Podle pozorovatelů může tento fakt zintenzivnit kritiku irácké okupace mezi Američany, a především dodat munici Demokratické straně v nadcházejícím volebním klání.
Někteří soudí, že další mrtví v zinkových rakvích by prezidentovi Bushovi mohli komplikovat jeho úsilí o znovuzvolení. Irácká válka však zatím v USA není hlavním předvolebním tématem ani důvodem pro protiválečné protesty.
"Počet 500 mrtvých je symbolický v tom smyslu, že mnoho lidí, kteří dosud irácké válce nevěnovali velkou pozornost, si možná řekne: 'Co se to tam děje? Jak to, že si vedeme tak špatně?'" řekl agentuře AP Lawrence J. Korb, náměstek ministra obrany v někdejší vládě prezidenta Ronalda Reagana. "Nemyslím si ale, že to povede k požadavkům na odchod z Iráku," dodal.
Bush to nemá zdaleka jisté
Jak naznačil v neděli zveřejněný průzkum televize CBS, Bush nemá volební vítězství zdaleka jisté. Pokud by se volby konaly nyní, 45 procent voličů by podpořilo demokratického kandidáta, Bushe by volilo jen 43 procent. S politikou nynějšího prezidenta v Iráku pak souhlasí 48 procent voličů.
Z 500 zabitých vojáků jich 346 zahynulo v bojových akcích, zbytek pak při nehodách nejrůznějšího typu. Varovnější pro americkou armádu jsou však jiné údaje: jen 115 mužů ve zbrani zemřelo přímo během invaze, zbylých 231 až poté, co Washington loňského 1. května vyhlásil konec hlavních bojů. Přišli o život v důsledku teroristických útoků iráckých geril.
Pět stovek mrtvých vojáků se třeba ve srovnání se ztrátami ve Vietnamu (byť tato válka trvala nesrovnatelně déle) nezdá tolik. Otázka však zní, kolik dalších zabitých bude americké veřejné mínění ochotno ještě tolerovat.
Počet už totiž výrazně přesáhl ztráty téměř ve všech regionálních konfliktech, do nichž se Spojené státy v posledních desetiletích zapojily. Ať už jde o Libanon, Somálsko, Granadu, Panamu, Kosovo, Afghánistán nebo první válku v Zálivu z roku 1991.
Podceňovat nelze ani obrovské náklady, které leží na bedrech amerických daňových poplatníků. Proto většina analytiků radí Bushově administrativě, aby zvýšila úsilí o co největší zapojení OSN do mírového procesu v Iráku tak, aby se američtí vojáci mohli v co největším počtu vrátit domů.
Američané mají nyní v Iráku zhruba 130 000 vojáků. Kromě toho tam pod jejich velením operuje mezinárodní kontingent čítající 9200 vojáků z 20 zemí.
|
Volební drama startuje v Iowě Pěstitelům kukuřice a prasat z Iowy právě nadchází jejich hvězdná hodina. Vrací se jim jako kometa vždy po čtyřech letech. Zrovna u nich se v pondělí roztáčí letošní kolotoč prezidentských voleb. Teď zajímají celou Ameriku. Tutéž Ameriku, která se jim v mezidobí směje, protože v nich vidí prototyp amerického burana. Když jsem před lety ve Washingtonu vykládal, že jedu pracovat do novin v iowské metropoli Des Moines, všichni se dusili smíchy. Od chvíle, kdy jeden neznámý pěstitel buráků z Georgie využil roku 1976 vítězství v tomto bezvýznamném státě jako odrazový můstek k mohutnému skoku až do Bílého domu, začali si však všichni Iowy vážit aspoň jednou za čtyři roky. Tím politikem byl Jimmy Carter. Ukázal, že vítězství v Iowě může vynést nakonec zlato i neznámému kandidátovi. Je tady ještě jeden důvod. Primárky v Iowě jsou vlastně prvním místem, které naznačí, jak si stojí kandidáti. Mohou tam pohořet i zazářit. Je zvláštní, že volby začínají zrovna v tomto státě, jehož jméno vzniklo ze siouxského výrazu " ten, kdo uspává". Siouxové trefili náladu Iowy dokonale. Je to také stát, při jehož návštěvě Nikita Chruščov koncem 50. let zahořel vášní pro kukuřici a doma ji pak všude zavedl. Za to, že Iowa volí jako první, může tak trochu vietnamská válka. Rozčarovaní Američané tehdy nabyli dojmu, že voliči by měli mít větší vliv na výběr politiků na úkor stran. Vzniklo silné občanské hnutí, které dosáhlo svého. A protože v Iowě začalo nejdříve, získali Iowané od roku 1972 čest projevit svou vůli jako první. Aspoň něco. Jinak je to místo, kde se mezi farmami a kukuřičnými sily na nekonečné zvlněné krajině mezi Mississippi a Missouri zastavil čas. Des Moines má mrakodrapy, ale jinak je Iowa strážcem tradičních amerických hodnot. Když potkáte Iowana, pozve vás celkem jistě na večeři. Cítíte se tady jako doma, možná i proto, že města mají jména jako Protivin či Moravia. Přišlo sem hodně Čechů a lidé tady dodnes mají příjmení Karas, Wotroubeck, Maly... Lidé tady nosí kostkované flanelové košile, obřadně večeří a u jídla se baví o úrodě kukuřice. Trochu venkovský je i styl, jímž v Iowě volí. Před vhazováním hlasů tady dali přednost volebnímu shromáždění, protože lépe zajišťuje kontakt lidí a kandidátů. Vypadá to takto: registrovaní voliči v půl sedmé večer přijdou do volebních místností (je jich 1993 a může to být i byt) a po debatě se každý postaví do příslušného kouta podle toho, jakému politikovi dává přednost. Když některá skupinka získá méně než 15 procent hlasů, musí se rozhodnout pro někoho ze silnějších. Na výsledky z Iowy čeká celá Amerika, přestože v příštích týdnech může být už všechno jinak. Ale tohle je první zpráva voleb. |
