Íránské ministerstvo oznámilo po sečtení všech hlasovacích lístků, že Rúháního podpořilo 57 procent voličů. Jeho hlavní soupeř, konzervativní duchovní Ebráhím Raísí, dostal 38 procent.
K volbám přišlo více než 41 milionů oprávněných voličů a volební účast tak dosáhla 73 procent. Po sečtení takřka všech hlasovacích lístků získal Rúhání 23,5 milionu hlasů. Jeho hlavní soupeř, konzervativní duchovní Ebráhím Raísí, dostal necelých 16 milionů hlasů. Zbylí dva kandidáti dostali dohromady zanedbatelné množství hlasů.
Voliči vybírali ze čtyř kandidátů, ač do souboje o prezidentský úřad se přihlásilo původně na 1600 Íránců, včetně téměř 140 žen. Z nich ale dvanáctičlenná Rada dohlížitelů vybrala jen šest mužů a dva z nich tento týden odstoupili.
„Íránci jsou skvělý národ. Vy jste skuteční vítězové voleb... Věrně dostojím svým závazkům k vám,“ napsal prezident v prvním komentáři na twitteru.
Pod dohledem duchovního
Rúhánímu už blahopřáli někteří spříznění zahraniční vůdci, mimo jiné ruský prezident Vladimir Putin či syrský vládce Bašár Asad, který spoléhá na podporu šíitské země v boji proti sunnitským povstalcům v Sýrii. Podle šéfa Kremlu Rúhání dokázal, že je připraven rozvíjet rusko-íránské vztahy „ve dvoustranných i mezinárodních záležitostech“.
V táboře příznivců prozápadní hlavy státu vypukly po oznámení výsledků velké oslavy spojené s nadějemi, že osmdesátimilionová klerikální země se bude nadále otevírat západnímu světu. Osmašedesátiletý Rúhání, který stojí v čele země od srpna 2013, zahájil opatrné přibližování Západu dohodou z roku 2015, která vyvázala Írán z mnohaletých mezinárodních sankcí výměnou za zpomalení jaderného programu.
Znalci poměrů nicméně upozorňují, že Rúháního úspěch bude do značné míře záviset na vůli ajatolláha Chameneího, který ve volbách podporoval Raísího. „Poslední dvě desetiletí prezidentských voleb, to bylo několik dní euforie následovaných dlouhými lety vystřízlivění,“ řekl agentuře Reuters americký analytik íránské politiky Karim Sadjadpour. „Demokracie v Íránu kvete jen několik dní během čtyř let, zatímco autokracie je věčně zelená,“ dodal s odkazem na moc Chameneího a íránských revolučních gard.
Rúhánímu, jenž nemůže učinit žádný zásadní krok, který by byl proti mysli ajatolláhovi, se za čtyři roky například nepodařilo nastartovat ekonomiku a vytvořit větší množství nových pracovních míst.
