Majitelé oslích spřežení byli vždy ti nejchudší z chudých. Většina žije na okrajích měst ve slumech a snaží se přežívat, jak to jen jde.
Teď je jejich situace ještě horší.
"Za Saddáma Hasajna jsem vydělával sedm tisíc dinárů denně, teď to je s bídou dva tisíce," stěžuje si Jabar Mahdi. Pro úplnost - 7000 dinárů se rovná zhruba stokoruně.
Vše se změnilo, když při nedávném útoku na ministerstvo ropného průmyslu v Bagdádu odpálili bojovníci rakety právě z vozíků tažených osly. - více zde
Od té doby jsou Američané na tato zvířata hodně citliví a každého osla v Bagdádu takřka automaticky čeká přísná spojenecká kontrola.
Jejich majitelé si stěžují, že jakmile někde projedou, hned si všichni myslí, že jsou teroristé.
Místní úřady pod nátlakem spojenců zakázaly, aby čerpací stanice prodávaly majitelům oslích kárek petrolej. Přitom jeho další distribuce po městě byla jejich hlavním zdrojem obživy.
"Co jsme komu udělali, že s námi lidé takhle zacházejí? Musíme přece uživit rodiny!" rozčilují se mnozí chovatelé.
Podobně komplikovaná situace nastala také u koní. "Američané prověřují všechny koňské náklady. Jakmile vás spatří, můžete si být jisti, že vás zastaví a zkontrolují," říká Ali Hassan z Bagdádu.
 Osel na jedné z ulic Bagdádu. |
