I když obec nemá školu a stojí v ní jen jedno hospodářské stavení, rozhodla se
otevřít světu. Do místa, které leží dva tisíce metrů nad mořem, je tak jednodušší napsat e-mail, než se dostat po silnici.
Vesničané, jejichž vesnice je i na webu, připisují zásluhy o technologický rozvoj Alímu Akbaru Džalálímu. Ten odešel studovat do hlavního města provincie. Později získal ve Spojených státech inženýrský titul. Během své návštěvy doma obstaral před třemi lety první počítač.
Ten byl zakoupen z peněz, které vybrali obyvatelé vesnice. Druhý z vládního grantu a mnoho dalších zásluhou íránské charity v Londýně. Vesničané si většinou oblíbili stránky, které se zabývají vzděláním, zaměstnáním, ale i zdravím nebo sportem. A strhávají na svou stranu i sousedy.
Například šedesátiletý negramotný Alí Akbar Malek se teď učí číst, aby mohl surfovat na netu. Chlubí se, že už ví, jak se načítá soubor.
Než zemřu, budu to umět
"Doktor Džalálí nám řekl, že lidé, kteří neumějí zacházet s počítačem, jsou považováni za negramotné," řekl rolník. "Chci umět ovládat internet, ještě než zemřu," dodává.
Jeho známí, kteří něco vědí o počítačích, dobrovolně vyučují v počítačovém centru. To je v místní mešitě. Cílem bezplatných kurzů je naučit pracovat s počítačem kohokoli z šesti tisíc obyvatel - od zahalených dívek až po opálené rolníky.
Kromě e-mailu a webových stránek jim internet umožňuje seznámit se s angličtinou. Ta je mimo hlavní města vpodstatě neznámá.
Už samotné technické vybavení dělá z Šáhkúhu jedinečnou vesnici. I ve městech je zatím totiž připojena pouze menšina Íránců. V zemi mají k internetu přístup asi tři procenta populace, tedy dva miliony ze sedmdesáti milionů obyvatel.
Vesnice se na zimu i s počítači stěhuje
V zimě je vesnice obvykle zablokovaná sněhem nebo bahnem. V létě se její obyvatelé starají o své farmy a chovají ovce a kozy. Na sklonku léta zabalí své věci, mezi nimi i desítku počítačů, a stráví zimu v 50 kilometrů vzdáleném městě Karnabád. Na obou místech se každý rok naučí základy informatiky nejméně 400 vesničanů.
Některé místní tradice ale zůstávají i v místě plném pokroku nezměněny, počítačové třídy jsou rozděleny podle pohlaví. A Zahra Malek, pětadvacetiletá absolventka vysoké školy, vyučuje dívky v černém čádoru.
Situace moderních technologií v zemi
Po roce 1997, kdy byl prezidentem Íránu zvolen Mohammad Chátamí, nebyl přístup na internet nijak omezen.
Později však duchovní začali vyvíjet tlak, aby byl přístup k technologiím omezen. Loni Nejvyšší kulturní revoluční rada podřídila státní kontrole veškeré internetové společnosti poskytující připojení.
Nařízení sice nebylo nikdy provedeno, ale parlament uvažuje o legislativě, která by požadovala na provozovatelích internetu zablokování některých stránek.
Stoupenci tvrdé linie mají také stále větší obavy z přístupu Íránců k informacím, neboť to by mohlo posílit proreformní cítění.
V Šáhkúhu ale internet kontroverzní záležitostí nikdy nebyl. Je tam považován za základní nástroj jak podpořit získávání znalostí a připravit se pro zaměstnání v zemi, kde je podle některých analytiků bez práce až třicet procent obyvatel.
Navíc polovině íránské populace je méně než 25 let. A mladí lidé se už nemohou dočkat, až budou také online. A Šáhkúh dělá podobným snahám dobrou reklamu.
Od té doby, co tam byl zaveden internet, totiž začalo přes dvacet vesničanů podnikat. Místní se také stěhují do hlavního města provincie, aby tam prodávali náhradní díly do počítačů a nabízeli jiné počítačové služby.
