Optimisté říkají, že v mnoha směrech se věci pomalu, ale jistě posunují vpřed. Pesimisté tvrdí, že Irák je "ztracená zóna", která nemá šanci.
Právě v předvečer výročí přišly USA a Británie, dvě klíčové země vedoucí v Iráku válku, s nepříliš optimistickými prognózami.
Britský premiér Tony Blair připustil něco, co by bylo ještě nedávno neslýchané: že koaliční síly v tichosti vyjednávají s protivníkem, tedy s těmi, kdo na ně střílí. "Nejde o dělání kompromisů s terorismem, snažíme se jen natáhnout do demokratického procesu co nejvíc lidí," vysvětlil Blair.
Den předtím to samé připustil americký ministr obrany Donald Rumsfeld a jeho další slova se stala "věcným zhodnocením" situace rok po předání moci Iráčanům - řekl, že to může trvat léta, než se podaří porazit irácké ozbrojence. "Ozbrojený odpor tohoto druhu většinou probíhá pět, šest, osm, deset, dvanáct let."
A připustil, že porazit je, se nejspíš nepodaří koaličním silám: "Koaliční zahraniční jednotky nezlomí tento odpor. Chceme vytvořit prostředí, v němž Iráčané a irácké bezpečnostní síly dokážou zvítězit."
Domácí si budou muset poradit
V jeho slovech se skrývají obrysy amerického "záchranného plánu", který v podstatě počítá s nevyhnutelným: že v nejbližších letech bude prakticky nemožné zlomit ozbrojený odpor a že jedinou cestou vpřed je postupné "vyklízení pozic", které by obsazovaly irácké jednotky.
Snadné to však nebude. Irák prošel nadějným obdobím - lednové volby proběhly nečekaně hladce, hlas se navzdory chmurným předpovědím rozhodlo odevzdat nebývale mnoho Iráčanů. Byl to opravdu okamžik triumfu: lidé přišli k volbám, ač jim ozbrojené skupiny za to hrozily smrtí, a ledaskdo uvěřil, že ozbrojený odpor tak dostal těžkou "morální" ránu.
Jenže tato naděje se postupně rozpustila v dalších kolech násilností. Logika partyzánské války je navíc odnepaměti neúprosná: je velmi obtížné ji vyhrát a platí v ní, že i malá skupinka teroristů zvládne hodně.
Několik desítek odhodlaných mužů dokáže svými bombami a útoky ze zálohy udržovat napětí na velkém území. I kdyby se tedy podařilo zlomit odpor 95 procent ozbrojenců, těch zbylých pár o sobě vždy bude schopno dát vědět.
Útoky sílí
Podle dostupných údajů navíc intenzita útoků nepolevuje - podle statistiky citované agenturou AP se nyní každý den v průměru odehraje 70 útoků, přibližně o polovinu více než před rokem.
Například v pondělí byl v Bagdádu zastřelen americký voják zkoumající hořící vůz, neznámí útočníci zavraždili holiče a jeho zákazníka se synem, sedm civilistů bylo v Bagdádu zraněno při výbuchu bomby, dva lidé zahynuli při útoku na policejní konvoj a na severu města se zřítil americký vrtulník.
I proto nyní Američané stále častěji hovoří o vyjednávání s různými ozbrojenými skupinami - válku se jim tak sice zastavit nepodaří, ale v některých případech mohou výměnou za politický vliv dosáhnout alespoň dílčích vítězství.
Americký zástupce na jednání s ozbrojenci se podle listu Sunday Times představil jako zástupce Pentagonu a uvedl, že je připraven pomáhat "nacházet cesty k zastavení prolévání krve na obou stranách a dozvědět se něco o požadavcích a důvodech nespokojenosti". Též irácká vláda připouští, že jde o správnou cestu, a opakuje: Až se Američané stáhnou, odpor opadne.
