Významný nezávislý novinář, hudební organizátor a někdejší komentátor Hlasu Ameriky Ivan Medek pracuje na Hradě od února 1993, kdy přijal nabídku Václava Havla k řízení jednoho z nejrozsáhlejších odborů prezidentské kanceláře. Jako šéf odboru vnitřní politiky připravoval pro hlavu státu podklady pro rozhodování a politické analýzy širokého okruhu otázek týkajících se vlády a parlamentu, státní správy, zájmových organizací, nadací, kultury, zdravotnictví, školství, lidských práv, národnostních menšin, ekonomiky a bezpečnosti.
V jednom rozhovoru Ivan Medek na otázku, s jakým cílem nastupoval do významné funkce v prezidentské kanceláři, uvedl: "Od mládí jsem věrný své ideji - dělat věci, které jsou v dané situaci nejvíce zapotřebí, které jsou užitečné a o kterých jsem sám přesvědčen... Kdybych neměl možnost na Hradě dělat tyto věci, nešel bych tam, a kdyby tato činnost byla v rozporu s mým svědomím, odešel bych."
Před listopadem 1989 Ivan Medek proslul zejména jako komentátor Hlasu Ameriky. Jeho charakteristický hlas dodával v 80. letech posluchačům sílu a naději ve změnu politických poměrů. Medkovo zpravodajství představovalo po celé desetiletí jeden z mála pramenů objektivních informací. Jeho relace vynikaly precizností a pohotovostí a přispěly v neposlední řadě k tomu, že činnost Charty 77 a dalších opozičních skupin vešla ve všeobecnou známost. I za tuto činnost byl Ivan Medek v roce 1991 vyznamenán Řádem T.G.Masaryka III. třídy.
Medek, který má tři děti, je synem legionáře a spisovatele Rudolfa Medka, vnukem malíře Antonína Slavíčka a synovcem Herberty Masarykové, vnučky T. G. Masaryka. Narodil 13. července 1925. Studoval skladbu na pražské konzervatoři, v letech 1945-1947 se věnoval hudební kritice a publicistice. V šedesátých letech působil jako koncertní jednatel a dramaturg České filharmonie. Po roce 1968 musel filharmonii opustit, poté pracoval jako redaktor hudebního vydavatelství Supraphon. Po podpisu Charty 77 se živil jako sanitář, umývač nádobí a šatnář. Za své aktivity v Chartě a ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných byl pronásledován Státní bezpečností. Po teroristickém útoku StB se roce 1978 rozhodl emigrovat. Odešel do Vídně, kde působil nejprve jako poradce Amerického fondu pro československé uprchlíky a později jako spolupracovník rozhlasových stanic Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. V sousedním Rakousku prožil i listopadové události v roce 1989. Krátce po nich se vrátil do Prahy a v roce 1993 vystřídal Luboše Dobrovského ve funkci šéfa prezidentské kanceláře.
- pátek 18. prosince 1998
