Včera proto vláda oznámila, že Mořský vánek, jak se plavidlo jmenuje, brzy odjede do přístavu Basra, kde bude čekat na případného kupce. Není to pochopitelně plavidlo ledajaké – kromě luxusních místnostní připomínajících kýčovitý palác a obligátního bazénu, přistávací plochy pro vrtulníky a malého operačního sálu má i některé další speciální vymoženosti.
Tisk ve Francii, kde se loď snažila prodat jedna respektovaná firma, tvrdil, že součástí zařízení je i malá ponorka pro případný bleskový únik a také tajná chodba, o čemž se ovšem objevily jisté pochybnosti. Není totiž jasné, zda má úniková chodba na lodi opravdu nějaký praktický význam.
Kdo chtěl loď prodat?
Pro vládu Iráku nešlo v případu této jachty pouze o zisk zhruba 30 milionů dolarů, za něž chtěla loď prodat. Šlo o mnohem více – především o symbolický pokus získat zpět "iráckému lidu" alespoň část diktátorova majetku. Ten je dodnes rozptýlen v nejrůznějších částech světa, stejně jako zřejmě obrovské sumy, které Saddám včas ukryl na tajných bankovních kontech.
Jachtu se totiž původně pokoušel ve Francii prodat pomocí prostředníků nějaký záhadný prodejce, jehož identita dodnes není jasná. Iráku se však nakonec podařilo vyhrát soudní spor a získat loď zpět.
Původně se jmenovala podle porážky Peršanů
Byl prodejcem někdo ze Saddámovy rodiny žijící v emigraci? Či nějací jeho někdejší stoupenci? Nebo, jak se spekulovalo nejčastěji, nějaká vlivná blízkovýchodní rodina, například z Jordánska či Saúdské Arábie? To se zatím neví a stejně si nikdo z irácké vlády není jist, jak se loď dostala do Francie.
Jasné ovšem je, že Saddám na ni nikdy nevstoupil: postavena byla v roce 1981 a kvůli válce s Íránem byla pět let poté "uklizena" do Saúdské Arábie. Jméno Mořský vánek pochopitelně také není původní, něco tak málo patriotického by diktátor nesnesl. Jachta se původně jmenovala podle místa dávné historické porážky Peršanů Kádisíje. A podle Saddáma, samozřejmě. Tedy: Kádisíja Saddám.
