Hlavními hráči v bitvě o budoucnost jsou nadále tisíce ozbrojenců, kteří vedou partyzánskou válku, a američtí vojáci, kteří se marně snaží zlomit jejich odpor. Nemálo Iráčanů se bojí hlasovat prostě proto, že to je smrtelně nebezpečné.
Nedá se ani vyloučit, že volby situaci v Iráku ještě zhorší. Část náboženských a politických skupin vyzývá k jejich bojkotu, jiné skupiny naopak považují hlasování především za příležitost uchopit moc do svých rukou. Na obzoru tak může být ještě hlubší rozdělení společnosti - náboženské, národnostní i politické.
Znamená to, že je třeba mávnout nad volbami rukou a říci, že jde o bezvýznamnou formalitu? Ne. Samozřejmě, situace v Iráku je nesmírně komplikovaná. Optimisté říkají, že návrat k normalitě potrvá nesmírně dlouho, pesimisté soudí, že vše je již nyní ztraceno.
Není však pochyb, že při tom všem není jiné cesty než postupně, krok za krokem, vracet Irák Iráčanům a hledat cestu, jak zemi stabilizovat. A hledět k horizontu, na němž se americké síly ze země dříve či později stáhnou. Něco takového není bez voleb možné.
Pro Spojené státy bude Irák po mnoho let velkou výzvou. Na tom, zda se Washingtonu podaří vrátit Iráku budoucnost, navíc závisí jejich globální postavení. Jedním z hlavních poselství svržení Saddáma Husajna bylo: USA jsou velmoc, jsou připraveny postavit se diktátorům, kteří ohrožují jejich bezpečnost, jsou připraveny a schopny prosazovat svoji vůli.
Toto poselství po dvou letech zaniklo ve vřavě výbuchů bomb a palbě partyzánské války. A totalitní vládci tak získali oddychový čas. To proto není Irák jen záležitostí USA. To proto - řečeno s mírnou nadsázkou - se nedělní volby týkají celého světa.
