Letmých doušků svobody se Íránkám, žijícím jinak pod diktátem přísných náboženských pravidel, dostává díky iniciativě My Stealthy Freedom (Moje kradmá svoboda). Ta si na sociální síti Facebook od svého založení počátkem května našla již přes 450 tisíc "fanoušků" a navzdory nevoli íránských kleriků na ni každým dnem přibývají nové fotografie žen, které odhodily povinné pokrývky hlavy.
Odvážné Íránky k nim připojují i smělé osobní komentáře. "Svoboda znamená mít právo výběru. Doufám, že nastane den, kdy všechny dívky a ženy mého národa ji budou moci zakusit celým svým tělem a duší," píše ke své fotce jedna z nich.
Za revoltou vůči zahalování Íránek, které bylo povinně nastoleno po islámské revoluci v roce 1979, stojí sedmatřicetiletá novinářka a nesmlouvavá kritička poměrů v jednom z nejizolovanějších režimů světa Masih Alinejad. V současnosti žije v exilu ve Velké Británii.
To je také důvod, proč za své "nemorální chování", jak íránští klerikové odhození hidžábu označují, neskončila ve vězení. V její vlasti by jí za to hrozil mnohaletý trest. Minulý týden za "rouhání, protivládní propagandu, šíření lží a urážky duchovního vůdce" odsoudili v Íránu na sedm až dvacet let skupinu mladých, kteří kteří natočili recesistický klip k písni Pharella Williamse Happy a umístili ho na YouTube (více o tom zde).
Až do ostrovního království však dlouhé prsty íránských duchovních nedosáhnou, a tak alespoň proti vzpurné novinářce vytáhli do boje prostřednictvím jejích kolegů. Tradičně orientovaná íránská média proti Alinejad rozpoutala štvavou kampaň, v níž ji viní z šíření promiskuity a nemorálního chování, které mělo za následek její znásilnění.
Naposledy o víkendu íránská státem kontrolovaná televizní stanice informovala o tom, že aktivistka byla znásilněna v britské metropoli poté, co se pod vlivem drog na veřejnosti vysvlékala. V příspěvku se tvrdilo, že údajné znásilnění se navíc odehrálo přímo před zraky jejího malého syna v londýnském metru.
Vlivná íránská tisková agentura Fars, jež je podle některých zdrojů údajně napojena na obávané revoluční gardy, přinesla dokonce zprávu o tom, že je Alinejad špionkou a pracuje pro cizí tajné služby, shrnuje mediální útoky proti novinářce Rádio Svobodná Evropa.
V rozhovoru pro něj Alinejad zprávy o svém údajném znásilnění i špionáži rezolutně popřela. "Velmi snadno překroutili údajné znásilnění, které si stvořili ve svých fantaziích, ve zprávy. Režim má strach z žen, které se odhalují, takže se mě snaží zničit před jejich zraky," vysvětluje aktivistka. "Není to útok jen proti mě, je to útok proti všem těm ženám, které použily facebookovou stránku, kterou jsem vytvořila, jako prostředek k tomu, aby řekly: 'Žijeme v Íránu a chceme, aby naše hlasy byly slyšet. Nelíbí se nám povinné hidžáby'," dodává.
Na verbální útoky v mediích Alinejad zareagovala po svém. Na svůj facebookový účet umístila video, na němž zpívá v londýnském metru, tedy na místě, kde ji podle íránské televize měli znásilnit před zraky jejího syna. "Kdybych si takhle svobodně jako v Londýně zpívala ve své vlastní zemi, co byste mi udělali?" rýpe do představitelů íránského režimu v komentáři k videu.
Podle novinářky jsou v její vlasti miliony lidí, kteří stejně jako ona prahnou po svobodě. "Budete je ignorovat, nebo je znásilníte ve svých představách?" ptá se.
