PŘÍLOHA
První volby po Saddámovi
Svátečně oblečení muži a ženy, mnoho žen drží v náručí malé děti. Lidé velmi mladí i velmi staří studují komplikované seznamy kandidátů. 7 700 kandidátů sdružených do více než sta stran.
Voliči přišli k volebním místnostem pěšky, někteří z daleka. Teroristé hrozili že "umyjí ulice jejich krví". Nakonec došlo asi k devíti sebevražedným atentátům při kterých zemřelo na 40 lidí. Navzdory hrozbám Iráčané volili. Riskovali tím život!
Mnoho z nich zažívá obrovské vzrušení - jsou to jejich první svobodné volby! Do budoucnosti vkládají naděje, které se nemusí naplnit. Přesné údaje o volební účasti a výsledcích budou známy až za několik dní.
Podle prvních informací přišlo k urnám na 8 milionů voličů - Irák má 26 milionů občanů. Procento Iráčanů žijících v zahraničí, bylo nakonec - a proti očekávání - mnohem menší.
Zájem, který volby vyvolaly, může mnohé překvapit, nikoliv však lidi, kteří realitu této tolik zkoušené země, sami prožívají. Je samozřejmé, že si Iráčané přejí normální i blahobytný život v míru - po dekádách válek a strádání. Touží však především po svobodě a během voleb to jasně prokázali.
Mezi reakcemi českých odborníků jsem zaznamenala názor že země zvyklé na diktaturu potřebují nejprve vládu další tvrdé ruky, která autoritativně nastolí pořádek - ve společnosti i v hospodářství. Pak teprve mohou občané rozhodovat sami.
Je otázkou, jak by takový recept uspěl v někdejším Československu, kde jsme rovněž diktatuře přivykli. Nebo jsou obyvatelé zemí, stojících mimo západní model, u nás vnímáni jako lidé, kterým svobody netřeba, kteří s ní nedovedou ani zacházet?
Možná že právě takový pohled na svět je živnou půdou pro terorismus a prohlubuje antagonismus mezi "západem" a "třetím světem".
V iráckých volbách šli k urnám hlavně občané, kteří se hlásí k šíitské odnoži islámu. Tvoří 60 % obyvatel země a byli režimem Saddáma Husajna tvrdě potlačováni. Další voličskou skupinou jsou Kurdové, které Saddám pronásledoval se stejnou krutostí. (Kurdové se většinou hlásí k sunnitské odnoži islámu). Spolu s šíity tvoří nejméně 75 % procent obyvatel Iráku.
V takzvaném sunnitském trojúhelníku ve středu země však zůstaly volební místnosti prázdné. Sunnitské strany volby bojkotovaly s tím, že pod americkou okupací je tento projev demokracie nemožný a tedy absurdní. Sunnité nedůvěřují současné vládě a právem se obávají že po volbách převládnou jak šíitské tak kurdské zájmy.
Irák je země, jejíž obyvatelé se stále dělí podle náboženské, národností a kmenové příslušnosti, což se bezpochyby odrazí i na výsledcích voleb. Nejvíce hlasů by měly získat náboženské i sekulární šíitské strany a poté dvě hlavní kurdské frakce. Ty již několik let spravují autonomní oblast na severu země a nyní se chtějí podílet i na ústřední správě.
Sunnité tedy zůstanou stranou a bude klíčovou otázkou, jaký podíl na vládě jim vítězné strany nabídnou. Při složení nové vlády, která by měla odrážet celou rovnováhu sil v Iráku, vyvstanou jistě i další mocenské otázky.
Nejde jen o obavy z možné občanské války, ale o stabilitu celé oblasti. Iráčtí šíité by se mohli spojit s teokratickým Íránem a vytvořit blok, jenž by ohrožoval jak západní zájmy, tak své sunnitské sousedy.
Od nové vlády nyní Iráčané očekávají nejen ústavu a plánované státotvorné kroky, ale především bezpečnost, stabilitu a lepší život. Doufají, že se zlepší zásobování pitnou vodou, elektřinou a pohonnými hmotami. Dobré školy pro děti, přístup ke zdraví, pracovní příležitosti a odpovídající výdělky!
To vše by jim logicky ropné bohatství Iráku mělo zaručit. Iráčané si také přejí odchod spojeneckých vojsk a především amerických jednotek. Teoreticky může vláda Američany o odchod ze země požádat - dokáže-li zaručit bezpečnost vlastními silami.
Za selhání se nová vláda bude zodpovídat přímo lidu, který ji zvolil. Selže-li, dá za pravdu těm, kteří volby bojkotovali a také teroristům, pro které je takzvaný importovaný model západní demokracie největším zlem pro celou oblast. Tyto volby byly jen první krok.
