Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Lidi už nemají čas ani na striptýz, říká Ivan Jonák

  18:01aktualizováno  18:01
Jak vypadá česká metropole očima člověka, který skončil v roce 1994 za mřížemi a letos vyšel na svobodu? „Praha je přeplněná. Je tu příliš mnoho turistů,“ stěžuje si Ivan Jonák. Bývalý majitel Discolandu Sylvie si odseděl 18 let za objednání vraždy manželky. Nyní se už tři měsíce po propuštění sžívá s 21. stoletím.

Co vás po propuštění nejvíc překvapilo?
Byrokratická tyranie v České republice. Cítí to tak mnoho lidí. Jeden právník na Facebooku dokonce napsal, že s Jonákem se vrátila devadesátá léta. Oni už mě berou jako symbol. Udělali mi stránku „Ivan Jonák na Hrad“. Už mám 4000 přátel. 

Líbí se vám být žijícím symbolem 90. let?
Lidé mě do toho stylizují. Já v diskotéce nehrál žádné umění, ale písně, co se lidem líbily.

Jak vidíte nynější dobu ve srovnání s ranými 90. léty, kdy jste byl na vrcholu a vlastnil jste třeba 23 aut?
Je to strašné. Třeba ten Facebook. Každý se mě ptá, co tomu říkám. Za tři dny jsem se tam naučil pohybovat. Jenže mi na Facebooku pořád někdo mění hesla a pořád se někdo vydává za Ivana Jonáka. Dokonce byla v Praze diskotéka, která se jmenovala „Ivan Jonák“, ale s jejím majitelem jsme kamarádi.

Používat Facebook vás přece nikdo nenutí.
No počkejte, s dneškem je opravdu spojený. Jenže ty počítače jsou tak poruchové. Firma, co dělá Windows, vyrábí programy, ale i viry a antivirové programy, aby to mohli prodávat všechno. Proto jsem přešel na lepší systém Linux.

Co vy a mobily?
Mobily už byly tehdy za mě, jenom neměly tolik funkcí. Umím už zacházet i s tablety a dalšími věcmi, které nebyly. I s notebooky. Mám dokonce dva.

Už jste začal pracovat?
Jsem novinář na volné noze. Nemám teď peníze, takže mi je nemohou ukrást, ale mám známé. Když něco potřebuju, tak to dostanu. Mně nic nechybí. Mám pěkné auto, ale nemám naftu, tak mi seženou naftu a dají mi ji. Mám napsanou knihu a ti, co ji četli včetně režiséra Víta Olmera, říkají, že to je čtivé. Existují úvahy, že se podle toho bude točit film. Tím se teď zabývám. Podívejte, já jsem byl 18 let v kleci, tak si užívám svobody. Za celou dobu jsem neměl ženu, ale nelámu to přes koleno.
Mně už nabízeli pracovat v jedné diskotéce u Václavského náměstí, byl jsem se tam i podívat, ale odmítl jsem to. Když jsem si ten podnik prohlédl, bylo mi jasné, že nemůže prosperovat. Spoustu nutných podmínek nesplňuje, třeba je v té ulici mezi samými bordely.

Fotogalerie

Myslel jsem, že propuštěný vězeň dostane nějaké peníze na cestu?
No, ano. Dva tisíce korun a od té doby už uplynuly tři měsíce.

Vy jste ve vězení nepracoval, abyste si něco našetřil?
Já žádal, ale mě nenechali. Snad jen tři měsíce jsem pracoval. Klasicky jsem dělal obálky. Jenže oni chtěli, abych jich udělal v dané lhůtě čtyři sta a já jich udělal jen dvě stě padesát.

Když jste zmínil auto, vy jste za tolik let nezapomněl dovednosti řidiče?
Ne, já jsem pracoval kdysi i jako řidič z povolání, takže to nikdy nezapomenu. Řidičák mi normálně vyměnili za nový. Ale přijde mi, že silnice byly dříve bezpečnější. Dneska všude dělají betonové zátarasy, když svádí provoz z pruhu do pruhu.Vadí mi i zpomalovací retardéry.

Mimochodem, jakým jezdíte v současnosti autem?
Nejdřív mi známí půjčili v půjčovně octavii, teď mám Audi Allroad. Auta byla vždycky moje hobby. Já uměl rozebrat a zase složit škodovku.

O život už se po návratu z vězení nebojíte? V minulosti mimo jiné explodovalo vaše auto.
Nikdy jsem se nebál o život, to byly vždycky fámy. Já neměl nikdy žádnou ochranku. Vždy jsem chodil sám. Mě se lidé báli daleko víc. Na to se můžete zeptat i Davida Berdycha (jeden z nejobávanějších českých gangsterů dělal u Jonáka vyhazovače v Discolandu – pozn. red.), že jsem byl dost nebezpečný. Já se pral i s medvědem. Když se někdy setkáte s medvědem, tak si ho hned zamilujete. Tak jsem si jednoho koupil. Medvěd je takový chytřejší pes. On je také nejbližším příbuzným psa.

Co vám naopak po propuštění dělá největší radost - vypadá to, že jídlo, když jste chtěl dělat rozhovor v restauraci Ambiente?
Dělá mi radost, když se něco podaří. Jídlo? To se pletete. Já třeba tři dny nejím. Ale pak se najím dosyta a dobrého jídla rád.

Když jste znal Davida Berdycha, znal jste i Radovana Krejčíře a Františka Mrázka?
Ne, já nebyl vekslák. Ale tím neříkám, že bych měl něco proti vekslákům. To byli jenom obyčejní směnárníci. Nechápu, proč je dnes vekslák hanlivé slovo.

Třeba proto, že s tím byla spojena i jiná kriminalita.
Jak to? To není pravda. Oni celý den létali po Hradě a skupovali marky. Pak je měnili v bance. Stát o nic nepřišel. Jen o ten zisk.

Jakou vlastně máte představu o životě na svobodě?
Nevím, co bude. Já nic nelámu přes koleno. Jsem klidný a chladnokrevný. Když člověk ví, jak všechno je, jak je to se strašidly a dušemi, s Bohem... Měl jsem dost času na filozofii. Člověk je z devadesáti procent sobec a pak si načítáme ten zbytek osobnosti a nemůžeme se mýlit.

Jonák zblízka

Rozhovor s Jonákem není úplně jednoduchý. Odbíhá od tématu, občas se pustí téměř do lidového filozofování. "Ananas prý podle indiánských legend dali lidem bohové," poučuje mě. Absolutně si nepřipouští, že by v minulosti udělal nějaké chyby a pykal za ně právem. Interview jsem smlouval přes jeho advokáta Jana Červenku, který mu i po propuštění pomáhá. Říkal, že Jonák „je na úřadu práce a nemá za co žít“. Takže by prý Jonák uvítal, kdyby mu redakce za rozhovor dala nějaké peníze, i když se rád bude bavit i bez příspěvku. Nakonec jsem mu nabídl pozvání na oběd a Jonák si sám zvolil restauraci Ambiente ve Slovanském domě v centru Prahy. Chodí do ní prý moc rád a personál se tam k němu skutečně choval jako ke starému známému. Jinak byl ale velmi ochotný a odpověděl na všechny otázky, nedělal žádné tajnosti. Ve vězení kupodivu vůbec nezhubl, ale špatně chodí.

Co Discoland Sylvie? Je pro vás pořád srdeční záležitostí?
To tak bylo vždycky, mně nešlo nikdy o peníze. Já jsem nikdy nedělal nic pro peníze. Ony přijdou samy, když to děláte s láskou. I kdybyste byl prostitutka a šlapal, dělejte to dobře. Jinak se na to vykašlete. Víte, já měl nejlepší diskotéku v České republice, vyhrál jsem za to i cenu Zlatý Max dvakrát po sobě. Teď jsem se rozhodl, že si vydám knížku, a když budu mít problém s vydavatelem, udělám si vydavatelství sám. Jedno nakladatelství mi slíbilo, že mi dá 10 až 12 procent provize podle nákladu, a poslali mi smlouvu na pět procent. S takovými lidmi já už se nikdy bavit nebudu.

Jaký máte vztah k dcerám? Po jedné z nich se dokonce jmenuje Discoland Sylvie.
Už jsem děda, mám vnuka. Sylva bohužel bydlí na Moravě. Je daleko, ale chystám se tam. Vůbec se nevidíme, ale má mě ráda, pomáhala mi. Dnešní doba je hrozná. Lidé k sobě nemají vztah.

Podle čeho tak soudíte?
Byl jsem několikrát na striptýzu a lidi už ani nemají čas dívat se na něj dívat. I tam klikají na mobilech. Se všemi svými přítelkyněmi mám také stále dobrý vztah. S jednou jsem byl i na premiéře filmu Bony a klid 2 a byl jsem tam větší atrakce, než film sám.

Cítíte vůbec, že jste udělal nějakou chybu?
Neudělal jsem chyby. Jaké chyby udělali Židé před holocaustem a lidé okradení Berdychovým gangem? Chtěli získat můj majetek.

Čili stále trváte na tom, že jste v případě vraždy vaší manželky, za niž jste si odpykal onen 18letý trest, nevinný?
Byl jsem dvakrát zproštěný řádně přiděleným soudcem, ale pak s tím čachrovali a vyšetřovatel přesvědčoval ty vrahy, že jim sleví z trestu, když mě křivě obviní. Tohle je v protokolu, který se možná zatopil při povodních. Ztratil se. Další věc: prý jsem ženu zabil kvůli majetku. Ale žena měla 23 milionů dluhů. Měl jsem ji zabít, abych získal dluhy? My jsme měli normální krásný vztah.

Budete bojovat o očištění či obnovu procesu?
Nechci to hodit úplně za hlavu. Kajínek riskoval život útěkem z Mírova jenom proto, že věřil soudům. Ale myslíte, že soudy dojdou k tomu, že se spletly a zaplatí mi několik milionů ušlého zisku a odškodnění? To by dělalo 10 milionů korun ročně.

Případ Jonák

Ivan Jonák se narodil před osmapadesáti lety. Podle svých vlastních slov před rokem 1989 pracoval jako profesionální řidič, popelář, pak i jako vyhazovač v nočních podnicích. V roce 1992 otevřel diskotéku Discoland Sylvie. V roce 1994 byla Jonákova manželka Ludvika zastřelena ve svém stánku se zeleninou. Po čase policie zatkla deset lidí, kteří se nějak na zorganizování a provedení vraždy Jonákové podíleli, včetně Jonáka samotného. Případ se v roce 1996 dostal k soudu, ale Jonák svou vinu popřel a popírá ji dodnes. Během procesu se ukázalo, že Jonáková chtěla před smrtí manžela připravit o Discoland Sylvie. Jonák byl nejprve zproštěn viny, ale nadřízený soud nařídil nové jednání. Zároveň mu přibylo i obvinění za přípravu vraždy milence své ženy. Definitivně byl Jonák odsouzen v roce 2001 na 18 let. Už předtím byl ve vazbě, která se mu do trestu započítala. Na svobodu proto vyšel letos v dubnu.

Ivan Jonák

Ivan Jonák v 90. letech a v den propuštění z vězení 28.dubna 2014



Témata: Ivan Jonák




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.