S podivem sleduji současné mínění některých našich spoluobčanů,ale i politiků k možnému konfliktu s Irákem.Věřím,že mnoho lidí si velmi dobře pamatuje souvislosti jež vedli George Bushe k tomuto i pro něj závažnému kroku.V roce 1990 si Irák svou vlastní zvůlí chtěl přisvojit bohatý a prosperující Kuvajt.
Stát jež své finanční prostředky z těžby ropy investoval i do jiných oblastí než-li je nesmyslné zbrojení.Rozvoj a úspěch této země natolik,ležel iráckému vůdci na mysli,že si ji rozhodl podrobit.Následná odplata spojenců byla sjednocením i pro jindy rozdělené Araby,kterým Irák příliš nezlepšil postavení v nově utvářeném světě.V té době a bez emocí měl být svrhnut diktátor,jež se nyní obrací právě na arabský svět s požadavkem na svou podporu.Té se mu samozřejmě v jisté oblasti dostává,vzájemné sympatie v islámské části světa jsou už nyní značné a s odvoláním na utrpení iráckého lidu se doslova vyvrací samotná podstata tohoto konfliktu.Stejně tak jako nyní chudý Irák se nechávalo ve třicátých letech postupně vyzbrojovat tehdy také slabé a chudé Německo,také se pouze na diplomatické úrovni jednalo.Bohužel následky nerazantního postoje světa pak ucítil i náš stát a miliony dalších obětí člověka,pro kterého vlastní osobnost a zvůle byla vším.Nevěřím slibům lidí jež chemické,biologické a další zbraně poprvé obrátili k lidem vlastní země,záběry lidí zkroucených a zmrzačených,umírajících ve strašných bolestech po použití zbraní o kterých ti samý lidé prohlašují,že již nemají.Byl sem bohatý,ale již být nechci!?.Tomu opravdu nemůže soudný člověk uvěřit.Nezbývá mi říci nic jiného než ,že pokud někdo chce jednou zemřít zvůli nějakého člověka pro něhož naše hodnoty života neznamenají nic,tak nechť své myšlenky projeví s ohledem na vůli ostatní spravedlivě smýšlející společnosti.
Tomáš Hladík
