Stávající íránský prezident Hasan Rúhání nastavuje světu většinou vlídnou, usměvavou tvář. A je pravděpodobné, že tak bude z pozice prezidenta činit i po další čtyři roky.
Na rozdíl od íránských prezidentských voleb v roce 2013 se totiž tentokrát od hlasování nečeká žádné zásadní zemětřesení. Rúhání, původně islámský klerik a jaderný vyjednávač, je jasným favoritem a do karet mu hraje hned několik faktorů.
V první řadě je to dohoda se západními státy o kontrole íránského jaderného programu z roku 2015 (více o ní čtěte zde), která přinesla uvolnění většiny mezinárodních sankcí, omezujících běžný život po mnoho let. To vedlo ke zlepšení ekonomické situace země - íránská ekonomika rostla v roce 2016 meziročně o vysokých 6 procent, podařilo se výrazně snížit inflaci a zejména mladá generace hledí do budoucnosti optimističtěji než dříve.
Konkurenti jen do počtu?
Volební mítink prezidentského kandidáta Ibrahíma Raisího
Spolehlivé předvolební odhady nejsou z Íránu k dispozici, přesto je zřejmé, že jediným alespoň trochu vážným konkurentem Rúhánímu by mohl být šestapadesátiletý Ibrahím Raisí, konzervativní duchovní a hlava vlivné náboženské nadace Astana Kudse Razávího, která spravuje mauzoleum šíitského imáma Alího Rézy v nejposvátnějším íránském městě Mašhadu.
Raisí byl jedním ze soudců, kteří v roce 1988 zasedali v tzv. „komisích smrti“. Výsledkem činnosti tribunálů byly nejméně tisíce, možná však desítky tisíc rozsudků smrti nad tehdejšími odpůrci režimu. O těchto událostech se však v současném Íránu příliš nemluví a také proto není Raisí na veřejnosti příliš známý.
Kdo je Hasan RúháníOsmašedesátiletý Rúhání před svým prezidentským mandátem vystřídal řadu funkcí ve státní správě a dvacet let byl poslancem. Šestnáct let předsedal Nejvyšší radě národní bezpečnosti a působil i jako poradce někdejšího prezidenta Sejjeda Mohammada Chátamího. Mezi lety 2003 a 2005 působil také jako hlavní íránský vyjednávač v oblasti jaderných programů. V této funkci se vyslovoval pro kompromis s EU a Íránci tehdy souhlasili s pozastavením aktivit souvisejících s obohacováním uranu. Aktivně se zabýval i kritikou bývalého prezidenta Ahmadínežáda. Ten podle něj „vládnul pomocí dopisů a sloganů a nedokázal využít pro Írán příznivou mezinárodní situaci." |
Zbylí dva kandidáti se zdají být spíše do počtu. Mustafa Hášemí-Taba, názorově blízký zesnulému prezidentu Akbaru Hášemímu Rafsandžánímu, neúspěšně kandidoval již v prezidentských volbách v roce 2001 a rozhodně se netěší širší podpoře. Totéž platí i o bývalém ministru kultury Mustafovi Mírsalím, konzervativním politikovi a bývalém poradci duchovního vůdce Íránu ajatolláha Alího Chameneího.
Svět se dívá
Přesto, že zásadní změna se v Íránu tentokrát neočekává a kampaň je o poznání méně emotivní než před čtyřmi lety, svět íránské volby pozorně sleduje. Pětaosmdesátimilionová země, disponující obrovskými zásobami ropy, se vymanila z dlouholeté mezinárodní izolace a i v důsledku syrské války, kde podporuje režim Bašára Asada, se opět stala významným hráčem v neklidné oblasti Blízkého východu.
A pak je tu obchod: západní země včetně Česka v poslední době velmi zintenzivnily obchodní vztahy s Íránem a očekává se i rozvoj turistického ruchu.
