Ze zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii, která k oběma těmto závěrům došla, vyplývá, že Írán dlouhá léta lhal, a proto mu nelze stoprocentně věřit, že v jaderném programu pro vojenské účely tajně nepokračuje.
Z tohoto důvodu mu agentura nepotvrdí černé na bílém, že jeho kontroverzní jaderný program je vyloženě mírového charakteru. Přesto je toto vyústění pro Írán příznivé.
Podle agentury spadající pod OSN vyrobili Íránci plutonia a obohaceného uranu jen malé množství. Navíc se tak stalo v rozmezí let 1988-1993. Poslední pokusy s obohacováním uranu se konaly loni. Íránci však uvedli, že šlo pouze o pokusy.
Problémem paradoxně není skutečnost, že íránští vědci vyráběli obohacený uran a plutonium. Jejich hříchem je, že to Teherán neoznámil. Podobné pokusy koná mnoho států, ale dohoda o nešíření jaderných zbraní každého zavazuje, aby o činnosti tohoto typu informoval atomovou agenturu ve Vídni.
Íránu, který se nyní snaží pod tlakem amerického obviňování přesvědčit svět, že má čisté svědomí, proto přiznání starých přestupků pomohlo i nepomohlo zároveň. Pokud by šlo o úplné přiznání, jeho upřímnost dává USA šanci tvrdit, že Írán upřímný není a nelze mu vlastně věřit.
Americká vláda George Bushe bude utvrzena v podezření, že Iránci se snaží vyrobit jaderné zbraně pod pláštíkem civilních programů. Právě tato podezření se však íránské vedení snaží rozptýlit přiznáním svých minulých přestupků.
Další země, především Evropané, budou brát íránská přiznání jako důkaz, že se Írán obrátil, byť pod tlakem, na správnou cestu. Američané především po válce s Irákem začali důrazně obviňovat fundamentalistický režim v Íránu, že pracuje na programech na výrobu zbraní hromadného ničení.
Írán, jenž se nechtěl dostat do podobného sporu s USA jako sousední Irák, dal brzy najevo, že je ochoten plně spolupracovat s inspektory a atomovou agenturou OSN.
