Já, skromný služebník. Rozhovor s Vladimirem Putinem

  11:33aktualizováno  15. června 0:05
S českými novináři by se první muž Ruska, byť oficiálně je mužem číslo dvě, takto nebavil. Deník Le Monde je pro Putina jiná káva. V rozhovoru pro tento deník Putin mluvil o věcech, které by nás měly zajímat, a podal výmluvný obraz svého způsobu uvažování.

Vladimir Putin a veliké Rusko | foto: Profimedia.cz

Tato návštěva Francie je vaší první návštěvou cizí země ve funkci premiéra. Vaše večeře mezi čtyřma očima s Nicolasem Sarkozym vyvolává nejasnosti: kdo řídí zahraniční politiku, vy nebo Dimitrij Medveděv?
Žádné nejasnosti zde nejsou. S panem Sarkozym jsme se seznámili v době, kdy jsem byl ještě prezidentem. Vytvořily se mezi námi přátelské vztahy. Když vyvstala otázka mé budoucnosti, zeptal se mě, co budu dělat. Odpověděl jsem, že jsem se ještě nerozhodl. Tak mi řekl: Slib mi, že v tvé nové funkci bude tvá první zahraniční návštěva směřovat do Paříže. A tak jsem zde.
Prezident se mnou hovořil o otázkách obrany a zahraniční politiky. A skromný služebník, jako jsem já, se stará především o otázky ekonomické a sociální. Jako člena Rady bezpečnosti Ruska se mne ale také týkají záležitosti, které jsme s francouzským prezidentem probírali. Pokud jde o rozdělení pravomocí v Rusku, prezident má bezesporu poslední slovo. A prezidentem je dnes pan Medveděv.

Setkal jste se i s Jacquesem Chiracem. Co bylo cílem tohoto setkání?
Nic specifického. Po mnoho let jsem pracovali společně. Má velmi vřelý vztah k Rusku. Zná je do hloubky. Sdílím jeho názory: vztahy mezi Ruskem a Evropou, Ruskem a Francií mají mít na mezinárodní scéně váhu. Jacques je také velmi příjemný člověk, vynikající řečník s encyklopedickými znalostmi. To říkám bez přehánění. Již v době, kdy jsme pracovali v rámci G8, jsem konstatoval, že je v centru všeobecné pozornosti. Jeho úhel pohledu na civilizační otázky a aktuální témata je vždy podložen argumenty.
Protože hodně udělal pro vztahy mezi našimi zeměmi, prezident Medveděv rozhodl, že mu (Chirackovi - pozn. red.) udělíme Státní cenu Ruské federace. Doufáme, že nás poctí svou návštěvou v Kremlu na ruský státní svátek 12. června a prezident mu bude moci toto ocenění předat.

Současné ruské vedení má dvě tváře. Je to přechodné řešení, anebo si přejete, aby se úřad premiéra stal ekvivalentem německého kancléřství?
Rusko je prezidentská republika. Nebudeme modifikovat klíčovou roli hlavy státu v politickém systému země. Fakt, že řídím vládu je svého druhu kuriozitou v naší politické historii. Ale podstata je v něčem jiném: současně řídím stranu, která má přední úlohu v politickém životě země a stabilní většinu v parlamentu. To je nesporné znamení, že v Rusku si ceníme multipartijního systému a zhodnocování role parlamentu. To je to skutečné politické poselství.

V Rusku se říká, že pan Medveděv a vy jste u moci na příštích dvacet let. Za jakých okolností byste mohli opustit své funkce?
Nicolas (Sarkozy - pozn. red.) hovořil o svých plánech na modernizaci Francie. Je velmi zapálený a upřímný, chce v zemi mnoho změnit - pro dobro Francouzů. Samozřejmě, že pozitivní změny nebudou znát ihned, ale některá rozhodnutí by měla za několik let přinést ovoce. To vše vyvolává ve společnosti diskuse. Rusko se musí modernizovat v mnohých oblastech. Především v ekonomice, kde musíme upřednostnit inovaci. Aktivně o tom diskutujeme. První výsledky začínají být cítit, mimochodem. Je také třeba změnit systém odměňování ve veřejném sektoru, modernizovat důchodový systém, abychom garantovali našim spoluobčanům důstojné stáří a důstojné příjmy. Důchod by měl více odpovídat tomu, co člověk vydělával během své kariéry. Také je zde zemědělství. Rusko čelí různým výzvám. Jsme rozhodnuti jednat vůči našim spoluobčanům naprosto poctivě, aniž bychom politikařili. Pokud se nám to podaří, pak organizace moci na nejvyšší úrovni nebude až tak důležitá. Společné cíle, to je to podstatné. Současná sestava je velmi kompetentní, velmi profesionální, složená ze specialistů, jakož i z poslanců v parlamentu, kteří nás podporují. Pokusíme se tuto jednotu udržet, co nejdéle to bude možné. Způsob, jakým se rozdělují role a ambice je vedlejší.

Jaký má na úspěchu ruské ekonomiky posledních let podíl barel ropy a jaký vaše práce?
Nechci posuzovat svou předchozí práci. Přestože si myslím, že jsem pracoval svědomitě, poctivě a hodně jsem toho docílil. Počínaje obnovením územní integrity země a ústavní legality až po zajištění rychlého ekonomického růstu a snížení chudoby. Samozřejmě, že ceny a mezinárodní kontext zde působily viditelně a významně. Ale věděli jste, že i za sovětské éry byla období, kdy byl kurz ropy vysoký. Ale to vše bylo vyplýtváno a spotřebováno bez efektu na ekonomický rozvoj. Ceny ropy opět začaly stoupat v roce 2004, avšak my už roku 2000 dosáhli rekordního ekonomického růstu deseti procent, který se vůbec nevázal na ropu. V posledních letech jak v oblasti fiskální, tak v oblasti pravomocí dáváme přednost rozvoji průmyslové sféry, podporujeme inovace. To je naše hlavní poslání. První výsledky o sobě dávají vědět. Jak? Podíl výrobního průmyslu na zvýšení hrubého domácího produktu je větší než podíl surovin. To je pro mě ještě málo.

V posledních letech získal ruský stát opět kontrolu nad strategickými sektory ekonomiky, zejména nad ropným průmyslem. Není tato váha státu brzdou iniciativě a produktivitě?
Vůbec ne. Váš pohled je mylný. Těžba ropy se minulý rok nezvýšila nebo se zvýšila jen málo, to je pravda, nikoliv však proto, že nad ní stát převzal kontrolu. Rád bych vás upozornil na několik faktů. Především: Rusko není členem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Dále: ve většině zemí, které ropu těží, je v ropném sektoru pouze stát. V Rusku působí v oblasti těžby ropy a plynu soukromý sektor; jsou zde všechny mezinárodní společnosti, například francouzské jako je Gaz de France nebo Total, které pracují na významných ložiscích. Samozřejmě jsme se soustředili na podporu podniků, které má pod kontrolou stát, jako je Gazprom a Rosněft. Ty ostatní, asi desítka velkých podniků, jsou soukromé společnosti se zahraničním kapitálem, britským, americkým, indickým, čínským, francouzským, německým. Náš energetický sektor je mnohem liberálnější než ve většině zemí, včetně evropských.
Uzavíráme významnou reformu sektoru elektrické energie. 1. července přestane existovat naše největší společnost RAO UES. Rozštěpí se na několik jednotek, zatímco výrobní sektor, malé elektrárny a velké jednotky, budou nabídnuty soukromým investorům. Důležití evropští aktéři přicházejí tedy z Itálie nebo Německa, s investicemi šest, osm, deset, dvanáct miliard dolarů a eur. Jen málo evropských zemí se chová takto liberálně. Zatímco my, ruští investoři, nemáme možnost přistupovat k podobným projektům. Říci tedy, že jsou tyto trhy uzavřené, je zcela klamné.

Jaké jsou problémy ropného sektoru?
Jakmile se velké ropné a plynařské podniky staly více než ziskovými, rozhodla vláda zisky převést do rozpočtu Ruské federace tak, že vytvořila například daň z těžby nerostných surovin a vývozní daň. Přišli jsem ovšem na to, že tento systém byl nadsazený, že prostředky, jimiž potom disponují ropné společnosti, jim už nedovolují dělat průzkum a rozvíjet těžbu. Snížíme tedy daň z těžby nerostných surovin. Doufáme, že to v dalších letech přinese pozitivní efekt. Také jsme udělili novým ložiskům preferenční statut, zejména v Severním moři a na východní Sibiři, kde není žádná infrastruktura.

Mohla by být destabilizačním faktorem ruské společnosti inflace?
Neobáváme se toho. Inflace nepřišla z našeho vnitřního trhu, byla do Ruska exportována z rozvinutých ekonomik, zejména evropských. Je spojena s rychlým a nepodloženým zvyšováním cen základních produktů. Specialisté vědí, že je to spojeno se spotřebou v Číně a v Indii, s objevením biopaliva, které se vyrábí z pšenice a kukuřice. Váže se to též na příliv významných investic do Ruska. Dříve ze země každým rokem odcházelo 20 až 25 miliard dolarů. Kdežto v minulém roce dosáhla výše přímých zahraničních investic 81 miliard dolarů. Tyto investice v petrodolarech se připočítávají k petrodolarům našich vlastních podniků. Centrální banka je odebírá a má vydávat rubly, které se následně znovu vracejí do ekonomiky.
Existují ještě další faktory, které známe a můžeme ošetřit, abychom se vyhnuli ohrožení. Budeme muset rozvinout náš potravinářský průmysl a garantovat objem pšenice nezbytný pro naše potřeby s pomocí celních regulací jakož i nutného dovozu. Budeme bojovat proti inflaci, jak se to dělá všude jinde. Centrální banka nedávno zvýšila úrokové sazby na 10,5 procent, aby se tak omezil příliv peněz do ekonomiky. Pokud jde o sociální oblast, zvyšování cen základních produktů se dotýká především obyvatel s nízkými příjmy, těch, kteří téměř celý svůj rozpočet dávají na potraviny. Ti nejvíce trpí. Ale díky zvýšení platů, důchodů a dávek se pokusíme minimalizovat negativní důsledky inflace.

Co byste odpověděl Dmitriji Medveděvovi, kdyby vás žádal o názor ohledně snížení trestu nebo zmírnění podmínek vězení ex-šéfa Jukosu Michaila Chodorkovského?
Řekl bych, že se musí rozhodnout zcela nezávisle. Jako já předtím, musí se i on opřít o legislativu. On i já jsme absolvovali stejná univerzitní studia na právnické fakultě v Petrohradě. Měli jsme velmi dobré profesory, kteří nás naočkovali vakcínou respektu k zákonům. Znám pana Medveděva dlouho. Bude respektovat zákon, ostatně, sám to několikrát zopakoval veřejně. Pokud to naše právní předpisy dovolí, pak zde nebude žádná překážka. Zákon dovoluje zmírnit podmínky uvěznění. Samozřejmě, ale je k tomu třeba, aby vězněné osoby vyhověly povinnostem stanoveným v zákonech.

Jak může Rusko tvrdit, že sdílí evropské hodnoty, když nepřipouští konkurenci v ekonomice a politice.
Nevidím v tom žádný rozpor. Konkurence je boj. Pokud jedna strana získá výhodu a vyhraje, znamená to, že konkurence existuje. Ve všech zemích se ekonomičtí aktéři snaží být blízcí moci a získat výhody. Vyvstala zde otázka jednoho "velkopodnikatele“ ruského petrolejářského průmyslu. Jednu dobu tyto osoby byly v situaci, kdy jim byla odpírána vstupní víza do USA, byly považovány za osoby spojené s mafií. Kdyby mu byl ulehčen pobyt ve vězení, nebylo by to jako měřit dvojím metrem? Boj o privilegia vždy existoval, a vždy existovat bude. Rusko není jediný případ. Nutili jsme se udržet představitele obchodního světa ve stejném odstupu, celkem úspěšně, zdá se mi.

Možná, že problém byl v tom, že Chodorkovskij jezdil do Spojených států příliš často, a že měl vízum...
Nakonec to vízum obdržel, zatímco jiní podnikatelé, jako pan Deripaska, ho nemají. Já jsem se svých amerických kolegů zeptal, proč je nemá. Máte-li důvod mu neudělit vízum, pokud máte dokumenty o jeho nelegálních aktivitách, dejte nám je a my je využijeme. Ale nic nám nedali, nic nevysvětlili, jen mu zakazují vstup. Oleg Deripaska není ani můj přítel ani příbuzný. Reprezentuje velký ruský byznys. Má obchody za několik miliard dolarů v různých zemích. Proč omezovat jeho pohyb? Co udělal? Jestliže nic nemáte, odstraňte překážky.
(Pozn. red.: Oleg Děripaska, ruský oligarcha číslo jedna, podle ruské i americké verze časopisu Forbes nejbohatší ruský občan, majitel společnosti Bazovyj Element. Disponuje majetkem za 28,6 miliardy dolarů; představitelé jeho firmy tvrdí, že jde o silně nadhodnocenou částku. V ČR je tento muž připomínán především kvůli vleklému sporu o ruskou pojišťovnu Ingosstrach s PPF Investments (PPFI) spravující peníze nejbohatšího Čecha Petra Kellnera.)
Pokud jde o Chodorkovského, problémem nejsou jeho cesty do zahraničí, nýbrž fakt, že byl opakovaně porušen zákon, a to hrubě. Justice prokázala, že skupina, jíž byl součástí, spáchala zločiny proti osobám, a to nejen ekonomického charakteru. Zabili nejednoho člověka. Takový konkurenční boj nelze tolerovat a my ho samozřejmě zastavíme všemi prostředky.

Ale je zde také případ Brita Williama Browdera, z investičního fondu Hermitage působícího v Rusku, kterému je do Ruska zakázán přístup od roku 2005, aniž by věděl proč... (Pozn. red.: Browder, zakladatel a majitel investičního fondu Hermitage Capital Management, firmy vlastnící v Rusku akciový fond s hodnotou přes 4 miliardy dolarů. V minulosti znám jako zastánce prezidenta Putina, od podzimu 2005 nebyl do Ruska vpuštěn, coby důvod je udáváno "ohrožení národní bezpečnosti“. Browder jako důvod vidí byrokratický proces, který byl pravděpodobně způsoben na objednávku některé z firem, kterým se Browderovo podnikání nelíbí.)
To jméno slyším poprvé. Pokud si někdo myslí, že jeho práva jsou porušena, ať jde k soudu. Náš soudní systém, díky Bohu, funguje. V nedávné době byla jedna novinářka obviněna, že překročila hranice s příliš mnoho devizami. Bylo proti ní zahájeno vyšetřování. Myslím, že se ta žena nalézá ve Francii. Jen ať se vrátí do Ruska, předstoupí před soud a bojuje za svá práva. Ale má strach. Ústavní soud se ovšem vyslovil: ano, porušila zákon, avšak toto nemá za následek trestní stíhání. Takovými záležitostmi se zabývají správní soudy.

. Vladimir Putin

Narodil se 7. října 1952 v Leningradě v rodině továrního dělníka. Měl dva starší bratry, oba po chorobách zemřeli, takže fakticky vyrůstal coby jedináček; rodiče jej nechali ortodoxní církví pokřtít. Na univerzitě v Leningradě absolvoval práva. Již v průběhu studia pracoval pro KGB a stal se členem Komunistické strany Sovětského svazu; do KGB pak nastoupil jako zaměstnanec. Působil jako agent, především v Německé demokratické republice. Roku 1990 se vrátil do Ruska – uchytil se jako asistent prorektora Leningradské státní univerzity, byl poradcem předsedy Leningradského sovětu Anatolije Sobčaka. Vedle tohoto muže započal politickou dráhu: v letech 1994–1996 byl zástupcem Sobčaka coby primátora Petrohradu (dříve Leningrad).

Na podzim 1996 byl Putin jmenován zástupcem vedoucího vnitřní správy moskevského Úřadu prezidenta Ruska. V červenci 1998 se stal hlavou Federální bezpečnostní služby, nástupkyně KGB. V říjnu 1998 byl navíc zvolen do čela Bezpečnostní rady Ruské federace. V srpnu 1999 si jej prezident Boris Jelcin vybral za premiéra. Když Jelcin poslední den onoho roku rezignoval, Putin byl kandidátem č. 1 na prezidenta. Ve volbách konaných 26. března 2000 získal bezmála 53 procent hlasů. Na druhé funkční období byl zvolen 14. března 2004 (71,31 procenta hlasů).
Do parlamentních voleb v prosinci 2007 vedl politickou stranu Jednotné Rusko; vyhrála se ziskem 63,5 procenta hlasů. Ve středu 7. května 2008 ve 12.08 moskevského času předal své prezidentské pravomoci Dmitriji Medveděvovi; ve čtvrtek 8. května v 13.50 pak Státní duma schválila Putinovu kandidaturu na post premiéra – a nový prezident Medveděv mu ihned podepsal jmenovací dekret.

Putin má s manželkou Ljudmilou, absolventkou Filologické fakulty Leningradské státní univerzity, dcery Mariju (1985) a Kateřinu (1986). Hovoří německy, francouzsky a španělsky. Provozuje bojová umění, pravidelně plave.

Jak máme označovat ruský politický systém? Je to diktatura, autoritativní režim, demokracie?
Naši zemi rozvíjíme podle principů, které se uplatnily v civilizovaném světě a které odpovídají našim tradicím a naší politické kultuře. Multipartijní systém neznamená tisíce stran, které nejsou schopny zorganizovat politický proces, které ničí stát svou prací, svými aktivitami a svými ambicemi. Multipartijní systém je bezpochyby systémem, v němž velké strany reprezentují zájmy různých segmentů obyvatelstva, fungují efektivně a v rámci civilizované vzájemné konfrontace dospívají k rozhodnutím, která odpovídají zájmům většiny populace. Hodně jsme na posílení parlamentarismu a multipartismu pracovali. A skutečně jsem pokročili na poli legislativy, na přesunu federálních pravomocí směrem k regionům a obcím. Vlastně jsme decentralizovali moc a připojili jsme k ní finanční zdroje.
Existuje tradice. Podívejte se na Libanon. Různé skupiny populace mají být zastoupeny ve vyšších politických sférách. To je také případ Kavkazu, v Dagestánu. Nalezneme tam několik uznaných národností. Pokud zástupce jedné z nich řídí republiku, pak bude zástupce další národnosti předsedat parlamentu a třetí  bude šéfem vlády. Chraň vás Bůh porušit tuto hierarchii! Kolektivní vědomí to nepřipustí. Můžeme předstírat a říci, že to není dobré, ani demokratické a že za každou cenu musíme mít přímou tajnou volbu prezidenta. Ale to republiku zničí a já to nemohu dovolit. Musím brát v úvahu názor lidí, kteří obývají toto území již po tisíc let. Budu respektovat jejich volbu a jejich životní koncepci.

Vychvalujete kvalitu ruského justičního systému...
Říkám, že přes všechny existující problémy se justiční systém vyvíjí a prokazuje svou vitalitu.

Pan Medveděv hovořil negativněji a evokoval "právní nihilismus“. Kde je pravda?
Pravda je taková, že jste špatně slyšeli. Mluvil o politickém nihilismu – nikoliv u tribunálů, nýbrž v kolektivním vědomí. Ten bezpochyby existuje. Ale kolektivní vědomí není na vině. V bezpečnostním sektoru a veřejné správě, zejména v justici, byly zájmy populace špatně hájeny. Je tedy přirozené, že občané nemají ani respekt ani důvěru v tento systém. V tom má úplnou pravdu.

Zatímco se zdá, že se situace normalizovala v Čečensku, zhoršila se v Ingušsku a Dagestánu. Co je podle vás klíčovým problémem?
Situace v Čečensku se skutečně zlepšila. Čečenský lid se rozhodl rozvíjet svou republiku v rámci federace. Viděli jsme jeho reakci při pokusech zavést do kolektivního vědomí netradiční formy islámu. Wahhábismus, sám o sobě, je proudem islámu, který není ničím nebezpečný. Ale existují jeho extremistické větve –  a byly snahy o jejich prosazení mezi čečenskou populaci. Lidé velmi dobře pochopili, že toto jednání není v jejich zájmu a že z nich někdo dělá nástroj, jenž má destabilizovat Ruskou federaci. Pro lid to znamená utrpení. Stabilizace začala tímto uvědoměním. Když jsme pochopili tuto změnu myšlení, přesunuli jsme podstatnou část pravomocí v oblasti bezpečnosti a ekonomiky na Čečence samotné. Díky tomu bylo možné rekonstruovat Groznyj a restaurovat ekonomiku.
Pokud jde o Dagestán a Ingušsko, víme velmi dobře, co se tam děje: srážejí se tam ekonomické, nikoliv politické zájmy. Je to možná výrazem politické opozice, ale není to spojeno se separatistickým hnutím.

Válka v Čečensku, rukojmí v Beslanu a Nordostu, to jsou černé stránky vašeho prezidentství. Bylo možné jednat jinak?
Ne. Jsem si jist, že kdybychom se pokusili jednat jinak, všechno by to trvalo ještě dnes. Museli jsem kontrovat: každá země, která učiní ústupky teroristům, nakonec nese těžší ztráty než ty, které utrpí při speciálních operacích. Nakonec to zničí stát a zvýší počet obětí.

Ale obhájci lidských práv litují zločinů Rusů proti čečenským civilistům. Budou tyto zločiny osvětleny?
V Čečenské republice tribunály a prokuratura aktivně pracují. Proti aktérům takových zločinů bylo započato trestní stíhání bez ohledu na jejich funkce. To platí jak pro ty, kteří bojovali na čečenské straně, také pro ruské vojáky. Několik důstojníků, kteří byli členy bezpečnostních orgánů a armády, již bylo souzeno a odsouzeno. Nebylo to pro naše soudy lehké. Přesto, že jejich zločiny byly prokázány, ve více případech je lidové poroty propustily. To mnoho vypovídá o stavu mysli ruské společnosti, hlavně po hrůzách spáchaných teroristy na naší civilní populaci. Chceme-li znovu nastolit civilní mír, nikdo nesmí překročit červenou čáru zákona.

Co očekáváte od francouzského předsednictví Evropské unii?
Francie je naším tradičním a spolehlivým partnerem. Vždy jsme hovořili o strategickém partnerství, tento výraz mi vyhovuje. Francie vždy vedla nezávislou zahraniční politiku a doufám, že v ní bude pokračovat. Francouzi to mají v krvi. Je těžké Francouzům nutit něco, co přichází zvenčí. Každý francouzský vedoucí činitel na to musí brát zřetel. My si této nezávislosti ceníme, a proto také od francouzského předsednictví mnoho očekáváme. Doufáme v konstruktivní dialog směřující k vytvoření právního základu našeho vztahu s EU. Základní dokument o našich vztazích již vypršel. Není zde právní vakuum, neboť současný řád dovoluje každoročně smlouvu prodloužit. Je ale třeba ji obnovit. Chceme podepsat novou smlouvu, jak jsme řekli již mnohokrát, stejně jako naši evropští partneři. Francouzské předsednictví  by mělo přinést nový dech.

Myslíte, že se Írán pokouší získat atomovou bombu?
Nemyslím si to. Nic tomu nenasvědčuje. Íránci jsou hrdý a nezávislý lid. Chtějí se těšit ze své nezávislosti a užívat svá legitimní práva na civilní nukleární technologii. Jsem si jist, že po právní stránce Írán zatím neporušil žádná pravidla. Má i právo obohacovat uran. Tak říkají dokumenty. Íránu je vyčítáno, že neukázal všechny své programy MAAE (Mezinárodní agentuře pro atomovou energii – pozn. red.). To zůstává k dořešení. Celkově se ale zdá, že Írán své nukleární programy odkryl.
Vždy jsem našim íránským partnerům otevřeně říkal, že se jejich země nenachází ve sterilní zóně, nýbrž ve složitém prostředí, ve výbušné oblasti světa. Žádáme je, aby to brali v úvahu, aby nedráždili své sousedy a mezinárodní společenství, aby dokázali, že íránská vláda nemá postranní úmysly.

Pokud byste se dozvěděli, že Írán skutečně připravuje nukleární bombu, byl by to pro Rusko problém?
Politika nepřeje podmiňovacímu způsobu. Až budeme mít takové informace, budeme přemýšlet, jak postupovat.

Pokud jde o princip: může si Írán, coby velmoc, dělat nárok na nukleární zbraň?
Jsme proti. To je naše principiální pozice. Je to velice nebezpečný směr. Není to dobré pro celou oblast, ale ani pro Írán. Použít atomovou zbraň v tak malém regionu jako je Blízký východ by bylo synonymem sebevraždy. Jakým zájmům by to sloužilo? Zájmům Palestiny? Když Palestinci už nebudou existovat. Známe tragédii Černobylu. Bylo by to kontraproduktivní. Vždy jsme zastávali tuto pozici a doufám, že prezident Medveděv bude vždy sdílet tento názor.
Budeme všemi prostředky bránit šíření nukleárních zbraní. Z tohoto důvodu jsme navrhli mezinárodní program obohacování uranu, protože Írán je pouhou částí tohoto problému. Mnoho rozvojových zemí stojí před volbou užívat nukleární energii k civilním účelům. Budou potřebovat obohacovat uran a vytvořit svůj vlastní uzavřený okruh.
Vždy budou existovat pochybnosti o získávání uranu pro vojenské účely. Je velmi obtížné mít to pod kontrolou. Proto navrhujeme, aby se obohacování provádělo v zemích, které jsou mimo podezření, protože už nukleární zbraň mají. Abychom mohli započít tento proces, musí být účastníci jisti, že obdrží potřebné množství uranu a že od nich bude odebíráno vyhořelé palivo. Je možné takový systém vytvořit. Bude dostatečně spolehlivý a bezpečný.

V čem by eventuální přistoupení Ukrajiny a Gruzie k NATO bylo pro Rusko hrozbou?
Jsme obecně proti jeho rozšiřování. NATO bylo vytvořeno v roce 1949 dle 5. článku Washingtonské dohody o kolektivní bezpečnosti. Jeho cílem byla obrana proti Sovětskému svazu a konfrontace s ním, aby se členové chránili před případným napadením, jak se v té době uvažovalo. SSSR mohl říkat, že nikoho napadnout nechce, ale západní země tvrdily opak. Sovětský svaz již neexistuje, neexistuje tedy ani hrozba, avšak ona organizace přetrvává. Odtud otázka: proti komu se spolčujete? Proč? Připusťme, že by mělo NATO bojovat proti novým hrozbám. Co je to za hrozby? Šíření jaderných zbraní, terorismus, epidemie, mezinárodní kriminalita, obchodování s drogami?
Myslíte, že je možné vyřešit tyto problémy v rámci uzavřeného vojensko-politického bloku? Ne! Je třeba je řešit na základě široké spolupráce s globálním přístupem a nikoli podle logiky vojenského bloku. Rozšiřování NATO znamená vymezování nových hranic v Evropě, nových berlínských zdí, tentokráte neviditelných, ale nikoli méně nebezpečných. Znamená to omezit možnost bojovat účinně a společně proti novým hrozbám. Nastupuje vzájemná nedůvěra, a to je špatné. A pak, víme jak se přijímají rozhodnutí NATO. Vojensko-politické bloky vedou k omezení suverenity všech členských zemí, protože si vynucují vnitřní disciplínu jako v kasárnách.
Dobře víme, kde se přijímají rozhodnutí: v jedné z vůdčích zemí tohoto bloku. Pak jsou legitimizována, dostávají tvář pluralismu a dobrých úmyslů. To se stalo s protiraketovým štítem. Nejdříve rozhodli, pak o něm debatovali v Bruselu - až když jsme vyvinuli tlak a kritizovali. Obáváme se, aby se připojení těchto zemí k NATO neproměnilo v instalování raketových systémů, které by nás ohrožovaly, na jejich území. Už se jich nikdo nebude ptát na jejich názor.
Bez ustání se hovoří o omezování  ozbrojení v Evropě. Ale my jsme to již udělali ! Výsledkem je, že nám pod nosem vyrostly hned dvě vojenské základny. Brzy budou instalována zařízení v Polsku a České republice. Jak říkal Bismarck, jediné, co se počítá, je potenciál, a ne deklarace a úmysly. Vidíme, že se instalovaná vojenská zařízení přibližují našim hranicím. Ale z jakého důvodu? Nikdo nikoho neohrožuje.
Ještě bych měl jinou poznámku: již jsme zde zmínili otázku demokracie. Vždy ji musíme mít na paměti. Neměli by ji vedoucí představitelé, kteří jsou právě u moci, aplikovat ve věcech mezinárodních vztahů? Je možné být zároveň zemí s dobrými úmysly, zemí demokratickou, a zároveň zastrašovat? Demokracie je moc lidu. Na Ukrajině je přibližně 80 procent populace proti připojení země k NATO. Naši partneři přitom říkají, že se země připojí. Vše se tedy rozhoduje napřed, za Ukrajinu. Názor populace už nikoho nezajímá ? To je tedy demokracie?

Ve Francii byl trest smrti zrušen v roce 1981, přestože pravděpodobně většina populace byla proti. Někdy musí odpovědní činitelé vnutit důležitou volbu...
Tato politická odpovědnost může být v klidu převzata referendem. Stačí se zeptat lidí na jejich názor. Humanitární otázky, jako je trest smrti, do tohoto rámce nepatří.
V souvislosti s partnerstvím s Ruskem často slyšíme následující výrok: "My, západní země, si musíme vybírat své spojence dle společných hodnot.“ Zmínili jsme strastiplné události, které se před několika lety přihodily na Kavkaze. Díky bohu, je to skončeno. Ale i za podmínek téměř občanské války jsme de facto zrušili trest smrti. Bylo to těžké rozhodnutí, ale zodpovědné. Toto nejsou ty společné hodnoty? V některých zemích G8, z nichž některé jsou členy NATO, trest smrti existuje a odsouzení jsou popravováni. Tak proč taková podujatost vůči Rusku? Co je dovoleno císaři, není dovoleno ostatním? Takový dialog by byl produktivní. Vyložme karty na stůl a respektujme se navzájem. Tak postoupíme kupředu.

Oponovali jste Washingtonu v mnohých otázkách: Kosovo, Irák, protiraketový štít, íránský nukleární program. Jak posuzujete bilanci George Bushe v oblasti mezinárodní politiky?
Nebudu vynášet soudy, neboť se k tomu oprávněn necítím. Posuzování je na americkém lidu. Mám svůj názor. Myslím, že prezident USA nese obrovskou zodpovědnost, protože jeho země má náročnou úlohu v mezinárodních záležitostech a ve světové ekonomice. Kritizovat zvenčí je vždy snadné. Vždy jsme měli vlastní postoj ohledně různých otázek a odtud také odlišná řešení těchto problémů. Nebyli jsme jediní. Francie sdílela náš pohled v otázce Iráku. Ba ještě více, Německo a Francie zastávaly svůj postoj v otázce Iráku dříve, než jsme se k nim připojili, nikoliv naopak. Prý nebyl náš pohled správný. Život ukázal, že nic nemůže být vyřešeno silou. Je to nemožné. V mezinárodních záležitostech nemůže fungovat monopol. Na světě nemůže existovat monolitní struktura, ani impérium či jediný vládce. Takové otázky mohou být řešeny pouze multilaterálně, na základě mezinárodního práva. Zákon silnějšího k ničemu nevede. Pokud se bude pokračovat touto cestou, vznikne tolik konfliktů, že už žádný stát nebude mít zdroje na jejich urovnání.
V našich vztazích se Spojenými státy je více pozitivních aspektů než rozporů. Například obchodní výměny rok od roku narůstají. Máme mnoho společných zájmů na velkých mezinárodních záležitostech, zejména tváří v tvář šíření zbraní. V této otázce jsme zcela zajedno. Boj proti terorismu má často důvěrný aspekt, ale je čím dál tím efektivnější. S Georgem Bushem jsme se viděli nedávno v Soči. Měl jsem možnost mu poděkovat za spolupráci našich služeb v boji proti terorismu. Příliš se nerozcházíme ani v otázce nukleární technologie v Íránu.
Rusko je členem Rady bezpečnosti a rámci "šestky“ jednáme v souladu s Radou a jednohlasně schvalujeme rezoluce. To znamená - jak říká článek 41. kapitoly 7. charty OSN - že vše, co jsme podnikli, nevyžaduje použití síly. Ve Washingtonu se zkoušejí různé náhledy. Díky Bohu, nebylo rozhodnuto o žádné vojenské akci. Doufáme, že se to nestane. Chápeme to tak, že musíme tento problém vyřešit společně. Tedy ano, máme rozpory, ovšem atmosféra spolupráce a důvěry je taková, že nám dává naději do budoucnosti. To nám také pomohlo podepsat v Soči deklaraci o dlouhodobé spolupráci mezi našimi zeměmi.

Rusko neuznalo nezávislost Jižní Osetie a Abcházie, ale zesílilo kontrolu nad těmito dvěma separatistickými regiony. Vyhovuje vám toto status quo?
Říkáte separatistické? A proč nepoužíváte toto slovo v souvislosti s Kosovem? Neodpovídáte? To proto, že nemůžete odpovědět.

V Abcházii došlo k etnickým čistkám, které vedly k přesunu tří set tisíc Gruzínců. V Kosovu je to naopak, v roce 1999, Albánce stihl stejný osud.
Ne, to vůbec není naopak. Tisíce, stovky tisíc Srbů se nemohou do Kosova vrátit. Je to stejné. Kde jste viděli návrat uprchlíků z Kosova? Poslední Srby odtamtud vyhánějí. Nevykládejte skazky, já vím, co se tam skutečně děje. Nejste schopni garantovat uprchlíkům bezpečnost a důstojné životní podmínky. Je to tedy přesně to samé. Pokud jde o odchod gruzínské populace, ano, to je pravda. Ale 55 tisíc Gruzínců už se vrátilo do oblasti Gali v Abcházii. Bylo by možné v tom procesu pokračovat, pokud by bylo  nedošlo k těm vojenským tlakům ze strany Tbilisi.
Víte, když došlo v roce 1919 k té takzvané socialistické revoluci, Gruzie se ustavila jako nezávislý stát. Osetinsko prohlásilo, že nechce být součástí Gruzie, že chce zůstat v Ruské federaci. Gruzínské vedení podniklo trestné akce, které Osetinci považují ještě dnes za masakry, čistky. Tyto konflikty mají dávné a hluboké kořeny. Abychom je vyřešili, musíme se obrnit trpělivostí a respektem k malým kavkazským národům, než abychom použili síly.
Dnes se říká, že několik gruzínských bezpilotních letounů bylo sestřeleno nad Abcházií ruskými obrannými systémy. Ale proč není řeč o zákazu přeletů nad těmito zónami konfliktů ? Nechat tyto stroje létat, to je špionáž. Proč se provádí špionáž? Přece při zamýšlení vojenských operací. Takže co? Jedna strana se připravuje na krveprolití - to chceme? Nechceme. Aby malé národy měly chuť žít v rámci jednotného státu, je třeba s nimi vést dialog. Stále to našim gruzínským partnerům opakujeme.

Gruzínský prezident Michail Saakašvili navrhl mírový plán pro Abcházii s poskytnutím široké autonomie a postem viceprezidenta, který by patřil Abcházům. To vám vyhovuje?
Především je třeba, aby to vyhovovalo Abcházům. Jak začal ten etnický konflikt? Po rozpadu Sovětského svazu Tbilisi zrušilo autonomii těchto republik. Kdo je k tomu nutil? Tak začal etnický konflikt a válka. Nyní Gruzínci říkají, že jsou připraveni se vrátit zpět. „Vrátíme vám autonomii, kterou jsme vám odebrali před několika lety.“ Ale očividně Abcházové už příliš nemají důvěru. Myslí si, že za několik let budou zase o něco připraveni. My jsme podpořili návrat těchto 55 000 gruzínských uprchlíků do Abcházie, do oné oblasti Gali. To jsme opravdu udělali. Přesvědčili jsme Abcházy, aby je nechali projít a zajistili jim normální podmínky. Bylo to Rusko, kdo o to požádal abcházské představitele. Říkám vám to upřímně, protože jsem se o to sám postaral. Vznesl jsem ten požadavek u abcházských představitelů a oni to udělali. Vypracovali jsme společný plán rozvoje energetiky, přeshraniční  spolupráce, výstavby, infrastruktury. Dokonce jsme se rozhodli rekonstruovat železnici.
Po nových demonstracích síly se vše zastavilo. Volby v Gruzii se blíží, bylo třeba ukázat, že vše je možné vyřešit. Takové záležitosti, které trvají po staletí, se neintegrují do kalendáře vnitřní politiky. Z to nevznikne nic dobrého. Doufám, že plán navržený Michailem Saakašvilim postupně vejde v platnost, protože je ve své podstatě správný. Ale je třeba, aby s ním druhá strana souhlasila. Dialog je nutný.

© New York Times Syndicate

Autor:

Šebo: Rodiče neočkovaných dětí jsou zločinci, černý kašel je pro kojence smrtící

  • Nejčtenější

V Baltimoru obří loď zbořila dálniční most. Selhal motor, kolos byl neovladatelný

26. března 2024  8:17,  aktualizováno  27.3 1:10

Aktualizujeme V Baltimoru na východním pobřeží Spojených států se v pondělí zřítil čtyřproudový silniční most, do...

Střelba, výbuchy a požár. Ozbrojenci zabili na okraji Moskvy přes 62 lidí

22. března 2024  18:41,  aktualizováno  23.3

Přímý přenos Nejméně 62 mrtvých, včetně dětí, a 146 zraněných si vyžádal ozbrojený útok v koncertním centru na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V Agrofertu kontrolují kalhotky, zda tam zaměstnankyně nemají řízek, řekl Babiš

20. března 2024  17:05

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš na tiskové konferenci popřel, že by v holdingu Agrofert byli...

K útoku u Moskvy se hlásí Islámský stát, teroristé prchli v bílém renaultu

22. března 2024  22:04,  aktualizováno  23.3 7:01

K zodpovědnosti za útok v Krasnogorsku u Moskvy se na ruské sociální síti Telegram přihlásila...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

„Ukrajinci to nebyli.“ Islámský stát ukázal video z masakru u Moskvy

24. března 2024  14:47,  aktualizováno  17:17

Islámský stát (IS) prostřednictvím zpravodajské agentury Al-Amaq zveřejnil video z pátečního útoku...

VIDEO: S hlavou v oblacích. Prezident Pavel popřál hezké Velikonoce z letadla

28. března 2024  16:41

O tom, že má prezident Petr Pavel adrenalinové zážitky v oblibě, není pochyb. Dokázal to i ve...

Překvapení. Jurečka na Hradě kladně hodnotil návrh ANO na druhý penzijní pilíř

28. března 2024  5:55,  aktualizováno  16:40

Prezident Petr Pavel zkoušel smířit pohled vlády a ANO na důchodovou reformu. Řekl, že účastníci...

Prokázala se vazba teroristů na Kyjev, oznámili Rusové. Bílý dům hned reagoval

28. března 2024  16:05,  aktualizováno  16:25

Ruský vyšetřovací výbor tvrdí, že získal důkazy o vazbách mezi pachateli teroristického útoku z...

Pěstitelé v problémech. Cena vína prakticky neroste a jeho spotřeba klesá

28. března 2024  15:58

Spotřeba tichých vín, tedy ne šumivých ani perlivých vín, v České republice v loňském roce dál...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...