Už to neříkají jen "váleční štváči" Amerika a Británie, ale i od samého počátku opatrná Francie. A také zbrojní inspektoři OSN a Mezinárodní agentura pro atomovou energii, která iráckou zprávu rovněž podrobně zkoumá.
Sami zbrojní inspektoři pak začínají po počátečním hladkém průběhu inspekcí narážet na potíže. Chtělo by se věřit, že první irácké obstrukce byly ojedinělé, ale tak to přece začínalo i při inspekcích před několika lety, které nakonec jen kvůli Iráku zcela selhaly.
Stačí to však na zahájení války? Stačí k tomu pouhá podezření, díry, nedostatky a šedá místa v irácké zprávě a také dva malé případy, kdy Saddámův režim zkomplikoval práci inspektorům? Ti, kdo dlouhé roky podrobně sledují počínání Saddáma Husajna a jeho režimu, vědí své. Mají téměř stoprocentní jistotu. Dalo by se dokonce říci, že sto procent je hodně málo.
A přesto by to tentokrát stačit nemělo. Zahájit válku s Irákem může být pro Ameriku vojensky i ekonomicky snadné a z jiných důvodů možná i potřebné. Ale právě proto, že to je Amerika, absolutně nejsilnější mocnost na světě, neměla by jednat ukvapeně a svá podezření řádně neověřit.
Americká politická a vojenská mašinerie to možná nemusí dělat pro sebe, ale pro svůj národ, a hlavně pro celý svět. Pokud nyní zahájí riskantní operaci, při níž poteče krev a OSN nebude ujištěna o jejím smyslu, mohlo by to mít pro Spojené státy, důvěru v ně i celkovou atmosféru ve světě nenapravitelné následky.
Amerika si to podle všeho uvědomuje. Jestli má být zahájeno válečné tažení, Saddám Husajn by měl být jasně usvědčen. K tomu jsou třeba další týdny inspekcí, další týdny pečlivého zkoumání irácké zprávy, vyjednávání.I když je už v podstatě jasno.
