Film Iron Man 3 velmi dobře plní požadavky „zábavné kontaktní popkultury“. Ta chce v prvním plánu bavit: strhnout vás, když se při pojídání drahého popcornu rozvalíte na vypolstrovaných sedačkách v multiplexu. Mnohem zajímavější je její druhý plán, naplňovaný spíše podprahově: obsahuje společensko-politický komentář a morálně-edukativní přesah. Třetí díl série o superhrdinovi ve vydesignovaném kovovém outifutu je příkladem toho chytřejšího, čím se lze dnes mainstreamově pobavit.
Škodí vládě, škodí armádě, škodí teroristům
Postava Iron Mana je lákavě schizofrenní - z jedné strany lidská, z druhé superhrdinská. Ona schizofrenie nevyjadřuje duševní nebo jinou narušenost hrdiny; je spíše médiem pro podvratné zobrazení společenského systému.
Jmenuje se Antony Stark a je jedním z nejschopnějších výrobců a designerů zbraní. K profesi ale nepřistupuje jako typicky pragmatický podnikatel: ničivou povahu a funkci zbraní si uvědomuje. Přestože s americkou armádou udržuje kontakt a spolupráci, platí za zlobivé dítě. Nevyrobí vše, oč je požádán; nikdy se nestane služebníčkem vlády. Pokaždé, když Americe a celému světu hrozí apokalyptické nebezpečí, bere záchranu do vlastních rukou: tím ukájí a hřeje své mužné ego a současně zesměšňuje oficiální síly, které selhávají. V civilu ztělesňuje prototyp arogantního sympaťáka. Za to, že je nebezpečně vtipný, ho milují mladí kluci, za to, že je nebezpečně elegantní, ho milují starší holky. Ačkoliv už na to nemá věk, zůstává přerostlým výrostkem, který se chce bavit a hrát si; třeba ve svém kovovém obleku jen tak létat nad městem. Nikdo takový by nemohl sloužit přísnému americkému systému, který kroky stranou trestá.
Z filmu Iron Man 3
Na podobných principech je založen Batman. Oba jsou tajemnými strážci bezpečí, které neomezují zákony jejich zemí; těm se vysmívají. Oba jsou ve svých filmech štvanci, pronásledovaní stejně jako teroristé, je podvratná zpráva. To, zda dotyčný společnosti škodí, anebo jí pomáhá, vlastně nikdo neřeší: Neposloucháš nás, nespolupracuješ s námi, tak jsi naším nepřítelem! Iron Man je tedy anarchistickým strážcem dobra a bezpečí. Škodí vládě, škodí armádě, škodí teroristům. Páchání dobra skrze páchání zla je druhým plánem jeho aktivit.
Vyšší forma zábavy, nebo nižší forma umění?
Filmy o Iron Manovi a nejnovější filmy o Batmanovi se vzdor společným prvkům liší; v mnohém jsou vlastně protikladné. Iron Man je zábavou, v jejíchž spodních proudech lze nalézt přidané hodnoty. Kdežto batmanovský společenský komentář stojí ve výrazném popředí: komiksový svět je využit k politické kritice. Při analýze Iron Mana se Batmana přesto nelze jen tak zbavit. Aktuální trend, v němž komiksové filmy nenabízí pouze popcornovou zábavu, byl nastartován právě druhým dílem poslední batmanovské trilogie. Kdyby před pěti lety Christopher Nolan nenatočil Temného rytíře, sotva byste nyní četli texty o tom, jak nejnovější Iron Man komentuje americkou vládu a zahraniční politiku.
Koncept ironmanovských filmů prošel čitelným vývojem, který pokud ne určily, tak určitě ovlivnily právě poslední batmanovské snímky. Jako by si tvůrci s každým dílem více a více uvědomovali poptávku po „angažované akční zábavě“. V roce 2008 se - s prvním dílem Iron Mana - pouze naplňovalo schéma všehoschopného komiksového zachránce světa. Za dva roky se už – byť nenápadně - hledala cesta k něčemu „skutečnějšímu, reálnějšímu a v rámci současnosti kontaktnějšímu“. Až s aktuálním třetím dílem má studio odvahu hlasitě říci, že Iron Man odráží jak pro dnešek charakteristickou hrozbu z terorismu, tak svět nerdských paperbacků, z nichž jejich superhrdina přichází.
Gwyneth Paltrow a Robert Downey Jr. ve filmu Iron Man 3
Moment, kdy do blockbusteru pronikají prvky filmového komentáře a analýzy je zajímavý, ne však samospásný. Z jedné strany ho lze číst jako okamžik, v němž filmovému mainstreamu stoupá jeho IQ; střední proud do sebe infiltruje vážnější otázky a hodnoty. Jenže z druhé strany vzniká platforma „povrchního myšlenkového filmu“. Jako by tyto filmy vznikaly pro diváky, jimž oddělené koncepty zábavných a názorových/myšlenkových filmů nestačí. To první totiž považují za povrchní, to druhé za nudné. Když vyrazí na zmíněného Temného rytíře nebo třetího Iron Mana, projdou se po střední cestě. Budou se bavit strhujícím trikovým akčním filmem a současně budou mít pocit, že se něco dozvěděli o rakovinách a kazech reality.
Třetí Iron Man obstojí zejména proto, že se většinu času pohybuje v rovině nadsázky. Nedává okázale najevo ambici kázat pravdy o zkaženém světě. Pouze jisté myšlenky - mezi zábavnou komiksovou řečí - nabídne ke zvážení.
Apel na seriózní zpravodajství seriózních médií
Ano, Iron Man 3 není kritický, je spíše ironický. Z Ameriky - jako více arogantní než sebevědomé země, jejíž představitelé neznají situaci, v níž by jim nebylo vyhověno - si drze utahuje; soudy nad ní ale nevynáší. Ironické momenty lze brát za univerzální filmový humor stejně jako za angažovanou satirickou vrstvu. Jedná se o docela bezpečný model pronášení myšlenek skrze filmové médium: zazní, co zaznít má, aniž by se někdo mohl cítit uražen.
Z filmu Iron Man 3
V náhledu na nabubřelost a nafoukanost oficiálních struktur a společnosti se Iron Man nezajímá o obsah, nýbrž o formu. Neanalyzuje vnitřek a konkrétní činy; spíše ukazuje, jak na první pohled vypadají. Iron Man 3 zobrazuje častý rozpor oficiální informace, určené veřejnosti, a skutečné reality. Tento paradox předvede třeba skrze postavu amerického prezidenta. Když mluví k občanům, je nebojácným vůdcem; v zákulisí se však mezi svými poradci mění v nervózního zbabělce těsně před zhroucením. To je - pravděpodobně - odkaz na George Bushe.
Hlavním motivem série je terorismus: jak se ho americká společnost a vláda bojí, jak se před ním preventivně brání, jak mu tváří v tvář čelí. Každý z těch snímků pak vyústí ve zmiňovaný paradox oficiálního a reálného. Země je pokaždé uklidňována; armádní složky prý mají vše pod kontrolou. Kdyby však ve skutečnosti Amerika neměla Iron Mana, možná by už byla rozprášena. Třetí díl pak cynicky komentuje další rozpor. Od roku 2001 do roku 2011 měla hlavní teroristická hrozba tvář Usámy Bin Ládina. Film vtipně otvírá otázku, zda byl Usáma Bin Ládin skutečně reálným teroristou, nebo pouhou reklamou na terorismus. Nemohl být pro svůj „atraktivní vzhled zločince“ pouhým symbolem? Nebyl ve všech televizních záběrech herec suplující skutečného zločince, který by v reálu nikoho nevystrašil? Nemohl být největší nepřítel Ameriky Američan, který se chce své zemi pomstít?
Z filmu Iron Man 3
Tím, že Iron Man 3 klade tyto otázky, nezpochybňuje teroristické útoky, ale ironizuje běžnou praxi médií, při níž jsou z kusých informací vytvářeny nezpochybnitelné závěry. Podobným směrem vede kupříkladu myšlení Petra Hájka. Iron Man 3 podobně jako tento český úředník a novinář nevylučuje možnost, že platné symboly terorismu byly spíše produkty mediálních konstruktů; v tomto filmu to berme jako filmový apel na serióznost zpravodajství.
Výchova lidského superhrdiny
Výstavbou se jedná o koncept komiksového příběhu, v němž je hlavní hrdina zpočátku postaven mimo hru a musí sledovat, jak jeho země čelí zkáze. Jako by byl kdysi neporazitelný hrdina připoután ke zdi a na obrazovce sledoval utrpení „svých lidí“. V těchto chvílích film zpracovává dvojí bolest: vyrovnání se s neschopností sebe sama a s krizí těch, kteří na něj spoléhali. Další děj nabídne to, co chce divák komiksového akčního filmu vidět: postupné odpadávání/likvidování vedlejších záporných postav, které musí vyústit v souboj dvou nejsilnějších „zápasníků v ringu“. Výsledek je vlastně známý dopředu, protože Iron Man nikdy neprohrává. Celé vzrušení ze sledování je tedy založeno na „odkrývání konstrukce cesty za velkým vítězstvím“.
Z filmu Iron Man
Z filmu Iron Man 2 (Robert Downey Jr. a Gwyneth Paltrowová)
Z filmu Iron Man 3
Tak, jak Iron Man 3 respektuje komiksový žánr v dějové struktuře, narušuje jej v koncepci „vnitřku“ svého superhrdiny. S každým dalším dílem je Iron Man - podobně jako Batman ve vizi Christophera Nolana - lidštější: méně arogance a více empatického pochopení pro své přátele i nepřátele. S postupem série je ženská postava stále důležitější: vztah k ní se od pragmatického využívání přesouvá k citově stálému upoutání se. V jednotlivých pokračováních si také superhrdina více uvědomuje své chyby a své limity: Iron Man postupně dospívá (ačkoliv dítětem nakonec zůstane vždy).
Tento progres může mít dvojí výklad. Ten první odráží věk: většina lidí s důsledkem stárnutí jedná více racionálně a méně impulzivně. Ten druhý může být edukativní: jako by film chtěl své mladší diváky vychovávat. Přestože jim nechá jejich neporazitelného superhrdinu, ukáže jim, že nikdo není bezchybný; demonstruje jim, že idoly chybují stejně často a stejně fatálně jako nudní lidé z ulice.
Z filmu Iron Man 3
Zobrazit tyto teze skrze Roberta Downeyho Jr. byl dobrý nápad: málokdo tak efektně spojuje aroganci, která spíše, než aby konfrontačně urážela, je znakem laškovných sympatií. Neporazitelnost superhrdiny, citlivost přemýšlivého zralého muže, schopnost přiznat prohru a vlastní chybu a přitažlivý frajerský sexappeal. Prostě ideální strejda k obdivování a následování teenagerů.
