Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Izrael musí opatrně našlapovat okolo sinajského sudu střelného prachu

  11:30aktualizováno  11:30
Zdá se, že drama v Káhiře, které se událo před několika dny, zastínilo i krizi na Sinajském poloostrově. Civilní převrat, při němž egyptský prezident Muhammad Mursí nařídil odstoupení šéfa nejvyššího armádního velení, generála Muhammada Husajna Tantávího, však nijak nezmenšil závažnost problémů v Sinaji.

Pohřeb 16 egyptských vojáků zabitých ozbrojenci na Sinaji (7. srpna 2012) | foto: AP

Počátkem srpna přepadli džihádističtí teroristé egyptskou vojenskou základnu v Sinaji a zabili šestnáct egyptských vojáků. Poté unesli dva obrněné vozy a vyrazili s nimi k izraelské hranici. Jednomu vozu se nepodařilo projet přes hraniční přechod; druhý sice pronikl na izraelské území, ale tam ho zastavili příslušníci Izraelských obranných sil (IDF). V reakci na incident zahájily egyptské vojenské a bezpečnostní složky ofenzívu proti ozbrojeným beduínským radikálům v Sinaji, přičemž Mursí donutil k odstoupení ředitele Generální zpravodajské služby a propustil guvernéra Severního Sinaje.

Tyto epizody jen zvýrazňují složitost měnící se geopolitické krajiny na Blízkém východě, křehkost egyptského politického uspořádání v éře po Mubarakovi a explozivní potenciál Sinaje, který je sice řídce osídlený, ale jeho součástí jsou i egyptské hranice s Izraelem a s palestinskou enklávou Gaza. Po loňském vyštvání Husního Mubaraka se bezpečnost v Sinaji zhoršila a region se stal živnou půdou islámského extremismu.

Sanitky před nemocnicí v egyptském městě El Aríš po útoku ozbrojenců, kteří na

Sanitky před nemocnicí v egyptském městě El Aríš po útoku ozbrojenců, kteří na hranici s Izraelem zabili nejméně 15 egyptských policistů (6. srpna 2012).

Nyní je to zcela bez pravidel

Podle mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem z roku 1979 měl být Sinaj převážně demilitarizován a sloužit jako nárazníková zóna mezi oběma dříve znepřátelenými státy. Ekonomické zdroje pro místní beduíny měl zajišťovat cestovní ruch a plynovody spojující obě země.

S pádem Mubarakova režimu však padla také vládní kontrola nad beduíny. Palestinští ozbrojenci z Gazy – což je od roku 2007, kdy získal kontrolu nad touto enklávou Hamás, aktivní dějiště izraelsko-palestinské konfrontace – a džihádističtí teroristé napojení na al-Káidu i širší síť „globálního džihádu“ pronikli do Sinaje, využili faktu, že vláda tento region zanedbává, a začali u místních obyvatel rozdmýchávat pocit, že jsou jim upírána práva.

Izraelci si sice v minulosti stěžovali na Mubarakův „studený mír“, ale oceňovali, že tehdejší egyptský prezident dodržuje základní ustanovení dohody. Dnešní chování jeho nástupců z armády a z Muslimského bratrstva oživilo bezpečnostní problémy a nastolilo složité otázky o budoucnosti tohoto regionu.

Konvoj s tanky egyptské armády u hraničního přechodu Rafáh (10. srpna 2012)

Konvoj s tanky egyptské armády u hraničního přechodu Rafáh (10. srpna 2012)

V srpnu 2011 se například jedna džihádistická skupina z Gazy zmocnila kontroly nad egyptským předsunutým stanovištěm na hranici s Izraelem a zabila osm izraelských civilistů. Cílem skupiny bylo ještě více poškodit izraelsko-egyptské vztahy, které jsou už tak křehčí než kdykoliv předtím, a opravdu se jí to podařilo: příslušníci IDF během incidentu nešťastnou náhodou zabili několik egyptských vojáků. Následná neschopnost egyptských bezpečnostních složek zabránit demonstrantům v útoku na izraelské velvyslanectví v Káhiře dovedla situaci na pokraj katastrofy.

MAPA: Sinajský poloostrov

MAPA: Sinajský poloostrov

Izraelské (ne)reagování

Nejistota a chaos, které v posledních osmnácti měsících zachvátily Egypt, jen přiživují sílící bezpráví v Sinaji. V červenci došlo k pumovému útoku na plynovod dopravující egyptský zemní plyn do Izraele a Jordánska. Od svržení Mubarakova režimu to byl již patnáctý podobný útok a plynovod dodnes není v provozu.

V regionu působí čtyři hlavní aktéři: Izrael, Egypt, Hamás a sinajští džihádisté. Izrael si ze všeho nejvíce přeje mír a stabilitu. Vedoucí izraelští představitelé proto očekávají, že egyptská vláda opětovně v Sinaji prosadí svou autoritu, a navzdory ustanovením obsaženým v mírové dohodě přistoupili na požadavek zvýšení egyptské vojenské přítomnosti v regionu.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu (třetí zprava) a ministr obrahy Ehud Barak

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu (třetí zprava) a ministr obrahy Ehud Barak (třetí zleva) společně s veliteli izraelské armády zkoumají trosky egyptského vojenského stroje, který ukradli ozbrojenci a najeli s ním do hraničního plotu s Izraelem (6. srpna 20012)

Izrael se navíc prakticky vzdal veškeré naděje, že z Egypta obdrží dohodnuté dodávky plynu, a nenaléhá na svůj požadavek, aby Egypt zablokoval přísun moderních zbraní do Gazy. Kromě toho je odhodlán nezasahovat proti teroristickým skupinám a infrastruktuře na egyptském území. A vzhledem k těsným vazbám Hamásu na egyptské Muslimské bratrstvo, jehož politická strana podpořila Mursího úspěšnou prezidentskou kandidaturu, omezil Izrael i svou reakci na teroristické a raketové útoky z Gazy.

Slova nepřetavená v činy

Rozpolcená egyptská vláda však nezformulovala obdobně soudržnou politiku. Za vztahy s Izraelem nese zodpovědnost ministr obrany, jímž je dnes generálporučík Abdul Fatáh Sisí, spolu s velením vojenské bezpečnosti, jehož představitelé jsou odhodláni udržet s Izraelem mírový vztah a prosadit egyptskou suverenitu v Sinaji. Beduíni nerespektující zákony, sinajští džihádisté, ale i Hamás a další skupiny v Gaze podle nich ohrožují státní bezpečnost Egypta. Vůle a schopnost egyptských vojenských činitelů přetavit tento názor v konkrétní politiku jsou však omezené.

Mursí a Muslimské bratrstvo zatím hrají dvojí hru. Zatímco Mursí odsoudil nedávné násilnosti (zejména svévolné zabití egyptských policistů) a adresoval Hamásu nepřímou hrozbu, Muslimské bratrstvo vydalo prohlášení, v němž ze spáchání útoku obviňuje izraelský Mosad – toto tvrzení poté zopakoval i premiér Gazy Ismáíl Haníja z Hamásu.

Také Hamás však hraje dvojí hru. Na jedné straně ztratil podporu Sýrie a doufá, že egyptští bratři poskytnou svému spřízněnému hnutí politickou a logistickou podporu. Zároveň však umožňuje radikálním Palestincům a džihádistickým skupinám v Gaze provádět operace v Sinaji.

Čtvrtý aktér, totiž sinajští džihádisté, se skládá převážně z beduínů, jejichž výrazně odlišný původ a dlouhodobé vytlačování na okraj vedlo některé členy k tomu, že se ztotožnili s radikálními islamistickými skupinami (často během práce na Arabském poloostrově). Primárním cílem této skupiny je sice podkopání izraelsko-egyptských vztahů, ale její členové se nezdráhají ani přímo působit proti egyptskému státu. A vzhledem k jejich strategické poloze by mohla sinajské džihádisty snadno využít některá větší teroristická síť, aby jejich prostřednictvím útočila na strategicky klíčové lokality, jako je Suezský průplav.

Beduíni na Sinajském poloostrově

Beduíni na Sinajském poloostrově

Je příliš brzy na závěry

Nedávná teroristická provokace egyptskou vládu ponížila a popudila. Zatím však nelze říci, zda je její bezpečnostní razie v Sinaji pouze jednorázovou operací, která má upokojit rozlícené občany, anebo počátkem seriózní snahy řešit vzájemně provázané problémy v Sinaji a v Gaze. Stejně tak je předčasné odhadovat, zda události v Sinaji s Mursího personálním zemětřesením v Káhiře souvisely nebo ho urychlily. Explozivní potenciál Sinaje se však po převzetí moci Muslimským bratrstvem jednoznačně zvýšil.

Dlouhodobý komunikační kanál Izraele s Egyptem prostřednictvím armády vymizel a možná ho zatím žádný podobný kanál nenahradil. Poslední události v Káhiře dodaly Hamásu i sinajským beduínům s největší pravděpodobností novou kuráž. Izrael, který musí ve vztahu k Egyptu a k situaci v Sinaji už od ledna 2011 opatrně našlapovat, si však s ohledem na vývoj egyptské vnitřní politiky bude muset v nadcházejících dnech počínat ještě citlivěji.

Itamar Rabinovich, bývalý velvyslanec Izraele ve Spojených státech (1993-1996), dnes působí na Telavivské univerzitě, Newyorské univerzitě a v Brookingsově institutu.

Copyright: Project Syndicate, 2012.  Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Autor:


Ondřej Vetchý: Kvůli filmu Po strništi bos jsem musel zhubnout a udělat si plešku





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Miss America 2014 Nina Davuluri. Někteří Američané ji šmahem odsoudili jako...
ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor Svatého otce. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.