Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Irák zaskočil rychlý pád diktátora

  0:01aktualizováno  0:01
Pořád tomu nějak nemohou uvěřit. Iráčané hledí na rozbité sochy Saddáma Husajna, otevřené brány jeho paláců a Američany spokojeně pokuřující v ulicích, a pořád nechápou, jak to vše mohlo vzít tak rychlý spád. Nejsou si jisti, co si mají myslet.

"Saddám je pryč, skvělé!" křičí asi dvacetiletý mladík, jeden z davu proudícího vyrabovanou prezidentovou rezidencí na břehu řeky. Ale zachmuřený čtyřicátník ke skupině cizinců rychle vyštěkne: "Saddám je velký, Saddám žije!"

Procházejí po mramorových schodech luxusní vily, nohama drtí střepy a vylámané dřevěné ozdoby a fascinovaně hledí do útrob budovy, z níž se ještě před pár dny rozhodovalo o jejich osudech. Vědí, že vše opravdu skončilo. Přesto i troskami procházejí s posvátnou úctou, či spíše posvátnou hrůzou. Kdo ví, třeba se ještě Saddám vrátí, napadá je někdy.

"Na Saddáma bude vzpomínat jen málokdo. Každý dobře ví, jaký to byl tyran," shrnuje názor velké části Iráčanů zubař Faris. Věří, že s Američany opravdu přichází začátek dobrých časů. "Zasloužíme si normální život a Američané nám v tom pomohou," dodává.

Cizinci v ulicích Bagdádu se neustále střetávají snázorem, který na ně uctivě, leč nekompromisně zaznívá z davů: "Saddám je lump, Bush je lump." Tedy: je moc dobře, že padl Saddám, ale je strašné, že si Američané dovolili bombardovat naši zemi.

V Bagdádu se v poválečném chaosu rozpadají zbytky starého režimu, kluci s gustem poskakují po Saddámově bronzové hlavě, zabořené do chodníku. Mnoho vládních budov poškodily americké bomby, ještě větší škody však napáchaly nájezdy rabujících skupin, jež během několika dní vystěhovaly vše alespoň trochu hodnotné, a z ministerstev toho mnoho nezbylo.

Velká vojenská základna severně od Bagdádu zeje prázdnotou. Dálnice opodál je pokryta troskami iráckých tanků a za bariérou z ohořelé cisterny hlídkují američtí vojáci, kteří se občas dívají na přijíždějící auta hledáčkem zbraní. Bojí se sebevražedných útoků.

V Bagdádu se stále střílí, v posledních několika dnech však odpor téměř ustal. Proti Američanům už nestojí organizované ozbrojené skupinky, riziko větších partyzánských operací klesá. Je to vidět i na vojácích: jsou méně nervózní a zvykli si již, že se jich všichni ptají na konec války, i když pro ně ještě neskončila.

"Nenávidím Američany!" křičí však Samir D. Džuma, rozhněvaný Iráčan, a pěstí hrozí vojákovi v centru města. "Mně je to jedno," odpovídá Američan a zdá se, že mu to vskutku jedno je. Poblíž se přetahuje skupinka chodců o letáky opozičního vůdce, jehož tady vůbec nikdo nezná, neboť sám pojem opozice byl ještě před týdnem nepředstavitelný.

Samir, zemědělský inženýr, proklíná Američany, neboť je považuje za vetřelce, kteří přišli rozkrást jeho zemi, zabíjet Iráčany a ovládnout iráckou ropu. Ale zároveň se raduje, že Saddám je pryč. "Před lety tajná policie zatkla mého strýce. Od té doby o něm nevíme. Možná se objeví v nějaké věznici. Nebo se alespoň dozvíme, co se s ním stalo," říká s nadějí v hlase.

Jenže bez Američanů by Saddám nepadl, můžete mu říci. On nad tím argumentem vrtí nazlobeně hlavou. "Koupili ho, Saddám se zaprodal CIA a teď si užívá někde na ostrově v Karibiku, to s jeho pomocí nás okupují," vykřikuje.

Pro Iráčany je těžké uvěřit, že by mocný vůdce a obrovská armáda mohli být smeteni za tři týdny. Ptají se: proč nebyl dopaden on ani nikdo z jeho okolí? A proč Američané skoro nic nezničili, ale přesto bleskově zvítězili? Zkrátka: šokovaní Iráčané se snaží pochopit, co se děje.

Doktor Abdul Azawi, zástupce ředitele nemocnice Al Karch, ošetřoval stovky civilistů zraněných americkými bombami. Má kruhy pod očima a tváří se mírně rezignovaně. "Irák nemůže Americe odpustit, nemůžete odpustit někomu, kdo na vás hází bomby," říká. Ale pak dodá: "Nebo možná ano. Možná lidé pozapomenou. Vše závisí na tom, co se bude dít dál, co s námi bude, jestli opravdu bude lépe."

První dny byly zlé - město zachvátil chaos, ulice ovládli lupiči se zbraněmi. Ale postupně se vše zlepšuje a je snadné to zaregistrovat: přibývá aut v ulicích a otevřených obchodů.

A Američané pomaloučku získávají u místních body. Dokonce i Samir D. Džuma, jenž proklíná je i Saddáma, nakonec říká, že se s "okupanty" možná nějak domluví. "Rád bych se u nich nechal zaměstnat," říká. "Myslíte, že budou platit dobře?" 

Autor:


Prodeje mých knih šly dramaticky dolů, řekl Viewegh v pořadu Za scénou





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Miss America 2014 Nina Davuluri. Někteří Američané ji šmahem odsoudili jako...
ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor Svatého otce. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.