Maxine z Jeruzaléma říká: "Je to pro nás velmi smutná chvíle, nesouhlasím s tím a nevím, co bude dál."
Izraelský politolog Hílel Cohen jí oponuje. Považuje stahování za velmi dobrou zprávu.
Ovšem s výhradou: "Domnívám se, že tímto krokem by celý proces neměl skončit. Nyní by měla následovat jednání. Nevím však, co premiér Šaron vlastně chce a nakolik je opravdu ochotný v mírovém procesu pokročit."
Židovský stát se tak vzdá míst, které někteří označují jako biblická. Jiní je považovali za nutné zlo rozbíjející celistvost Palestinci hustě osídleného a chudého pásma Gazy, kde žije 1,4 milionu lidí. Vesnice musí opustit více než osm tisíc Židů.
"Tento plán vylepšuje naši bezpečnostní situaci a nabízí nám šanci nastartovat politický proces s Palestinci. Zaručí nám, že Židé budou mít ve státu Izrael většinu," hájil svůj plán izraelský premiér Ariel Šaron.
Úderem nedělní půlnoci začala běžet 48hodinová lhůta, během níž by měli poslední osadníci opustit své domovy. Pokud tak neučiní, budou odsud ve středu vyhnáni i za použití násilí. Na vyklizení osad bylo povoláno 55 000 vojáků.
"Po 17. srpnu osadníkům zbyde jediná věc, a to postavit se armádě," uvedl armádní velitel Dan Harel.
Část lidí je rozhodnuta vzdorovat. Do vesnic v minulých dnech proudili další extremisté, slibující, že Gazu jen tak nedají. Podle policie jich tam proniklo na tři tisíce.
"Zůstaneme zde, dokud nás odtud sami nevyvedou. Z naší osady neodešel téměř nikdo, nechceme se vzdát svých domovů," prohlásil v telefonickém rozhovoru Mordechaj Greenblatt z osady Neve Dekalim.
Přesto se zdá, že více než polovina lidí židovské vesnice opustí dobrovolně. Svědčí o tom počet žádostí o kompenzace za ztracené domovy, v současné době o ně zažádala více než tisícovka z 1700 rodin z této oblasti.
Odstupné by se mělo pohybovat ve výši od 200 do 300 tisíc dolarů na rodinu. Liší se podle velikosti domu nebo podle roků strávených v osadě.
Židé opouštějící své domovy kreslili po zdech vepře, jež muslimové považují za nečisté, natírali fasády na oranžovo, barvu odporu proti stahování, pořádali rozlučkové modlitby v místních synagogách.
Premiér Ariel Šaron se rozhodl hrát velmi vysokou hru. Muž, který třicet let podporoval kolonizaci Gazy a ještě v roce 2001 tvrdil, že se Izrael osad nikdy nevzdá, všechny svým plánem evakuace zaskočil.
Argumentuje tím, že je příliš drahé chránit 8000 lidí na území obývaném 1,4 milionu Palestinců. Ušetřenou energii pak chce soustředit na židovské vesnice rozkládající se na palestinském Západním břehu Jordánu. Právě zde žije většina, 240 000 osadníků.
Šaron do boje nasadil i svůj vlastní politický krk. V minulých měsících čelil rozpadu vlády, ale i demisím svých blízkých spolupracovníků. Poslední odpadlík - Benjamin Netanjahu - už dal najevo, že se s ním utká o post šéfa jejich strany Likud.
Palestinci odchod osadníků z Gazy vítají, hnutí Hamas na oslavu "vítězství" dokonce nechalo vyrobit tisíc vlajek, které mají vlát nad židovskými vesnicemi.
Politici však prohlašují, že tohle by měl být pouze první krok vedoucí k dalšímu stahování a vytvoření palestinského státu. Ten by se skládal z pásma Gazy, východního Jeruzaléma a Západního břehu.
Kromě pásma Gazy však Izrael hlásá, že se alespoň těch největších osad za žádnou cenu nikdy nevzdá. První krok však byl učiněn a na to, jak dopadne a zda budou následovat další, si teď musíme počkat.
