly barvy do mnoha evropských sklářských hutí. V roce 1898 objevila M. Curie-Sklodowská v jáchymovském smolinci dva nové radioaktivní prvky - radium a polonium a začala nová éra těžby v Jáchymově. Ze smolince se začalo pro laboratoře izolovat velmi vzácné a drahé radium. Např. v roce 1927 se zpracováním 35 tun jáchymovského smolince získaly asi 3 gramy čistého radia. Po druhé světové válce nabyla velké důležitosti těžba uranu a smolinec se stal významnou strategickou surovinou v právě začínající studené válce. Intenzivní geologický průzkum vedl k rozšíření těžby i do dalších oblastí Čech a Moravy. |
