Od letošního června funguje v Berlíně váš unikátní projekt, mešita, kde mají otevřené dveře i homosexuálové a ateisté, ženy se tam modlí společně s muži. Jaký je o ni zájem?
Po sto dnech provozu mešity mohu konstatovat, že máme jak negativní, tak pozitivní reakce. Někteří lidé se obávají vejít, jiní jsou úplně v pohodě a nápad se jim líbí. Ukazuje se, že náš boj o liberální islám má smysl.
Co z revolučních novinek odpůrcům vadí nejvíc?
Dvě věci. Dráždí je zejména rovnost pohlaví, kterou jsme zavedli, a potom to, že do mešity mají přístup homosexuálové. Ateisté přicházejí spíš ze zvědavosti. Ale když vidí, že náboženství může vypadat i takto, že je velmi mírumilovné a akceptuje právo člověka nevěřit, jsou ochotni třeba i investovat na podobné projekty peníze.
Projekt jste připravovala dlouhých osm let, nepřišly na vás během té doby ani jednou pochybnosti?
Za tu dobu jsem mluvila s mnoha lidmi, dělala rešerše, výzkumy, ale každým rokem jsem si byla jistější, že jdu správným směrem. I když přišly chvíle, kdy jsem byla frustrovaná z mnohých překážek, věděla jsem, že mám pravdu. Podobné mešity se už připravují ve Freiburgu, Paříži, ve Velké Británii. Mám vizi, že by postupem času měly vyrůst ve všech evropských hlavních městech.
Liberální mešita roztrpčila i tureckého prezidenta Erdogana, který se vyslovil pro její uzavření. Nebojíte se také výhrůžek extremistů?
Jako bojovnice za lidská práva musím počítat s tím, že mě lidé budou kritizovat. Pokud by někdo dělal v Turecku totéž, co já v Německu, tak sedí ve vězení. Nicméně jestliže je to jediná cesta, jak bojovat proti extremismu, raději ji zvolím, než abych mlčela. Na policejní ochranu jsem zvyklá, mám ji už jedenáct let. Jako bych tento týden slavila svoje druhé narozeniny. Když mi bylo 21 let, tak mě 25. září postřelili do krku.
Za jakých okolností k tomu došlo?
Tehdy jsem ještě studovala práva a pracovala v jednom kulturním centru. Pachatel pocházel z nacionalistické muslimské skupiny Šedí vlci v Turecku. Vyšetřovala to tajná služba a došla k závěru, že žádnou takovou registrovanou skupinu neznají.
Vypátrali viníka?
Utekl, ale nakonec ho našli. Byl šest měsíců ve vězení, ale u soudu to nakonec vyhodnotili jakou soukromou záležitost. Pochopitelně zapíral. Těžko si představit extremistu, jak u soudu vyklopí, v jaké organizaci je a co plánuje.
Už jako mladá právnička jste se věnovala domácímu násilí a nuceným sňatkům. Kdy jste si uvědomila, že islám diskriminuje ženy?
Myslím, že velmi brzy. První knížku jsem začala psát v šestnácti letech, dokončila ji v osmnácti a vyšla, když mi bylo dvacet. Zabývala jsem se v ní situací muslimských tureckých žen, psala o problémech s domácím násilím, s nucenými sňatky a navrhovala, jak by mohla německá vláda postavení muslimských žen zlepšit. Teď v tom pokračujeme se spoluzakladatelem naší občanské iniciativy, právníkem Sebastianem Reimerem, a navrhujeme například právo na odškodné.
Seyran AtesováLiberální muslimka Seyran Atesová (54) je kurdská muslimka narozená v Turecku. Aktivistka a představitelka liberálního islámu napsala několik bestsellerů. Letos založila v berlínské budově evangelického kostela mešitu otevřenou všem lidem. Káhirská univerzita Al-Azhar, nejvyšší autorita sunnitského islámu, na mešitu vydala fatvu – zákaz. Atesová je považována za podporovatelku Fethullaha Gülena, kterého turecký prezident označuje za hlavního viníka loňského pokusu o převrat v zemi. |
Čili provádíte feministickou revoluci v islámu?
Rozhodně. Patriarchální systém sice vidíme na celém světě, ale v islámské komunitě jsou jeho projevy ve srovnání se Západem výraznější. Je hrozné, že tam ženy nemohou svobodně rozhodnout o svém životě, a to od dětství až do smrti. Nedávno byla ve Vídni zavražděna čtrnáctiletá dívka, protože chtěla žít západním stylem života. Zabil ji vlastní osmnáctiletý bratr. Jednoznačně extremistický čin. Mnoho muslimů včetně žen je bohužel stále přesvědčeno, že žena je majetkem muže. Že to není svébytná bytost s vlastními právy a pocity. A že jsou to bratři a otcové, kdo musí její život kontrolovat.
Jak chápat skutečnost, že v severní Africe ženy v rámci emancipace bojují za to, aby nemusely nosit šátek, zatímco mnohde v Evropě je tomu naopak? V Česku se třeba u soudu somálská dívka dožadovala práva nosit hidžáb ve škole, byť školní řád pokrývku hlavy zakazoval.
To je taková hloupá a paradoxní věc. Od Maroka až po Indonésii, Turecko nevyjímaje, ženy skutečně bojují za to, aby si nemusely zakrývat hlavu. V západním světě, Francii, Rakousku, Nizozemsku, se zase zasazují o právo nosit burku. Ve skutečnosti šátky vycházejí z principu majetnictví. Muž ženu vlastní, tak si ji zakryje, aby ji nikdo neviděl. Ta tradice má hluboké kořeny.
Co říkáte na výsledky voleb v Německu?
Nedivila jsem se úspěchu pravicové Alternativy pro Německo, oni pro jistotu udělali z každého muslima extremistu. Myslím však, že existují lepší cesty než využívat předsudků vůči migrantům. Například více se soustředit na prevenci.
Zahrnuje to podle vás i redukci přílivu migrantů?
To je složitá otázka. Na jedné straně by chtěl člověk z humánních důvodů pomáhat. Zajímá mě však, proč bohaté islámské země v regionu žádné uprchlíky nepřijímají a proč migranti do těchto zemí, které jsou jim kulturně bližší, nemíří. Většina mladých radikálních islamistů v Evropě pochází právě z imigrantů a jejich potomků, u nichž se integrace nezdařila. Jsou neúspěšní, frustrovaní, nemají vzdělání, takže je snadné je rekrutovat pro islámský boj. Jako muslimka jsem z toho smutná.
Vy se naopak snažíte ukázat přívětivější tvář islámu v Evropě?
Rozhodla jsem se žít v otevřené liberální společnosti, kde funguje právní řád. Chci, aby byl evropský islám založen na lidských právech. V Evropě se zrušily hranice, vybudovala se určitá identita. Ne náhodou nese svatostánek v Berlíně název Ibn Rušd-Goethe mešita. První slova představují jméno arabského myslitele a soudce z 12. století, který se snažil sladit Orient s antickou filozofií. Jsem vděčná za to, že žiju v demokracii, kde mohu svobodně vyjadřovat svoje názory. A nechápu, proč by uprchlíci měli měnit zemi, do které přicházejí. Proti tomu já bojuju.
Říkáte, že evropská legislativa nedovede účinně zasáhnout proti islámskému terorismu. Kde je ten nejslabší článek?
Růst extremismu v Evropě souvisí s přílivem financí ze zahraničí a jedním z našich cílů je tyto tajné toky zastavit. Největšími dárci jsou Katar a Turecko. Tyto země financují Muslimská bratrstva napříč Evropou, zejména skrze muslimské nadace či obce, školy a kulturní centra. V nich se snaží radikalizovat muslimy. Jen za poslední desetiletí obdržely organizace Muslimského bratrstva v Evropě přes 120 milionů eur z Kataru. Další dvě miliardy eur ročně vynakládá turecké ministerstvo náboženských záležitostí na muslimské aktivity ve světě. Turecko provozuje v Evropě na dva tisíce mešit, z toho polovina se nachází v Německu. Prezident Erdogan kontroluje kázání, která jdou do tureckých mešit. Co k tomu dodat?
Mešita v Berlíně, kde se ženy modlí vedle mužů, vyvolala vlnu kritiky |
Máte informace i o Česku?
Česko patří zatím k nejbezpečnějším zemím na světě. Blízkost hranic s Německem a Rakouskem však určité riziko představuje. Muslimské bratrstvo je aktivní už i ve vaší zemi. Svou centrálu má v Praze na Černém Mostě, byť oficiálně nic takového nezjistíte. Cílené a promyšlené pokusy o islamizaci Evropy se týkají i vás. Když jsem před deseti lety říkala v Německu, že hrozí pokusy o zavedení práva šaría, všichni se mi smáli a považovali mě za blázna. Teď registrujeme oficiální požadavky o jeho zavedení, ve Velké Británii už zavedeno bylo. Braňme se těmto pokusům.
To je i váš vzkaz Čechům?
Češi, jste statečný a výjimečný národ. Podepište se pod naši petici. Teď. Dokud je čas! Bojujte se mnou za Evropu, kterou známe a máme. Za naši svobodu, práva, demokracii. Dejte váš podpis proti promyšlené a cílené radikální islamizaci Evropy na stránkách www.stopextremism.eu.
Do kterých zemí během svého turné ještě zamíříte?
Byli jsme v Rakousku, Velké Británii, Polsku. Čeká nás Nizozemsko, Francie, Švédsko, Dánsko, Norsko, Itálie a také Slovensko. Potřebujeme shromáždit milion petičních podpisů, abychom mohli usilovat o změny v legislativě.
Z jakého prostředí pochází žena, která zakládá liberální mešity a odvažuje se reformovat islám?
Narodila jsem se v roce 1963 v Istanbulu a moji rodiče přišli do Německa v roce 1969 jako gastarbeiteři. Vyrůstala jsem mezi Berlínskou zdí a železnou oponou, mně bylo šest a zdi osm. Nyní žiju na východní straně Berlína. O rodině nechci moc mluvit, protože ji musím chránit, stačí, že vyhrožují mně. Mohu říct jen tolik, že nejsem vdaná a větší část nejužší rodiny – nikoliv všichni – mě v mých aktivitách podporuje.
Jste muslimka. Jak praktikujete náboženství vy?
Jak vidíte, šátek nenosím, ale například ramadán dodržuji, pokud to není příliš náročné a zrovna nepracuji příliš usilovně. Korán tohle zohledňuje. Modlím se, ale pokud nemohu modlitbu skloubit s prací, tak některou vynechám. V německých mešitách se cítím diskriminovaná, protože se jako žena musím modlit ve vedlejší místnosti. Nechci nic víc než prosadit takový islám, který je slučitelný s demokracií.
