Po tipu z Německa a měsících přípravy jste jeden květnový den 1960 čekali v osm večer na Garibaldiho ulici v Buenos Aires. Jaké to tehdy vlastně bylo, když se najednou objevil?
Jako velitel operace se soustřeďujete na operaci a nemyslíte na historii. Ta přijde později. Tehdy jsem myslel jen na to, že přichází. Kolik vteřin bude trvat, než přijde na klíčové místo. Potom Zvi Malchin (člen komanda Mosadu) na něj skočil. Uvažoval jsem, jak reagovat. A pak jsem si uvědomil, že řada je na mně.
Jak dlouho to trvalo, než jste ho dostali do auta?
Od té chvíle, co na něj Malchin skočil, to bylo asi 40 vteřin. Pamatuji si, jak Eichmann strašně křičel. Bylo to dost nahlas. Jako hrom. V autě jsem hned chytil jeho pupek, kde jsem věděl, že má jizvu. A když jsem ji našel, byl jsem si jistý, že on je ten, koho jsme hledali. Předtím jsme si byli jistí tak na devadesát procent. Byl to skvělý pocit, ale měli jsme před sebou teprve první fázi mise. Autem jsme se museli dostat do jednoho z našich bezpečných úkrytů v Buenos Aires. Trvalo to něco mezi půl až hodinou. V té době se ve městě bojovalo mezi Peronovými jednotkami a armádou. Všude byli vojáci a policisté. V jednom z konspiračních bytů jsme ho potom vyslýchali a drželi několik dní.
Mysleli jste i na to, že to nemusí vyjít?
Každá zpravodajská operace, do které jdete, může selhat. Musíte proto naplánovat jeden bod po druhém a být připraven, že v každém okamžiku se může něco pokazit.
Operace EichmannNěkolik let po vzniku Izraele (1948) se vedení státu rozhodlo chytit nejvýše postaveného a stále žijícího nacistu, který měl na svědomí životy šesti milionů Židů. Adolf Eichmann osobně řídil mašinerii holokaustu. Jak Mosad zjistil, ukrýval se Eichmann v argentinské metropoli Buenos Aires. Rafi Eitan vedl jedenáctičlenné komando, které ho v květnu 1960 chytilo a dopravilo do Izraele. Tam byl Eichmann souzen za zločiny holokaustu a v roce 1962 popraven. |
Co kdyby vás chytila argentinská policie?
Měli jsme na to připravená řešení. Jedním z nich bylo, že se připojím k Eichmannovi a řeknu, aby mě přivedli na policejní stanici, a také to, aby zavolali izraelského velvyslance. Potom bychom přes právníky připravovali další postup. Byli jsme si jisti, že v té samé době by argentinská policie udělala velmi málo. Eichmanna by asi poslali do Německa. Musím se přiznat, dnes, po mnoha letech, že bych ho pravděpodobně zabil vlastníma rukama.
To jste nakonec nemusel. Na co jste se ho zeptali jako na první věc?
Jak se jmenuje.
Co řekl?
Otto Haniger.
A potom?
Znovu jsme se ptali: Jaké je vaše jméno? A on řekl, že Ricardo Klement. Když na otázku, jaké má číslo SS, okamžitě vychrlil tu kombinaci čísel, tak jsem se ho znovu zeptal, jaké je jeho jméno, a on řekl, že Adolf Eichmann.
Strávili jste s Adolfem Eichmannem několik dní, než jste ho v letadle izraelské společnosti dostali do Izraele. Jaké to bylo, být s tímto člověkem tváří v tvář?
Většinou měl zavřené oči. V jeho místnosti bylo světlo. Byli jsme k němu velmi zdvořilí, dávali jsme mu jídlo a vyšetřovali.
A co vaši kolegové? Střežili jste muže, který byl odpovědný za holokaust.
Někteří z mých kolegů byli z těch, kteří přežili holokaust a přišli o mnoho příbuzných. Například Malchin. Celá jeho rodina zahynula v Polsku. Pro něj to bylo velmi emotivní. Já, rodilý Izraelec, který byl celý život chladnokrevný - no, jak bych to řekl - choval jsem se během celé operace jako podle knihy. (smích).
Proč jste si do týmu na tuto akci vybral právě Malchina a všechny ostatní?
Když mě posláním pověřili, musel jsem si vybrat lidi. Rozhodovaly kvality lidí z operační divize Mosadu, která tehdy měla dvě stě osob. Vybral jsem to nejlepší, co jsme měli. Malchin, který nedávno bohužel zemřel, byl velmi kreativní. Jeho akce byly jedny z nejlepších, o jakých jsem v tajných službách vůbec slyšel.
Nebáli jste se, že může Eichmann spáchat sebevraždu?
Mysleli jsme na to, a proto jsme nenechali v místnosti nic, co by mohl použít. Hned první den jsme pro něj měli připraveného doktora, který mu zkontroloval jazyk, ústa, jestli náhodou nemá něco, co by mohl spolknout a použít k sebevraždě. Studoval jsem ho celou dobu, když jsem byl s ním, když byl ve vězení v Izraeli, takže mohu říci, že to nebyl člověk, který by spáchal sebevraždu. Neměl to v povaze.
vždy se může něco pokazitKaždá zpravodajská operace, do které jdete, může selhat. Musíte naplánovat jeden bod po druhém, v každém okamžiku se může něco pokazit. Když mi dáte nějaké peníze za chyby, které jsem udělal, asi bych byl velmi bohatý. |
Jak se k vám Eichmann choval v Buenos Aires?
Poslouchal nás od začátku. Řekl nám tehdy, když chcete, abych byl v Izraeli ve vězení, dejte mi pas a letenku, poletím. Slibuji, že půjdu k soudu.
Ptali jste se ho, proč nechal zabít miliony Židů?
Eichmann na začátku procesu řekl, že všechno, co udělal, bylo učiněno na rozkaz velitelů. Byl jsem vojákem loajálním vůči nadřízeným a neptal jsem se jich na to, co přikazovali. To řekl během soudu.
Mluvil jste s Eichmannem v den jeho popravy?
Přišel jsem za ním do cely společně s knězem. Říkal, že nepotřebuje kněze, který by se s ním chtěl pomodlit. Eichmann ho požádal, aby odešel, a potom mi řekl, že doufá, že ho všichni budeme co nejdříve následovat. To bylo před více než čtyřiceti lety. (smích) Řekl jsem "O. K." a doprovodil jsem ho na šibenici. Trvalo to asi dvě minuty. Vysypat jeho popel do moře už jsem nešel, stačilo mi to.
Proč jste se vydali chytit Eichmanna až po 15 letech od konce druhé světové války?
Izraelské tajné služby ještě před rokem 1950 neexistovaly. Mosad vznikl až v roce 1959. A kromě toho jsme měli hodně práce. Měli jsme po jedné válce a potom přišla další v roce 1956. Byli jsme zaneprázdněný národ, neměli jsme čas. Začali jsme nacisty hledat až na konci 50. let.
Myslíte, že kdybyste nechytili Eichmanna, historie by se vyvíjela jinak?
Jsem přesvědčen, že ano. Ti, co přežili holokaust, o svých hrůzách vůbec nemluvili. Cítili se zahanbeni. Před procesem s Eichmannem se všichni cítili vinni a nechtěli o ničem mluvit. Když se objevily první příběhy o holokaustu, mnoho lidí tomu nevěřilo. Až po Eichmannovi se to zlomilo, lidé začali vyprávět a celý svět v tom pokračuje dodnes. Bez tohoto procesu bychom tu spolu neseděli.
Nehonil jste jen bývalé nacisty. Po masakru na mnichovské olympiádě v roce 1972 jste stál i za likvidací palestinských teroristů, kteří za to byli odpovědní...
To bylo něco úplně jiného. Masakr v Mnichově byl terorismus. Holokaust se stal celému národu, tam nebylo možné pomstít se za každého. V tomto případě jsme chtěli potrestat kriminálníky. A když jsme je nemohli dostat před soud, tak jsme je zabili.
Mosadu se podařilo zlikvidovat skoro všechny teroristy ze seznamu včetně jejich vůdce. Jak se vám to podařilo?
Tuším, že nám unikl jen jeden. Brali jsme to profesionálně. Dostali jsme cíl, splnili jsme ho a zabili jsme je. Za každým naším posláním jsou rozhodnutí politických vůdců, nikoli rozhodnutí Mosadu. Izrael je demokratická země. Mosad nerozhoduje sám od sebe, dostáváme rozkazy a směrování od politiků. Také operace Eichmann byla nařízena tehdejší hlavou státu Ben Gurionem.
Ta operace je dodnes považována za dokonalou. Na druhé straně jste byl odpovědný i za jedno z největších selhání Mosadu. Odhalení Jonathana Pollarda, amerického občana, který donášel spřátelené zemi, Izraeli.
Když mi dáte nějaké peníze za chyby, které jsem udělal, asi bych byl velmi bohatý (smích). Každý, kdo dělá mnoho operací, může udělat chyby. Jenže Pollard (odsouzený za špionáž na doživotí) je stále ve vězení. Jsem za to odpovědný, a cokoliv řeknu, může ho poškodit. Proto se mě na Pollarda teď neptejte.
Jen jedna otázka. Proč jste neměli připravené nějaké nouzové řešení? Když Pollard vytušil, že je prozrazen, izraelská ambasáda ho odmítla přijmout a FBI ho vzápětí zatkla.
Udělejte mi, prosím, tu laskavost a neptejte se mě.
Mnoho let jste vedl operace Mosadu. Podle čeho se rozhodujete, kdo je dost dobrý, abyste ho nasadili do terénu?
To první a nejdůležitější je otevřená mysl. To znamená člověk, který je pružný v rozmýšlení a rychle uvažující. Schopnost rychle reagovat je nutná. Potom jde o to, co ví, co neví, kolik jazyků ovládá, jak se chová a podobně. To první je však nejdůležitější.
Povolání špiona je plné podvodů. Je přitom možné vést normální osobní život?
Proč ne? Zeptejte se mé manželky. Samozřejmě že vás to vyrušuje. Všechny moje děti, když byly malé, svého otce neviděly, jen čas od času. I to patří k vaší práci.
Kdy jste řekl své ženě, že jste špion?
Velmi, velmi brzo. (smích)
Nechtěly vás děti v tajné službě následovat?
Nikdo nechtěl, jeden syn je hudebník, druhý architekt, dcera je psycholožka.
Špionáži se věnujete téměř celý život. Jako dvanáctiletý jste začínal v židovské polovojenské organizaci Hagana. Změnilo se povolání špiona za to půlstoletí?
Je to úplně jiné. Za mých časů jsme neměli mobilní telefony, internet ani GPS. Tyto tři nástroje všechno změnily. Samozřejmě že za tím vším je lidské přemýšlení a kreativita. A to bude vždy to hlavní.
