"Nesporně, nyní jsme na řadě my, Amerika se rozhodla prosadit u nás změnu režimu," shrnuje názor mnohých íránský obchodník. "Nebude to hned. Nebude to snadné. A nebude to válka, nýbrž soustředěný tlak."
V podobném duchu se nesou i odhady západních expertů: vojenská operace a la Afghánistán či Irák je v podstatě vyloučena, Washington se patrně chystá věnovat více energie k prosazení změn v zemi, kterou řadí do "osy zla".
"Nalevo Američané, napravo Američané," říká novinář Farhang Alichání, jezdí prstem po zemích sousedících s Íránem a kroutí při tom hlavou. Nejprve USA porazily afghánské hnutí Taliban, poté rychle rozbily režim Saddáma Husajna v Iráku.
Stačily necelé dva roky a geopolitická mapa této části se změnila od základu - Írán se ocitl mezi dvěma "americkými zónami". "Nemůžu uvěřit, že by někdo na Západě vážně uvažoval o útoku na Írán. Takoví šílenci přece nejsou!" říká však Farhang.
Na druhou stranu nemálo Íránců považuje Ameriku za jedinou sílu, jejíž vliv může napomoci prosazení změny v zemi nekompromisně řízené islámskými duchovními. "Všichni víme, že systém nefunguje, že se musí změnit," říká asi pětadvacetiletý student v kavárně v centru rozpáleného Teheránu.
Džínsy skryté pod povinnými černými závoji pečlivě nalíčených dívek kontrastují se zachmuřenými pohledy vůdců islámské republiky shlížejících ze stěny. Na zdech výškových domů v hlavním městě hlásají mohutné malby se zakrvavenou americkou vlajkou "Pryč s USA!", pro velkou část mladých Íránců je však Amerika zemí zaslíbenou, jejíž tlak může do oblasti přinést něco nového.
Írán se znovu začal objevovat na titulních stránkách západních novin po konci irácké operace. Washington zopakoval, že Írán směřuje ke zkonstruování jaderné zbraně a George Bush kategoricky prohlásil, že USA něco takového nedopustí.
Návratu Íránu do centra pozornosti navíc přispěla vlna studentských protestů, největších za několik let. Pro desetimilionovou metropoli byly spíše jen nepostřehnutelnou kapkou v moři, mnozí v nich však vidí důležitý signál, že touha po změnách narůstá. George Bush studenty za demonstrace pochválil, oni mu však vzkázali, že děkují, ale ať že to příště nedělá, neboť to škodí jejich pověsti.
Ať to byl záměr či ne, výsledný dojem z amerických prohlášení zní: další na řadě je Teherán, který již mnoho let USA označují za jednoho z "významných sponzorů světového terorismu".
Nejde však jen o kritiku ze strany Spojených států. Před několika dny vlivná Mezinárodní agentura pro atomovou energii konstatovala, že Írán v minulosti zatajil některé podstatné okolnosti svého jaderného programu.
Hlavní argument těch, kteří Teheránu vyčítají nukleární ambice, zní: jaderný program je neobvykle rozsáhlý, Írán, bohatý ropou i plynem, tolik moderních zařízení nemůže využít. A tato předimenzovanost vyvolává pochybnosti a podezření. Írán se brání a opakuje, že veškerá technologie je určena čistě k civilním účelům.
Diplomatické tažení proti Íránu vrcholí, nic z varování však není novinkou: například již v roce 1992 CIA uvedla, že na přelomu století může mít Írán jadernou zbraň. Pak se kritika Západu týkala především výstavby jaderné elektrárny v jihoíránském Bušéhru. Ta je nyní pozapomenuta a pozornost se upírá k provozu na obohacování uranu u města Natanz, o jehož existenci až donedávna nebylo nic známo.
Zkrátka ač se nedá dokázat, že Írán k bombě míří, téměř jisté je, že si ji v budoucnu bude moci opatřit. A proč ne? ptají se v Teheránu. "Proč by Írán nesměl mít jadernou zbraň?" říká Réza, asi třicetiletý lékař. I kritici poměrů v zemi opakují, že do jaderného klubu patří v této části světa Pákistán, Indie a Izrael, a že tedy sedmdesátimilionový Írán usilující o postavení lokální velmoci si nemůže dovolit zbraň nevyvíjet. "Nezapomínejte, že jsme velká země!" dodává.
Co se tedy může dít dále? Co nastane, rozhodnou-li se doopravdy USA, že po úderu na Taliban a Saddámovy věrné "je na řadě Írán"? Rozsáhlejší vojenská operace je vyloučena - situace v Íránu je výrazně jiná než v Iráku či Afghánistánu, kde i navzdory vítězství čelí USA velkým problémům.
V úvahu by tedy mohly přicházet údery proti objektům, které se podle předpokladů rozvědek podílejí na vývoji zbraní hromadného ničení. I to však vypadá jako nepříliš reálný scénář, neboť USA by za takovou operaci na mezinárodní scéně patrně zaplatily obrovskou cenu.
Ve hře tak bude nejspíš dlouhodobější a mnohavrstevná kampaň směřující k rozmělnění a naleptání íránského systému. Bude to velmi obtížné, neboť opozice je slabá a rozdrobená, vyvolat povstání či převrat je nyní podle znalců poměrů nemyslitelné. Vše tedy nejspíš bude trvat dlouho. "Dnešní hrozby směrem k Íránu jsou určeny především pro americkou veřejnost. Bush jim říká: Zvykejte si na slovo Írán. Ještě o něm uslyšíte."
