PŘÍLOHA
První volby po Saddámovi
Prvořadým úkolem irácké vlády je zajistit bezpečnost, ke které má Irák stále hodně daleko. Zatím to nepůjde bez přítomnosti mezinárodních sil v čele s Američany. A ta mnohým Iráčanům vadí - včetně řady šíitů, kteří se zasloužili o vysokou účast ve volbách.
Nový prozatímní parlament musí připravit ústavu země. Jak uvádí týdeník The Economist, bude nutné rozhodnout o třech klíčových záležitostech: jaká bude role islámu v budoucím Iráku, jaký bude vztah mezi centrem a provinciemi a jak budou sdíleny příjmy z prodeje ropy.
Hrozí, že diskuse o těchto tématech přeroste ve velké napětí mezi příslušníky různých větví islámu (sunnity a šíity) či mezi jednotlivými etniky (Araby a Kurdy). Takový vývoj by velmi vyhovoval teroristům, kteří mají blízko k mezinárodní zločinecké síti Al-Kajda.
Riziko je o to vyšší, že volby potvrdily rozdílné postoje právě šíitů a sunnitů. Pro šíity bylo hlasování příležitostí k tomu, aby se po dlouholetém útlaku dostali k moci.
Někteří sunnité se obávají, že nyní budou v roli potlačovaného oni. Jiní nevidí reálnou možnost, jak se bránit nevybíravému nátlaku teroristů. To, zda se podaří zapojit sunnity do obnovy země, bude klíčové pro úspěch příští irácké vlády.
Irák navíc vzdáleně připomíná bývalou Jugoslávii. Slabé centrum v Bagdádu by mohlo znamenat rozpad země. Pokud však vláda neposkytne provinciím rozumnou autonomii, může přispět k růstu napětí. Nebude jednoduché najít tu správnou míru decentralizace. - více ZDE
Naději přináší skutečnost, že podle stanovených pravidel je nutné dosáhnout konsensuální dohody o ústavě. Menšinoví Kurdové i sunnité totiž mají možnosti, jak pro ně nevýhodný dokument zablokovat.
Černé zlato pro všechny
Předvolební napětí v národnostně bohatém městě Kirkúk zase ukazuje, že boj se povede o přístup k ropným polím. V oblasti kolem Kirkúku si na ně činí nárok Kurdové i sunnitští Arabové.
I zde se bude těžko hledat vyvážený přístup tak, aby k ropnému bohatství měli rovnoprávný přístup všichni Iráčané.
Nová vláda zároveň rozhodne, jakým způsobem se vlastně bude s černým zlatem hospodařit. List Wall Street Journal upozornil, že prominentní kandidáti ve volbách přicházeli s myšlenkou přilákat do země mezinárodní ropné společnosti, které by se podílely na těžbě i distribuci.
To se však nemusí všem Iráčanům líbit. Na Blízkém východě se dosud spíše uplatňoval model velké národní společnosti, která mívá ropné zdroje pod svou kontrolou. Ropa je považována za národní bohatství.
Je tu však problém: obnova irácké infrastruktury si vyžádá obrovské investice. Kdo jiný než zahraniční kapitál by je mohl poskytnout?
Co islámští radikálové?
Velkou neznámou jsou islámsky orientované strany šíitů, které se zřejmě stanou součástí široké vládní koalice. Pokud by chtěly budovat islámský stát íránského typu, jistě by narazily na odpor sunnitů.
Teroristé se rekrutují především z řad sunnitů a věří, že se jim podaří šířit strach ze šíitů. Podobnou motivaci mohou mít zastánci bývalého režimu Saddáma Husajna. - více ZDE
Zatím se nicméně zdá, že šíitští politici se neuvážených kroků vyvarují. Řada z nich je pro omezený vliv náboženství při řízení země. Také budou chtít získat na svou stranu i příslušníky menšin.
Američané a jejich spojenci by mohli napomoci klidnějšímu vývoji tím, že postupně budou předávat kontrolu nad bezpečností země iráckým silám. Britský premiér Tony Blair přišel už před volbami s prohlášením, že Iráčané by měli převzít bezpečnostní úkoly ve většině provincií.
To však zatím nepřichází v úvahu ve čtyřech nejvýbušnějších oblastech, v nichž žijí převážně sunnité. Navíc jsou tu velké pochybnosti o připravenosti iráckých bezpečnostních složek.
