Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Interrupce

  16:24aktualizováno  16:24
"Člověk žije v čase: v budoucnosti, současnosti a minulosti. To se projevuje v životě, svobodě a plodech života. Ztráta života představuje ztrátu budoucnosti. Ztráta svobody představuje ztrátu současnosti a ztráta plodů života a jeho svobody představuje ztrátu části minulosti, kdy člověk tyto svobody vytvářel."
Tato slova jsou napsána v doslovu jedné knihy s ekonomickou tematikou. Smyslem knihy je pojmenovat věci pravými jmény: použití síly k odebrání života je vraždou, zbavení člověka svobody se nazývá otroctvím a odebrání majetku je krádeží. 20. století bylo stoletím ideologií, které tyto jednoduché pravdy nepřijímali a soustavně usilovaly o jejich vymýcení, ať už prostřednictvím morálního relativismu, soustavné propagandy či s pomocí podivného newspeaku, jehož eufemismy měly zakrývat nepříjemnou skutečnost.
Že se totalitní režimy režimy neudržely, lze do značné míry přičíst i tomu, že ve svém úsilí znejasnit základní pojmy a imperativy lidské existence neuspěly. Spolu s jejich zánikem jsme se dočkali i částečného uznání absolutních etických hodnot. Myšlenka soukromého vlastnictví a osobní svobody byla ( a je ) stále více přijímána.
Posledním kolbištěm, na kterém se střetávají zastánci lidské svobody a odpovědnosti  s příznivci staronových ideologií a "vědeckých" oborů, je otázka počátku lidského života. Stále ještě existuje skupina lidí, která odpírá člověku právo na nerušený vývoj osobnosti, právo na budoucnost. Proti tvrzení, vycházejícím z prastarého principu, jež člověku dává právo na život, však tito lidé  nestaví námitky stejně zásadní, ale pouze  argumenty technického typu. Výčet takovýchto tvrzení byl naposledy zveřejněn v článku "Zákaz interrupcí žádné problémy neřeší".
Hlavní myšlenkou článku je tvrzení hojně uplatňované v řadě diskusí,  totiž že "zákaz nic neřeší". Nenechme se však zmást, to pouze autorka chce říci, že každý zákaz může být překročen - nic více a nic méně. Z této skutečnosti je však jakousi nepochopitelnou úvahou dále dovozováno, že takový zákaz je proto zbytečný. Jinými slovy, krádeže jsou zakázány a přesto se krade, proto můžeme zákaz krádeží zrušit a ponechat vše svobodné volbě. Tato žertovná logika je velmi rozšířena ( lze předpokládat brzký vznik Hnutí za svobodnou volbu krást ), bohužel je však brána vážně. Zároveň je vysloven názor, že jakýkoliv zákaz vylučuje svobodnou volbu.
Zkusme se na to dívat z druhé strany: pokud je krádež majetku zakázána a přesto se krade, znamená to, že i přes formální zákaz existuje možnost svobodné volby. Jinými slovy, zákaz nemá co do činění se svobodnou volbou, ale je otázkou principu - říká, co je dobré a co špatné. Svobodná volba je pak rozhodnutím mezi těmito možnostmi a platí, že společnost zákazem předchází důsledkům špatné volby. V ideálním případě takovýto zákaz sleduje přirozená práva člověka, jak byla zmíněna v úvodu článku. Ideál je však zatím nenaplněn - kdybychom měli soudit podle našich zákonných norem, majetek je v této společnosti důležitější než lidský život, protože majetek je lépe chráněn než budoucnost člověka na počátku jeho vývoje.
Další zajímavou myšlenkou je tvrzení, že není důležité, kdo dítě vychovává, ale jak ho vychovává. Proti tvrzení nelze nic namítat, nicméně nelze ho ani přeceňovat. Vždyť podobné myšlenky jsou jako vystřižené z úvah nejrůznějších ideologů, kteří přemýšleli, jak si zajistit obyvatelstvo ideologicky silné a morálně slabé. Pod heslem nejlepší péče dětem byla zajišťována státní výchova, která posilovala stát a oslabovala soudržnost společnosti. Autorka projevuje chvályhodnou obavu o výchovu některých dětí a před špatně fungující rodinou upřednostnila homosexuální páry. Nicméně už kvůli těm dětem by udělala by lépe, kdyby svou myšlenku formulovala způsobem: "Mohlo by se mít týrané dítě s maminkou a tatínkem lépe u jiného tatínka a maminky?" Soudím, že by celá společnost autorce na tuto otázku odpověděla kladně, čímž bychom se vyhnuli jakýmkoliv případným sporům. Je-li jen málo otázek, ve kterých se společnost zcela shodne, pak tato mezi ně určitě patří.
Posledním zajímavým tvrzením je, že ( nikdo ) nemá právo zasahovat ( zákazem ) do rozhodování jiných. To je sice možné a dokonce nutné tam, kde nejde o nic důležitého, není to však možné v otázkách zásadních, k nimž většina lidí otázku lidského života a jeho budoucnosti počítá.
Pokud článek začínal zděšením autorky, zakončoval se zděšením čtenáře - i v dnešní době žijí lidé, kteří necítí potřebu zákonné ochrany budoucnosti lidského života. Člověku v jejich pojetí budoucnost nenáleží.
Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Dvanáct konkrétních podmínek, mezi nimi závazek usilovat o odmítnutí povinného...
Do vlády jen s tím, kdo odmítne povinné přijetí eura a EET, řekl Fiala

Závazek, že ODS půjde jen do takové vlády, která se zaváže zrušit elektronickou evidenci tržeb a bude mít v programu i odmítnutí povinného přijetí eura,...  celý článek

Budoucí podoba nového kulturního centra.
Šestiletý spor skončil, radnice v Lanškrouně zaplatí firmě čtyři miliony

Na dlouhých šest let se protáhl spor mezi městem Lanškroun a společností Gurman S, který se týkal plánovaného odkupu Společenského domu. Zastupitelstvo muselo...  celý článek

V ubytovně pro 105 lidí žijí jednotlivci i rodiny, které nemají kam jít....
V Moravské Ostravě žádají konec ubytovny. Nájemníci prý hlučí, fetují a kradou

Několik set obyvatel rezidenční čtvrti okolo restaurace Slunečnice v Moravské Ostravě má obavy. Sepsali petici, ve které žádají zrušení ubytovny v Sadové...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.