Od doby, kdy prezidentský úřad opustil Mahmúd Ahmadínežád, se oficiální politika Teheránu vůči sexuálním menšinám významně proměnila. Gayové se dokonce mohou vyhnout povinné vojně, protože u posudkové komise dostanou razítko, že jsou mentálně nemocní.
Podle odborníků to sice není ideální stav, ale režim tím alespoň částečně připouští, že homosexualita existuje. Bývalý íránský prezident v roce 2007 na zasedání OSN v New Yorku totiž prohlásil: „Na rozdíl od vás žádné homosexuály v Íránu nemáme.“
Homosexualita je v Íránu veřejným tajemstvím, píše zpravodaj listu The Guardian z Teheránu. V hlavním městě není problém narazit na páry gayů procházející se po ulicích či transsexuály. Centrem schůzek homosexuálů se v posledních letech stal například park u městského divadla. Policisté tudy sice procházejí, ale jeví jen malou ochotu bavící se páry vyrušovat.
Tresty pro homosexuály
|
Podle reportéra The Guardianu, který ze zřejmých důvodů své jméno nezveřejnil, problém nastává, pokud se gayové chtějí se svým partnerem pomilovat. On sám měl v Íránu několik partnerů a vždy narazil na stejnou překážku. Většina svobodných Íránců žije u rodičů a do hotelů se bojí chodit.
„Nebojím se policie, ale reakce lidí se nedá předvídat, jsou hodně homofobní,“ řekl mu jeden z místních gayů. „Věci se určitě mění k lepšímu, ale na veřejnosti se nikdy nedotýkáme a nelíbáme,“ tvrdí další. Řada úspěšných homosexuálů se stále bojí svěřit své rodině se svojí sexuální orientací.
„Chtěli bychom být na veřejnosti více otevření, ale zkrátka není vhodný čas ani vhodné místo,“ myslí si současný partner zpravodaje The Guardianu.
Více operací na změnu pohlaví provádějí jen v Thajsku
Oproti gayům transsexuálové mají své místo v íránské společnosti už od 80. let. Zakladatel Islámské republiky ajattolláh Chomejní tehdy dostal dopis od muže, který se cítil být ženou a popsal mu své strasti. Chomejní vydal fatwu, kterou povolil změny pohlaví povolil, a Írán se od té doby stal světovým centrem těchto operací. Více jich provádějí jen lékaři v Thajsku.
Oficiální statistika počtu operací neexistuje. Vládní tisková agentura uvedla, že se jejich počet v roce 2006 zvýšil ze 170 na 370 v roce 2010. Nicméně lékař, s kterým hovořilo BBC, tvrdí, že jen on sám jich každý rok provede více než 200. Transsexuálové po operaci dostávají od ministerstva sociálních věcí speciální potvrzení, aby kvůli svému vzhledu neměli problémy s policií. Minulý rok o dokument požádalo kolem 330 lidí.
Někteří experti tvrdí, že státní podpora těchto operací vede k dalšímu potlačování práv sexuálních menšin. Představitelé režimu nerozlišují mezi identitou a sexualitou a domnívají se, že když někoho přitahuje stejné pohlaví, je potřeba ho přeoperovat. Lékaři homosexuálům tvrdí, že jsou nemocní, potřebují léčbu a k operacím je nutí. Proto mnozí gayové a lesby z Íránu utíkají.
„Buď půjdeš na operaci, nebo tě zabijeme.“
Jednou z nich je i třicátnice Donya. V mládí nosila místo šátku krátké vlasy a kšiltovku. Jednoho dne ji zastavil policista a když zjistil, že je dívka, poradil jí, aby si změnila pohlaví. „Byla jsem pod velkým tlakem, proto jsem chtěla změnu pohlaví co nejdříve,“ vzpomíná. Hormonální léčba trvala sedm let, během kterých se jí znatelně prohloubil hlas a narostlo jí více ochlupení. Když jí ale lékaři nabídli operaci, lekla se.
Proto s pomocí přátel v zahraničí začala pátrat na internetu. „Poznala jsem sama sebe lépe... Přijala jsem, že jsem lesba a byla jsem šťastná.“ Další život v Íránu však pro ni byl nemyslitelný. Utekla do Turecka a později požádala o azyl v Kanadě, kde nyní žije.
Do Turecka odešel i dvacátník Suhajl. „V Teheránu mě navštívil otec se dvěma příbuznými. Sešli se, aby rozhodli, co se mnou. Řekli mi, že buď si změním pohlaví, nebo mě zabijí. Prý mě takto v rodině žít nenechají,“ tvrdí. Kdyby šel na policii a řekl, že je homosexuál, byl by v ještě větším nebezpečí, myslí si. V den, kdy měl jít na operaci, s pomocí přátel uprchl.
