Je političkou, přestože političkou jako by ani být nechtěla. Stoupá na politický vrchol, i když se zdá, že se tam ocitla náhodou. Iveta Radičová je příští slovenskou premiérkou. Otázka dne: Kdo to je?
Oficiální životopis něco naznačí, leč mnoho toho neřekne. Vystudovaná socioložka (narozená roku 1956, matka dcery Evy), která si v tomto oboru postupně udělala doktorát, docenturu i profesuru. V průběhu sametové revoluce v listopadu 1989 a v následujících dvou letech se angažovala v hnutí Veřejnost proti násilí (slovenská obdoba Občanského fóra) a na dobových fotkách a filmových páscích ji můžete vidět jako mladou hezkou ženu uprostřed vousatých revolucionářů. Pak se věnovala sociologii na vícero vysokých školách. Byla poměrně často citována, když komentovala nejrůznější sociální problémy postkomunistického Slovenska.
Václav Havel a Iveta Radičová
Veřejného života se zúčastnila ve dvou rolích. Nejenom jako uznávaná a zajímavá socioložka, která byla součástí bratislavské kavárenské intelektuální elity. Ale také jako manželka velmi populárního humoristy Stana Radiče, který ve dvojici s hercem a hudebníkem Jarem Filipem dodával vzdoru proti Vladimíru Mečiarovi a jeho autokratické politice v 90. letech humor.
Přišla, viděla, zvítězila
To všechno je v kontextu její politické kariéry důležité. Když totiž v roce 2005 hledal tehdejší premiér Mikuláš Dzurinda osobu, která by v jeho reformní vládě nahradila nepopulárního ministra práce a sociálních věcí Kaníka, padla volba nakonec na Radičovou - a nebyla to náhoda.
Měla odborný kredit jako známá socioložka, byla mediálně přitažlivá a měla blízko k bratislavské elitě. Tato kombinace byla pro Dzurindu a jeho stranu, která po všech velkých reformách a mnoha skandálech nebyla zrovna v nejlepší formě, darem z nebes.
Radičová přišla, viděla a zvítězila. To by mohlo být její krédo, pokud bychom její kariéru sledovali z velké dálky. Jenže celý ten politický příběh je mnohem zajímavější a záhadnější.
Internetové stránky Ivety Radičové.
Pokud budou chtít...
Iveta Radičová letos byla volebním lídrem strany SDKÚ expremiéra Dzurindy. Proto se po volbách (strana Smer dosavadního premiéra Roberta Fica sice získala nejvíc hlasů, ale pravicové strany mají dohromady většinu) stane v průběhu několika dní či týdnů novou předsedkyní vlády. Okolnosti, za jakých míří do premiérské pracovny, jsou do velké míry symptomatické pro celou její politickou kariéru. Sahá na úplný vrchol, přestože se zdá, jako by to bylo jen tak mimochodem, náhodou.
Volebním lídrem své strany se totiž stala proto, že předseda SDKÚ Dzurinda z kandidátky na počátku roku odstoupil, neboť Fico na něj i jeho stranu vytáhl deset let starou aféru s nejasným financováním vzniku strany. A Dzurinda reagoval tím, že opustil kandidátku. Předsedou strany však zůstal, alespoň zatím. Radičová pak vyhrála vnitrostranické primárky na nového lídra - velká část straníků uvěřila, že právě ona přitáhne voliče.
Prezidentské volby na Slovensku
Nebyla to nemístná úvaha. Vždyť vloni, když se ucházela jako společná kandidátka opozice o funkci hlavy státu, získala mimořádnou podporu voličů - tu však po porážce ve druhém kole voleb k překvapení mnohých ve své vlastní straně nijak nezúročila a předsedu Dzurindu na souboj nevyzvala. Lídrem a koneckonců i premiérkou se tedy stane díky shodě okolností. Ostatně i tou prezidentskou kandidátkou se stala vlastně rozpačitě: když se před necelými čtyřmi lety začalo uvažovat o volbách hlavy státu a někteří novináři spekulovali, zda by nejlepším člověkem proti Ficovým lidem nebyla právě populární Radičová, její odpověď zněla: "Slyším podobné poznámky a přiznám se, že na ně zatím reaguji s úsměvem." Ještě o rok a půl později, v létě 2008, působila spíše jako oběť než jako odhodlaná kandidátka. Před jednáním vedení SDKÚ o své nominaci řekla: "Pokusím se je přesvědčit, že tato nominace má více nevýhod než výhod."
Prohrála, ale nezklamala
Prezidentské volby na jaře loňského roku Iveta Radičová prohrála, ale nezklamala. Už jenom proto, že voličům opozice dala realistickou naději na vítězství nad prezidentem Gašparovičem, který měl podporu tehdy ještě neporazitelného Fica. Bylo to těsné a druhá strana měla očividně z prohry strach. Co více si mohl přát od své kandidátky opoziční volič, frustrovaný třemi lety pasivity svých vůdců a stoupající popularitou strany Smer Roberta Fica?
Iveta Radičová a Ivan Gašparovič v televizním duelu na STV. (31. března 2009)
Radičová však překvapila, a to hned dvakrát. Nejdříve tím, že se navzdory očekávání - jak již bylo řečeno - nepostavila stávajícímu předsedovi SDKÚ, který byl podle mnohých přítěží strany kvůli špatné image a stával se tak pro Fica lehkým terčem. Dzurinda pochopitelně Radičové situaci neulehčoval a neskrýval svoji ambici dál vést stranu. Jak později trefně podotkl jeden z příznivců Radičové, ať už byly její šance jakékoli, člověk se nestane lídrem pouze proto, že je populární - musí si o to i sám říci. A to Radičová, tak jak je to vlastně v jejím příběhu obvyklé, opět neudělala.
Iveta Radičová a Ivan Gašparovič po televizní duelu (31. března 2009)
Naopak. Sama sebe oslabila zkratem při hlasování v parlamentu. Její stranická kolegyně uváděla u řečnického pultíku zákon, ale hlasovací kartu nechala na svém místě, hned vedle místa poslankyně Radičové. Předkladatelka zákona sice jasně řekla, že je pro zákon, ale již neměla šanci dojít na své místo a hlasovat v časovém limitu. Iveta Radičová tedy zmáčkla hlasovací tlačítko i za ni. Jistě, to se nemá, ale vzhledem k okolnostem bylo jasné, že je to jen hloupá chyba, ne podvod.
Jenže poslanci Ficova Smeru začali používat právě slovo podvod a bylo jasné, že Radičová bude možná až do konce své politické kariéry vyvracet podezření z manipulace. Proto raději po několika dnech oznámila, že se vzdává poslaneckého mandátu. Na dlouhé měsíce zmizela z očí veřejnosti. Kdyby tehdy někdo řekl, že za rok bude premiérkou, měli by ho za blázna. Jenže jestli si někdo myslel, že politická kariéra Radičové je u konce, také se velmi mýlil. Mnozí podcenili, že je to žena, která nepadá na kolena, když dostane od osudu tvrdou ránu. A když padne, opět vstane a jde dál.
Iveta Radičová během 2. kola slovenských prezidentských voleb
Kde se bere její popularita?
Kromě toho, že Iveta Radičová od svého vstupu do politiky opakovaně útočí na nejvyšší mety, přestože se zdá, že se to děje jen jakýmsi nedopatřením, a možná dokonce trochu i proti její vůli, je na jejím příběhu zvláštní ještě něco. Nevysvětlitelný zdroj její popularity.
Jen co vstoupila do politiky, její popularita nezadržitelně rostla a po necelém roce ve funkci ministra sociálních věcí nejreformnější vlády, jakou kdy Slovensko mělo, se dokázala na kandidátce SDKÚ prokroužkovat na první místo. Získala v roce 2006 více preferenčních hlasů než tehdejší premiér Dzurinda či ministr financí Ivan Mikloš. Experti na politický marketing nevěřícně kroutili hlavami.
Sám jsem od jednoho z nich slyšel větu, na kterou nemohu zapomenout: "Od časů Mečiara ze začátku 90. let nikdo jiný neměl tak obrovský potenciál."
Iveta Radičová po prohraných prezidentských volbách. (5. dubna 2009)
Tato zjištění však byla v naprostém rozporu s tím, co by každý znalec slovenské politiky očekával. Jak může být na "venkovském" Slovensku tak populární žena s profesorskou dikcí a slovníkem, kterému prostý člověk někdy ani nemůže rozumět? Žena, která se svým vzhledem i řečí hodí spíše do kavárny než do fabriky? Žena, která nedokáže skrývat emoce a slzy, nebo se někdy zlobí v přímém přenosu? Vysvětlení je několik a zřejmě jde o kombinaci mnoha faktorů.
Radičová má za sebou silný životní příběh. Prosadila se a stala se známou ve svém oboru. Její známost ještě více posiloval fakt, že byla nerozlučnou partnerkou známého satirika a humoristy, který nečekaně zemřel na jaře roku 2005 na infarkt ve svých 49 letech. A jeho šokující smrt, ať to zní jakkoli bolestně, dotváří příběh Ivety Radičové o rozměr silné ženy, které osud zasadil tvrdou ránu, ale ona nerezignovala. Navíc vždy byla jasně a veřejně na straně prozápadní, moderní, liberální demokracie. A má charizma. Dokáže lidi vtáhnout do svého prostoru, dokáže jim dát najevo svoji empatii, v něčem jen těžko pojmenovatelném je pro lidi "uvěřitelná".
Předsedkyně SDKÚ Iveta Radičová (12. června 2010)
Styl Obama
Vytrvale a bez ohledu na okolí i okolnosti, ve kterých se zrovna ocitá, se drží svého neútočného, někdy možná až příliš pasivního stylu komunikace. Na osobní útoky téměř nereaguje a tvrdí, že zůstane sama sebou. Že chce prosazovat slušnost v politice. "Nebudu si na nic hrát. Neuvěřili byste mi to," říkala počátkem roku, když se jí novináři ptali, zda bude v letošní volební kampani razantnější než v minulosti.
V něčem je tato slovenská verze strategie Baracka Obamy zajímavá. Americký prezident na svém vzestupu před několika lety rovněž zaujal středový proud voličů zejména neagresivní rétorikou a snahou zmírnit nepřátelství dvou proti sobě stojících táborů.
V souvislosti s budoucí prací v čele vlády se ovšem objevují jisté pochybnosti, které se týkají jejích manažerských schopností. I někteří spolustraníci Radičové vytýkají někdy její živelnost, spontánnost a emocionalitu. Nicméně dosavadní příběh Ivety Radičové dává odpovědi na mnohé výhrady. V zásadních otázkách směrování státu vždy stála na správné straně a po každém osobním či kariérním pádu dokázala se ctí pokračovat.
Slovenský premiér Robert Fico a lídryně SDKÚ Iveta Radičová po volbách do Národní rady (13. června 2010)
