Ti však nyní vyhráli s přehledem volby, které sami pečlivě zmanipulovali.
Nejvyšší orgán státu, ze skalních duchovních složená Rada dohlížitelů, systematicky vylučoval z boje kandidáty reformních sil ve všech okrscích, kde by mohli vyhrát nad kandidáty náboženských kruhů.
Bylo tak diskvalifikováno na 2500 reformistických kandidátů včetně osmdesáti poslanců. Reformistům nezbylo než předem prohrané volby bojkotovat.
Podle oficiálních výsledků zveřejněných agenturou IRNA v 290členném parlamentu zvaném Madžlís obsadí konzervativci 156 křesel. Vyrvali jej tak z rukou reformistů, kteří jej vyhráli ve volbách před čtyřmi roky. Nyní získali 39 křesel.
V hlavním městě se bojovalo o 30 poslaneckých mandátů, z nichž 27 získali konzervativci. V teheránské skupině zvolených poslanců je také pět či šest žen, všechny na seznamu konzervativců.
Nezávislí kandidáti obsadí v zákonodárném sboru 31 křesel, zástupci náboženských menšin pět. O 58 mandátů se bude bojovat v druhém kole, které se má konat v březnu. Jména nově zvolených poslanců zatím zveřejněna nebyla.
Přesto však i reformisté míní, že o víkendu zaznamenali určité vítězství. Podle nich byla účast nízká, neboť lidé hlasovali nohama - tím, že nepřišli, dali najevo, co si o režimu a jeho metodách myslí. Oficiálně se zúčastnilo 50 procent Íránců, reformisté nicméně i toto číslo označili za vylhané.
Přestože prohráli faulem, odcházejí reformisté opravdu tvrdě poraženi. Lidé volby nebojkotovali, a dokonce ani nevyšli do ulic, aby protestovali proti vyřazení 2500 volebních kandidátů. To v zemi, která se stala místem mnoha vášnivých protirežimních demonstrací, svědčí o hluboké apatii.
Reformisté vedení prezidentem Chátamím přinesli naději, kterou nesplnili: jestliže naději dal svět název íránská perestrojka, pak Chátamí byl označován za jejího Gorbačova. Vyhlídka na revoluci uvnitř revoluce elektrizovala Íránce a povzbuzovala je k politické aktivitě. Lidé se těšili na svobodu, která strhne černý háv fundamentalismu, jímž klerikové pevně halili život v zemi.
Avšak po sedmi letech taktických tanců a ústupků jsou reformy zablokovány konzervativní menšinou, která se hlásí k odkazu prvního vůdce íránské revoluce z roku 1979 ajatolláha Chomejního a má ústavou dané poslední slovo.
Lidé jsou frustrovaní, neboť naděje na změnu režimu zevnitř pominula. Zatímco dříve bylo významným ukazatelem momentálního postupu či ústupu reformy například to, zda ženy právě musí, či nemusí mít úplně zahalené vlasy, teď už to nestačí.
Reforma se kvůli nekonečnému taktizování točila v kole, které se po letech stalo vírem, jenž ji utopil.
"Prohráli Američané, sionisté a další nepřátelé íránského národa," řekl včera íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Chameneí o výsledku voleb.
Ale skutečnost je jiná. Dospěla početná mladá generace, která hledá uplatnění, jež jí stát nemůže nabídnout. Dříve či později to v zemi znovu začne bublat.
 Íránec vyplňuje v Teheránu lístek do parlamentních voleb. (20. února 2004) |
