Formou má letošní svazek nejblíže k povídkovému souboru Čím se liší tato noc (2004), jenž obsahoval devět povídek uspořádaných chronologicky; první text Dousková zasadila do biblických časů, závěrečný do sedmdesátých let minulého století. Autorka v "Noci" vystavovala své hrdiny, lidi bez vlivu, vydělené či stigmatizované, poryvům a tlakům dějin.
Irena Dousková: O bílých slonechIlustrace a výtvarná koncepce knihy Lucie Lomová. Nakladatelství Druhé město, Brno 2008, 130 stran, náklad neuveden, doporučená cena 180 korun. |
Soubor O bílých slonech čítá osm povídek, ale u nich je jednota místa a času, a vůbec provázanost daleko těsnější: malá obec u středočeského Berouna, léta normalizace, národní výbor, kostel, hřbitov, hospoda, mikrokosmos sousedských vztahů a pavztahů nezřídka poznamenaných alkoholem či politikou. Zapadákov. Díra. Skromný ansámbl postav prochází jednotlivými povídkovými čísly, děj se jaksi pozvolna a načrtnutě vyvíjí - až k smrti jednoho z protagonistů, která knihu završuje.
Jde o obrázky se skromným vývojem, důležitější než dějové zvraty a pointy jsou detaily a vylíčení atmosféry místa a doby. Baladický tón je na záložce knihy avizován jako jemný - a takový i skutečně je.
Úskalím právě zejména kratších textů Ireny Douskové byla dosud jejich modelovost a tezovitost, nápadné a násilné lámání postav a situací tam, kde je autorka chtěla mít. I v knize O bílých slonech je tohle patrné, ale v únosné míře, vadí to – stejně jako poněkud školácké psychologizování - jen u některých odstavců a obrazů, nikoliv u celku.
Dousková tu v námětu i tématu učinila další vrt do svého zatím nejnosnějšího ložiska, do paměťových vrstev, které v ní nastřádala husákovská normalizace, v níž vyrůstala a dospívala. Co do literárního významu, nepřekročila svazkem O bílých slonech svoji právem nejpopulárnější prózu, Hrdého Budžese, nicméně z autorčiných povídkových souborů je ten letošní nejlepší. Je v něm patrné, jak Irena Dousková pokročila ve spisovatelském řemesle, jak již umí věci oprostit od ornamentů a obnažit v nich to typické a podstatné.
