Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Čím více se to v Íránu mění, tím víc to zůstává stejné

  16:02aktualizováno  16:02
Írán žádná politická obleva nečeká. Nového prezidenta Hasana Ruháního sice předchází pověst reformisty, Západ by si však neměl dělat plané naděje. Takových "Gorbačovů" už Íránci zažili několik, píše ve svém komentáři Milan Vodička.

Nově zvolený íranský prezident Hasan Ruhání (vpravo) a jeho předchůdce Mahmúd Ahmadínežád (18. června 2013) | foto: AP

Že to má íránský režim nahnuté, jsem poznal hned při své druhé návštěvě, když mi tam pokoutně nabízeli kravaty. Oficiálně jsou tam totiž zakázané. Také dívky chodily nalíčené, což bylo vysloveně protistátní, a nikdo mě nepronásledoval za vyhrnuté rukávy, které byly taky tabu.

Působilo to přesvědčivě. Mělo to drobnou chybu: stalo se to už v roce 1994. Od té doby nic. Ale na druhou stranu jsem za ten čas mohl číst (a sám i napsat) spoustu článků o tom, jak íránský Gorbačov Chatámí udělá pořádný průvan, jak mladí Íránci chtějí žít normálně a jak satelity a filmová DVD pašované zvenčí rozfoukávají vítr změn, který už už...

Skutečnost je taková, že íránským fundamentalistům zbývá už jen šest let, aby byli u moci stejnou dobu, po jakou u nás vládli komunisté. A tak překvapivé zvolení reformátora prezidentem možná ze všeho nejvíc zatím přináší jen potvrzení mého milovaného francouzského přísloví "Čím více se to mění, tím víc to zůstává stejné".

Z hlediska okamžiku to tak samozřejmě nevypadá, s ohlédnutím na ty roky dozadu už ano. Írán měl reformistické a umírněné prezidenty už dva, toho "Gorbačova" dokonce dvakrát po sobě, ale co z toho bylo? Nic, abychom hovořili jako skauti.

Fotogalerie

Další revoluce? Bůh ví, co by přinesla...

Západ vždy opakuje svoji tradiční chybu. Ostatní posuzuje podle sebe. Vidí íránského prezidenta a jaksi automaticky si říká: Hle, šéf. V islámské republice to však funguje jinak. Ještě výše je náboženský vůdce. Ne že by prezident bez jeho svolení neudělal ani dřep. Ale vůdce je kapitánem, který oznamuje a hlídá kurz, prezident smí pootočit kormidlem o pár čárek tu vlevo, tu vpravo podle toho, jak jdou zrovna vlny.

Mimochodem, tohle zvláštní dělení moci vysloveně volá po analýze, zda Západ pořádně nepřestřelil význam končícího prezidenta Ahmadínežáda a "jeho" jaderného programu. Byl opravdu jen jeho? Díky téhle analýze bychom si taky mohli vyrobit nápovědu k otázce, jestli teď bude Írán trochu jiný, nebo jen možná usměvavější, ale jinak stále stejný.

A je tady ještě jedna otázka, možná nejdůležitější. Za ty roky, co čekám, až to v Íránu rupne, tam nepřišli jen Gorbačovové. Proběhly taky dvě vlny masových demonstrací, mluvilo se i o íránském jaru. Zdálo by se, že teď, když v okolí bloudí to arabské, je tahle země zralá a první na ráně. Ale zase nic.

Dočetl jsem se zajímavou odpověď expertů: protože Íránci vědí, jak se jim nevyplatila revoluce z roku 1979, bojí se teď další, protože bůh ví, co by jim přinesla. Tahle odpověď zní tak neuvěřitelně, že by to ještě nějakou dobu dokonce mohla být i pravda.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.