Dnes, v předvečer summitu Evropské rady, který je plánován na 11. až 12. prosinec, sílí očekávání, že irský premiér Brian Cowen představí jasnou cestovní mapu obsahující irský návrh řešení ústavního dilematu EU.
Soud rozhodl, obavy zůstávají
Pragmatici připouštějí, že ratifikační krize vyvolaná irským odmítnutím Lisabonské smlouvy přerostla v širší evropský problém. Irské "Ne" osmělilo euroskeptiky v dalších členských státech, v neposlední řadě popudlivého českého prezidenta Václava Klause, který dal najevo, že dokud nebude zajištěna ratifikace Irskem, může podepsání Lisabonské smlouvy odmítnout. Vzhledem k tomu, že se má Česká republika ujmout 1. ledna 2009 předsednictví EU, panují značné obavy, že Klaus využije postavení české hlavy státu a pokusí se sabotovat úsilí o záchranu Lisabonské smlouvy.
popudlivý prezidentIrské "Ne" osmělilo euroskeptiky v dalších členských státech, v neposlední řadě popudlivého českého prezidenta Václava Klause. Ten dal najevo, že dokud nebude zajištěna ratifikace Irskem, může podepsání Lisabonské smlouvy odmítnout. |
Tyto obavy zůstávají silné i po rozhodnutí českého Ústavního soudu z 26. listopadu, podle něhož Lisabonská smlouva neodporuje české ústavě a český parlament ji může normální cestou schválit. Současná konstelace politických sil v Česku je však rovnoměrně rozdělena mezi příznivce a odpůrce smlouvy. Propojenost ratifikačních krizí v Irsku a v České republice je dnes tedy zřejmá a hrozí, že se v roce 2009 přelije i do dalších částí Evropské unie.
Premiér má plán
Na rozdíl od České republiky panuje mezi irskými politickými činiteli zřetelná shoda na potřebě schválit Lisabonskou smlouvu. Irským problémem zůstává otázka, jak přesvědčit veřejnost, aby smlouvu přijala, když ji v referendu konaném letos 12. června rozhodně odmítla poměrem hlasů 53,4 procenta ku 46,6 procenta. Klíčové prvky irského plánu "zachránit" Lisabon se již objevily na veřejnosti a je zřejmé, že druhé referendum představuje stěžejní bod tohoto úsilí.
rozšíří se?Propojenost ratifikačních krizí v Irsku a v České republice je dnes tedy zřejmá a hrozí, že se v roce 2009 přelije i do dalších částí Evropské unie. |
Jedním z důvodů, proč irští voliči Lisabonskou smlouvu odmítli, jsou obavy, že by smlouva rozdrobila hlas a zastoupení Irska v institucích EU, zejména kvůli periodické ztrátě irského zastoupení v Evropské komisi. Premiér Cowen proto jako první krok k vyhlášení druhého referenda usiluje o dohodu celé EU, že namísto snížení počtu komisařů by se v Lisabonské smlouvě ustanovilo pravidlo "jedna členská země, jeden komisař", které by Irsku umožnilo uchovat si v komisi trvalé zastoupení. Tento ústupek sice ještě není hotovou věcí, ale panuje stále silnější shoda, že by tím Dublin získal značný manévrovací prostor k uskutečnění efektivnější kampaně před druhým referendem.
Druhá část plánu spočívá v tom, že EU vyjasní Irům řadu dalších klíčových otázek. Patří mezi ně mimo jiné výlučné právo Irska rozhodovat o vlastní politice v otázkách, jako jsou potraty nebo podnikové daně, ale i účast na evropských bezpečnostních a obranných operacích. Vzorem tohoto přístupu je Dánsko, které získalo právoplatnou možnost zůstat v některých přesně definovaných oblastech stranou. Politické deklarace o naznačených otázkách by byly v Organizaci spojených národů registrovány jako mezinárodní smlouvy, aby měly závaznou právní sílu. Lisabonská smlouva by zůstala beze změny.
Nepopiratelná vazba
Paradoxem irské situace je skutečnost, že výzkumy veřejného mínění i nadále ukazují na silný vztah občanů k EU. Plných 82 procent irských občanů dotazovaných během letošního roku se domnívalo, že členství v EU přineslo jejich zemi prospěch. Jde o nejvyšší číslo z celé Evropy, kde činil průměr 54 procent.
bez eu by to nešloIrští ministři dokonce tvrdí, že nebýt členství v EU a ochrany vyplývající z příslušnosti k eurozóně, bylo by se Irsko v posledních měsících vydalo islandskou cestou. |
Také nejnovější výzkum veřejného mínění týkající se postojů k Lisabonské smlouvě naznačuje zřetelný "skok" ve prospěch přívrženců. Problémem pro předsedu vlády Cowena (a pro celou EU) je ovšem skutečnost, že se tato míra podpory neprojeví u hlasovacích uren: Irové odmítli unijní smlouvy ve dvou ze tří posledních případů, kdy se od nich žádalo hlasování. Rozdíl mezi táborem stoupenců a odpůrců se drží v rámci statistické chyby a snadno se může vychýlit tím či oním směrem, jak se stalo v posledních týdnech před červnovým referendem.
Cowenovi hraje do karet skutečnost, že druhé referendum by s největší pravděpodobností vrátilo do hry významný ekonomický rozměr irského členství v EU. Irsko je od svého vstupu do unie v roce 1973 velkým příjemcem subvencí EU a ještě v roce 2007 získalo z unijního rozpočtu čisté příjmy ve výši 500 milionů eur. Připomínka potenciálně katastrofálních nákladů spojených s vyřazením Irska nejen z klíčových součástí jednotného trhu, ale i ze životně důležitých rozhodovacích struktur v Radě ministrů a Evropské centrální bance posiluje u voličů vědomí toho, co vše je v kampani před druhým referendem v sázce.
Rovněž mimořádné zhroucení globálních finančních trhů může být v druhém referendu výhodou pro stoupence, poněvadž o hospodářské budoucnosti Irska nelze vážně uvažovat mimo struktury unie. Irští ministři dokonce tvrdí, že nebýt členství v EU a ochrany vyplývající z příslušnosti k eurozóně, bylo by se Irsko v posledních měsících vydalo islandskou cestou.
© Project Syndicate, 2008.
John O'BrennanAutor je docentem evropské politiky a společnosti na Katedře sociologie Národní irské univerzity v Maynoothu (NUIM) a ředitelem Centra pro studium širší Evropy (www.widereurope.ie). |
