Její ministr zahraničí Francesco Frattini tvrdě varoval své kolegy, kteří se sjeli do Neapole ke hledání kompromisy ve sporných otázkách evropské ústavy.
"Ústavní smlouva musí být ambiciózní. Kompromis by představoval falešný úspěch či přesněji řečeno porážku. A italské předsednictví není ochotno schválit výsledek tohoto typu," prohlásil Frattini při zahájení jednání.
Italové se ze všech sil snaží, aby případné kompromisy neměly zásadnější dopad na nynější podobu ústavy. Zřejmě proto do ní vložili články, které jsou pro řadu zemí EU zcela nepřijatelné – ale aby se jich tyto země zbavily, budou muset upustit od dalších nároků, na nichž dosud trvaly.
Už ve středu vyvolali Italové poprask tím, že do ústavy vložili klauzuli, podle níž má unie rozhodovat o své zahraniční politice většinou, a ne jednomyslně, jako dosud.
Když si to přečetli Britové, zopakoval jejich ministr Jack Straw veřejně hrozbu vetem, kterou se ještě o pár dní dříve odvažoval zmiňovat jen pod pláštíkem anonymity. "Jsou změny, které v ústavě vyžadujeme, aby s ní Británie souhlasila," prohlásil Straw.
Britové dosud žádali řadu dalších změn v ústavě: chtěli, aby každý stát mohl i nadále blokovat rozhodování EU o daních, trestním právu, ekonomické koordinaci a finančních příspěvcích pro unii.
Pod tlakem se ocitli i čtyři unijní neutrálové, Finsko, Rakousko, Švédsko a Irsko. Zejména první dva z nich nechtějí připustit, aby v unii o 25 zemích měla Evropská komise, jakási "vláda" unie, pouze patnáct členů. Ale teď jim Italové přidělali vážnější starosti.
Do smlouvy totiž dali odstavec, který stanoví: "Pokud se členský stát stane obětí agrese na svém území, ostatní členské státy mu poskytnou pomoc a podporu všemi prostředky ve své moci, vojenskými i jinými."
Pokud by to unie přijala, stala by se i obranným seskupením a neutrálové, kteří jsou také tlačeni k ústupkům, by přestali být neutrální.
Když Italové touto cestou vyloučí hlavní odpůrce změn v komisi, dostanou se do složité situace Češi a další malé země, které chtějí mít dále svého komisaře.
Pak by Italům zbyl jen jeden vážný problém: odpor Španělska a Polska proti změně hlasovacího systému v EU. Varšava a Madrid bojují o systém z Nice, který jim dává prakticky stejný počet hlasů, jaký má Berlín a Paříž. Ústava však navrhuje, aby hlasovací váhu každé země určoval počet jejích obyvatel.
Hrozby vetem ze všech stran však připomínají, že italské snažení není "odsouzeno" k úspěchu – riziko krachu ústavy tu je a nikdo neví, co by to s unií udělalo. Jen Němci a Francouzi dávají najevo, že pak by si asi začali dělat svou, "malou" francouzsko-německou unii.
Způsob hlasování v EU, složení Evropské komise a omezení práva veta jsou hlavní sporné body v nynějším návrhu ústavy. Vedle toho se řada států ještě pokouší do úvodu k ústavě včlenit zmínky o roli křesťanství.
