S verdiktem soudců - pět let za loupežné přepadení - je však jistě spokojenější Roubal a jeho advokát. Zatímco státní zástupce se bez váhání odvolal, obhajoba si nechala lhůtu na rozmyšlenou. Sám Roubal rozsudek vyslechl s naprosto klidnou tváří, jen se svým typickým ironickým úsměvem. Rozhořčení naopak neskrývali kriminalisté, kteří na Roubalově případu pracovali a většinu hlavních líčení bedlivě sledovali. "Rozsudek raději nebudu komentovat, abych se nedopustil nějakého trestného činu," vyjádřil náladu policistů Jan Štoček.
PŘÍPAD PRVÝ: ZAPAP
Nebýt případu přepadení majitelů firmy Zapap v Praze 2, Ivan Roubal by ze soudní síně vycházel ještě spokojenější. Soudci totiž dospěli k závěru, že brutální uškrcení obou majitelů se Roubalovi neprokázalo, a odsoudili jej jen za loupež.
Co se tedy v Zapapu v březnu 1994 stalo? Do jistého okamžiku se zjištění soudu shoduje s verzí obžaloby: Roubal spolu se třemi komplici naplánoval přepadení firmy. Pachatelé zazvonili u dveří a spoutali všechny tři osoby, které byly uvnitř, do kozelce. Prohledali místnost, ale našli jen pár tisíc korun a drobnou elektroniku. Roubal poslal ostatní ven a zůstal ještě asi deset minut uvnitř. Podle policie pak dva muže - majitele firmy - uškrtil šňůrou z elektrospotřebiče, třetího nechal být se slovy: "Tebe nechám, ty mě nezajímáš." Právě tento třetí, klíčový muž, Jiří Semerád, vše potvrdil. Nedokázal ale s jistotou určit, zda vrahem byl právě Roubal. Senát nepřesvědčil ani další svědek, který vypověděl, že se mu Roubal s dvojnásobnou vraždou v Zapapu svěřil. "Ti dva už nebudou mluvit," tvrdil prý svědkovi Roubal.
PŘÍPAD DRUHÝ: DŮCHODCE
Touha po penězích byla dle obžaloby hlavním motivem jiné vraždy, která se odehrála v květnu roku 1993. Obětí byl důchodce Josef S., jehož mrtvolu našla policie v říjnu téhož roku v rybníce u Veselí nad Lužnicí. Tělo leželo však ve vodě tak dlouho, že nebylo možné zjistit dobu a příčinu smrti. Naposledy však svědci důchodce viděli právě s Roubalem. U něj či jeho příbuzných pak policisté našli věci, které se ztratily z bytu zavražděného. Podle soudců se však neprokázalo, zda to byly skutečně tytéž věci, nebo byly jen typově shodné. Roubalovi navíc dosvědčila alibi jeho družka. "Svědkyni okolí hodnotilo velmi kladně, není důvod jí nevěřit," uvedl předseda senátu. Na druhé straně soud zpochybnil výpověď jiného svědka, který s obžalovaným seděl několik měsíců ve vazbě. Ten prohlásil, že Roubal se mu o vraždě zmínil: "Říkal, že ten starý muž žil osaměle a že potřeboval jeho byt. Pochlubil se také, že si odtud vzal nějakou elektroniku a peníze." Roubal však jeho výpověď hned od začátku vyvracel. "Mstí se mi za to, že jsem mu jednou nakopal do obličeje," konstatoval.
PŘÍPAD TŘETÍ: TAXIKÁŘ
Podobně jako v předešlé vraždě, ani v případě úmrtí taxikáře Vladimíra S. vyšetřovatelům výsledky pitvy moc nepomohly. Mrtvola ležela téměř rok v septiku. Skutečnost, že muž byl naposledy spatřen právě s Roubalem, k jeho odsouzení podle soudců nestačí. "Nejsou prostě spolehlivé důkazy," konstatoval Jiří Horký.
Tento závěr však kriminalisté nechtějí připustit. "Není to pravda. Důkazy - byť nepřímé - jsou. Jen je někdo nechce vidět. Pan soudce si zřejmě myslí, že taxikář do septiku skočil sám," rozčiloval se kriminalista Štoček.
NA TAHU JE OPĚT VRCHNÍ SOUD
Po odvolání státního zástupce je jasné, že se případem bude znovu zabývat Vrchní soud v Praze. Ten může rozsudek potvrdit nebo jej vrátit zpět k novému projednání. Nemůže však podle zákona obžalovaného odsoudit v těch bodech obžaloby, v kterých ho městský soud viny zprostil. V Roubalové případě jde tedy právě o ty body, které jej viní z vražd.
Zřejmě ve stejné době, kdy se bude odvolací soud Roubalovou kauzou zabývat, přijde na městský soud obžaloba, která se v těchto dnech připravuje na městském státním zastupitelství. Po-dle ní má Roubal na svědomí další tři vražedné útoky. Jejich celkový počet by se tak vyšplhal na v tuzemsku rekordních sedm.
- čtvrtek 10. prosince 1998
