Irácký konflikt si podle nevládní organizace Iraq Body Count vyžádal 162 tisíc...

Irácký konflikt si podle nevládní organizace Iraq Body Count vyžádal 162 tisíc životů, v 80 procentech to byli civilisté. Na čtvrt milionu lidí utrpělo zranění. | foto: AP

Irácká naděje umírá poslední. V nic jiného realita doufat neumožňuje

  • 1
Od svržení Saddáma Husajna po více než třech desetiletích tyranské vlády uplynulo deset let. Snem Iráčanů po jeho pádu bylo vybudování nového, prosperujícího a demokratického Iráku. Země žijící v míru sama se sebou i se svými sousedy a mající ústavu, která bude podporovat základní lidská práva a vládu zákona, byla touhou téměř všech obyvatel.

Spojené státy a jejich spojenci však postrádali soudržnou vizi irácké budoucnosti, nemluvě o zdravé politice pro postsaddámovskou éru. Označili Irák za okupovanou zemi a USA jmenovaly v zemi správce, který se záhy rozhodl rozpustit všechny existující bezpečnostní, vojenské a mediální instituce. Kromě toho zavedl zákon o debaasifikaci, který vyhnal členy strany Baas ze všech oficiálních funkcí bez možnosti bránit se právní cestou, což vydláždilo cestu sektářství a v konečném důsledku i obecnému násilí a neklidu.

Válka v Iráku (2003)

Tyto nešťastné – a vposledku katastrofální – události položily nestabilní základy ve strategické zemi nacházející se v jádru značně problémového, ale přesto životně důležitého regionu. V následujících deseti trýznivých letech procházel Irák postupnými fázemi špatného řízení, země se rozdrobovala a hatila sny Iráčanů, kteří museli přihlížet, jak jejich milovaná vlast znovu sklouzává k autoritářství a jak je téměř denně porušována ústava. Svět to sledoval a zdálo se, že není v jeho moci cokoliv podniknout.

Ustoupili jsme, a stejně to nepomohlo

Poslední parlamentní volby, které se v zemi konaly v roce 2010, přinesly naději na zlepšení v podobě dohody na dělbě moci mezi sunnity, šíity a Kurdy, která měla zajistit, aby se země nevrátila k diktatuře. Blok Irakíja, v jehož čele stojím, se stal největším volebním blokem, jenž z tohoto hlasování vzešel. Navzdory našemu postavení jsme však souhlasili s tím, že se vzdáme vedoucí pozice umožněné ústavou, protože jsme byli přesvědčení, že dělba moci a úcta k právům všech Iráčanů je jediný recept na to, jak v zemi demokraticky vládnout. Tyto naděje však brzy pohasly, když dvojnásobný irácký premiér Núrí Málikí později z této dohody vycouval.

Dnes jsou porušována i ta lidská práva, která byla zaručena ústavou, a zpolitizované soudnictví je běžně zneužíváno a manipulováno tak, aby ospravedlňovalo premiérovo počínání. Místo aby soudy držely Málikího vládu na uzdě, usnadňují mu snahu o stále větší moc.

Vojáci a policisté stojí u ohořelých vraků aut, která vybuchla v Bagdádu (13. června 2012).

A aby toho pro běžné Iráčany nebylo málo, veřejné služby se zhoršily na strašlivou úroveň a nezaměstnanost prudce roste navzdory tomu, že veřejné výdaje přesáhly za sedm let Málikího vlády 500 miliard dolarů. Běžným rysem politické krajiny se stalo sektářství a rasismus. Korupce bují a Bagdád je dnes pokládán za jedno z míst, kde se žije nejhůře na světě. Setrvá-li Irák na současné katastrofální cestě, bude zákonitým výsledkem chaos a občanská válka se strašlivými dopady na celý region. Iráčané přesto dál doufají v lepší budoucnost.

Tak snad tohle jaro…

Nástup nového volebního cyklu, který začíná dubnovými místními volbami, může představovat další příležitost k nasměrování Iráku na správnou cestu. K tomu však může dojít jen tehdy, bude-li hlasování svobodné a počítání hlasů spravedlivé. Současná vláda však nedokáže nad svobodnými a spravedlivými volbami dohlížet. Je třeba zavést významná opatření včetně aktivní účasti neutrálních mezinárodních agentur a pozorovatelů, kteří by kontrolovali vládu a zajišťovali, že voliči budou moci vyjádřit svůj názor. Nevzdáváme se naděje, že Iráčané, kteří už si užili dost sektářských politických stran, dostanou možnost svobodně si vybrat kandidáty s nesektářským a nerasistickým programem.

Trosky automobilu po útoku teroristů na severu Bagdádu (23. února 2012)

Trosky automobilu po útoku teroristů v iráckém městě Bákubá (23. února 2012)

A vzhledem k novému zákonu, který omezuje počet funkčních období ve vysokých úřadech na dvě, rovněž doufáme, že se na mocenských pozicích dočkáme nových a zodpovědných představitelů. Jsem si jistý, že dělba moci, usmíření a zodpovědnost jsou pro Irák jedinou cestou vpřed. Doufejme, že letošní jaro – deset let po invazi USA a Saddámově pádu – přinese Iráku nový a konstruktivní začátek.

Ajád Aláví byl prvním iráckým premiérem po pádu Saddáma Husajna (2003-2005) a dohlížel na první svobodné volby v Iráku. Dnes stojí v čele bloku Irakíja v iráckém parlamentu.

Copyright: Project Syndicate, 2013. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.


Video