Stejná náhoda prý je, že Martin Roman, šéf Čezu, který je jednou z nejsilnějších firem v zemi, tam byl také.
Dalším náhodně "příchozím" byl expremiér Mirek Topolánek či místopředseda sociální demokracie Milan Urban.
Souhrou náhod je zřejmě i to, že podnikatel Roman Janoušek kamarádí s Pavlem Bémem. Ten je náhodou pražským primátorem a kolem Janouška jdou náhodou léta zajímavé zakázky, z nichž si hravě uspoří stamiliony (či ještě více) a pošle je do Švýcarska.
Naprostou náhodou určitě bylo, že o "problémech" Janouška hovořili antibémovci z řad špiček ODS již na podzim minulého roku.
Náhodička je, že kolem politiků se neustále motají lobbisté jako třeba Marek Dalík či Jaroslav Tvrdík. Tam i jinde se pak snaží něco "podpořit" či ovlivnit jiní machři oboru – Jaromír Soukup, Miroslav Šlouf, Vladimír Johanes a řada dalších.
Za naprosto nepodložené a náhodné se dají označit informace, jak politické strany od různých firem takzvaně vypalují peníze pro svoji činnost, či dokonce si jejich prostředníci rovnou říkají o úplatky. A jak některé společnosti opakovaně dojemně tvrdí, že nic takového není pravda. Pardon, že ani náhodou to není pravda.
Jenže není náhodou, že propojení světa politiky a byznysu musí být spíše opatrné a že nekončívá, jak je nám tvrzeno, jen bohulibými dohodami, jak zlepšit společnost. Výsledkem je naopak často bezskrupulózní jednání.
Není pak náhodou, že mnozí politici fungují jako paňáci na provázku a ve svém opojení mocí neznají míru. Žijí v přesvědčení, že mohou cokoli. Vždyť nemáte jasné důkazy, tak si do těch novin napište co chcete, vzkazují.
Není ani náhodou, že veřejnost je alergická na opakování skandálů týkajících se politiků. A nezapomíná na jachtařské rejdy, na lety na Sardinii (Topolánek – účty nepředložil, ale tvrdí, že zaplatil), svatbu v hotelu estébáka (Paroubek – účty nepředložil, ale tvrdí, že zaplatil), Janouškova konta, Rathovy exhibice či náhodně vydělané miliony "prozíravého" Stanislava Grosse.
Nemůže být náhodné a překvapivé, že vztah politika a občana je titěrný a k jeho narušení stačí maličkost, pouhé podezření či záminka, která se zdá politikovi nepodstatná.
Ani náhodou to však nefunguje tak, jak si čeští politici myslí – že voliči jsou hlupáci, že novináři dělají většinou na zakázku (koho zakázku?) a že oni mají naopak patent na pravdu a mohou si dělat absolutně cokoli.
Situace, která na české politické scéně a ve vztahu politiků k byznysmenům dlouhá léta panuje, pak logicky a nenáhodně dospěje až ke špionování na dovolených.
Je někdy až absurdní, co všechno dokážou politici předvádět, kým vším se nechají ovlivnit a jak si myslí, že těm bláznům v podhradí stačí pořád jen chytře lhát.
Bohužel na další příval slibů, frází a nesmyslů se můžeme těšit převelice právě v příštích týdnech. Ostrá předvolební kampaň k říjnovým volbám se rozbíhá.
Někdy vám nemusí být špatně pouze ze zkaženého jídla...
