Neštěstí se podle svědků listu stalo 27. dubna 1944 na pláži jihozápadní Anglie u Slapton Sands.
V oficiálních armádních záznamech v Londýně ani v Pentagonu o tragické chybě nejsou žádné zmínky, úřady nikdy nepřiznaly, že by k něčemu takovému došlo.
The Observer se ale odvolává na důkazy a výpovědi pozůstalých, kteří se rozhodli 60 let od události prozradit zážitky příbuzných.
Při nácviku vylodění dostali vojáci, kteří představovali Němce, omylem ostré náboje. Když začali "naoko" střílet, jejich kolegové-protivníci skutečně umírali. Britský list uvedl, že mrtvých byly stovky.
Slyšeli létat kulky
Poručík z amerického Baltimoru Edwin Wolf ve svých dopisech údajně napsal, že při sledování cvičného vylodění slyšel létat kulky. "Vojáci na pláži padali na zem a zůstávali bez pohybu," stojí ve Wolfově korespondenci.
Jeho slova potvrzuje také svědectví britského inženýra Jima Coryho, který akci sledoval z pozorovatelny. Podle něj vojáci na pláži "padali jako špendlíky".
"Později jsme zjistili, že to byla chyba. Měli mít slepou munici, ale dostali ostré náboje," nechal se slyšet Cory, který prý napočítal 150 mrtvol, než musel z místa odjet.
Mrtvé odvezli tajně dlouho po bitvě
The Observer hovořil s vdovou po Corym, která se listu svěřila, že její muž "vždycky doufal, že jednoho dne se vše řádně vysvětlí".
Stovky těl byly podle zúčastněných dočasně pohřbeny v narychlo vykopaných masových hrobech. Z těch je v červenci a srpnu 1944 americká armáda nechala tajně vyjmout a odvézt.
Všechny oběti pochybeného cvičení byly oficiálně započítány mezi mrtvé, které si vyžádal útok devíti německých lodí z 28. dubna 1944 u dorsetského pobřeží. Podle statistik při tomto překvapivém napadení zahynulo přes 700 lidí.
Rakve pro oběti přátelské palby
Poprvé se o tragédii ze Slapton Sands hovořilo před dvaceti lety, kdy promluvila Dorothy Seekingsová, píše The Observer. Její otec za války zásoboval jednotky chlebem a ona s ním prý viděla pohřeb desítek mrtvých vojáků.
Nigel Tope, syn původního majitele pozemku, na kterém se měly masové hroby nacházet, ale odmítá, že by kdy našel jakoukoli lidskou kost. Jeho otec nicméně před smrtí naznačil, že nad územím se skutečně vznáší jisté tajemství.
Pravdivosti příběhu nahrává také výpověď Joyce Newbyové, která za války pomáhala vyrobit stovky rakví, které byly určeny obětem přátelské palby.
The Observer podotkl, že ačkoli se na přilehlých plážích od konce druhé světové války našlo mnoho kostí, lebek a objevilo se několik závažných svědectví, americké úřady nadále tvrdí, že Dni D nepředcházela žádná tragédie.
