Katolický sirotčinec pro děti svobodných matek fungoval ve městě Tuam od roku 1926 do roku 1961, kdy byl stržen, aby na jeho místě vyrostly nové domy. Podle historičky Catherine Corlessové záznamy hrabství Galway dokládají, že v sirotčinci zemřelo po dobu jeho fungování téměř osm set dětí, většinou nemluvňat a batolat.
Corlessová uvádí, že stovky dětských ostatků stále leží v místech bývalé odpadní jímky. Dokumenty jako nejčastější příčinu úmrtí zmiňují nejrůznější choroby, deformace či předčasný porod. Irsko mělo v první polovině 20. století jednu z nejvyšších dětských úmrtností v Evropě, za což mohla do značné míry tuberkulóza.
List The Guardian píše, že irská vláda v roce 1944 provedla v sirotčinci spravovaném řádem Sester Bon Secours inspekci. Ta zjistila, že v ústavu kromě 64 svobodných matek žije 271 dětí, z nichž některé byly podvyživené.
Podle Corlessové dětské pohřebiště už před několika desítkami let objevili místní obyvatelé. Místo udržují upravené a postavili zde malý pomníček se sochou Panny Marie. Místní arcibiskup Michael Neary už oznámil, že chce vybrat peníze na desku se jmény všech 796 mrtvých dětí.
Irská katolická církev v posledních letech čelila několika vyšetřováním kvůli zneužívání dětí klérem v církevních školách a ústavech.
